Tajuplný ostrov
Keros je skoro nedostupná perla Malých Kyklad, posvátný a zakázaný ostrov! Ční z moře mezi jihem Naxu a Amorgem. Není obydlený, zato plní muzea od Naxu přes Athény po USA. Přinejmenším od roku 1963 se na Keru a v jeho blízkém okolí nacházejí ty nejlepší a největší kykladské idoly, k tomu různá nádobíčka z rané doby bronzové, včetně rituálních předmětů.
- Pohledy na Keros
Keros jsme už viděli z vrcholu naxijské svaté hory Zás jako nejmajestátnější ostrov Malých Kyklad. Pamatujeme si jej i od moře a taky z jihovýchodního pobřeží Naxu. Dominuje jihovýchodnímu obzoru také při pohledu z Pano Koufonisi, odkud jsou dokonce vidět základy nějakých staveb, nejspíš usedlostí z nedávno minulých století. Triedrem tam jsou vidět snad i tři jakési málem domečky, tedy spíš jejich základy. A nejblíž je na Keros z Kato Koufonisi.
- Geografie a demografie
O geografii Keru panuje celkem shoda. Plocha15 km2, největší výška 432 m, nejhornatější a nejvyšší z Malých Kyklad. Dokonce lze najít poměrně absurdní údaj, že celý ostrov spadá poštou pod Pano Koufonisi, snad kdyby tam někdo chtěl poslat balík. Pod Pano Koufonisi Keros spadá i ve struktuře řecké státní správy, ale majetkově je prý jeho půda pastvinou kláštera Panagia Chozoviotissa na Amorgu. Žádné pastviny v evropském smyslu slova tam ovšem nejsou. Rozporné údaje najdeme o počtu obyvatel: buď je naprosto neobydlený, nebo na něm žije „jednotlivý pasák koz“. Obě verze lze potkat jak v oficiálních písemnostech, tak v lidovém ústním podání na okolních ostrovech. Většinou jsou to jenom drby, protože je hodně těžké najít člověka, který na Keru opravdu byl. Prý zde jsou 4 archeologické lokality, ale určitě jich je víc. Etymologie řeckého názvu ostrova – asociace na roh – snad souvisí s jeho tvarem.
Keros je sám o sobě opravdu impozantní ostrov. Je jádrem jakéhosi souostrovíčka, které má společné to, že v době raného bronzu bylo náboženským centrem dost širokého okolí, ale nyní je neobydlené, nebo aspoň skoro neobydlené. Přitom nejčetnější a nejzáhadnější nálezy pocházejí z maličkého ostrůvku Daskalio, náboženského centra par excelence, a z okolního pobřeží Keru. Kousek stranou leží ostrov Antikeros a další. Muzejní popisky ovšem mezi Kerem, Daskaliem a Antikerem většinou nerozlišují a u většiny starších nálezů si původem stejně nemůžeme být jistí.
Je také otázkou, zda Keros byl v dávné minulosti obydlený trvale. Pokud ano – a asi opravdu ano – tak s velice malou populační hustotou, zatímco na poutě sem v rané době bronzové jezdilo hodně lidí, nebo aspoň více lidí, reprezentujících početnější populace kykladských ostrovů. Už to samo připomíná poměry na Délu před helénistickou dobou, když bohyně Létó ostrovu slíbila: „Svým lidem pak výživu zjednáš z rukou poutníků cizích, když není tučná tvá půda.“ (Homérský hymnus na Apollóna 60n.) Otázkou je také osídlení Keru v dobách antiky, středověku a novověku. Ze všech těchto období zde potkáváme jasné stopy lidské přítomnosti, i když nejspíš s nevelkou hustotou, ale ústní tradice i vědecké zprávy o tom všem většinou mlčí.
- Legendy
V novodobých legendách je Keros velice exponovaný, dokonce nejspíš stále vznikají nové, zatímco ty starší rychle prodělávají inflaci v turistických prospektech. Už jsme si říkali o asociaci siluety Keru se siluetou ležící ženy, z jejíhož lůna vychází Slunce po zimním slunovratu. O to více překvapuje, že Keros není zastoupený v řecké mytologii, ani v antické literatuře, alespoň ne pod tímto jménem. Z toho může plynout buď to, že Řekové starokykladskou minulost prostě neznali, nebo to, že ostrov nazývali jinak. Obojí by šlo dobře zdůvodnit. Jenže Délos znali, byť hloubku jeho minulosti asi sotva tušili a v archaické době ho často nazývali Ortygia. Keros je mnohem větší a vyšší, v rané době bronzové býval i neporovnatelně slavnější, jak tedy mohl vymizet z paměti, jak se ztratila role náboženského centra? O tom mám pouhé privátní mínění, viz exkurz Soukromá hypotéza o Keru, které ovšem získalo silnou podporu díky nejnovějším archeologickým pracem, viz exkurz Cambridge Keros Project.
Atmosféra kolem Keru je hluboce ovlivněná mnohými pokusy o ilegální obchod s artefakty, a to už od šedesátých let 20. století. Šlo prý téměř o válku mezi obchodníky a jimi podporovanými lupiči – a archeology. Obchodníci a jejich lupiči tady způsobili mnoho škod, ale počátkem 21. století archeologové alespoň zčásti zvítězili. Předtím však bylo mnoho nálezů poškozeno, část ztracena – a u ještě většího množství byly ztraceny nebo zahlazeny nálezové okolnosti, jak to u kykladských idolů bohužel bývá zvykem. Je to brutální ukázka fungování naší ekonomo-centrické „kultury“. Součástí této války byly samozřejmě také dezinformace, a to z obou stran. Archeologům se nakonec podařilo přinejmenším jedno z nových míst cenných nálezů utajit až do velice nedávné doby, kdy je po skončení prací zveřejnili. Jakýkoli zájem o Keros byl na okolních ostrovech samozřejmě chápaný v těchto souvislostech, což jsem ovšem dlouho nevěděl. Kombinace strachu (tu z obchodníků a lupičů, tu z policie), nadějí, posvátné bázně, běžné turistické reklamy i místních drbů tak daly vznik novým legendám.
- Další postup
Za těchto okolností si Keros napřed ukážeme z vnějšího pohledu a představíme několik největších nalezených artefaktů. Pak se budeme věnovat nahromadění fragmentů, které svědčí o jakémsi záhadném starokykladském rituálu. Ukážeme si Daskalio, jeho okolí na Keru, malinko i Antikeros. Kdo je však ochotný věnovat svůj čas hypotézám, historkám a nejnovější špičkové vědě, tomu nabízím ještě svá mínění o ostrově (viz historka Soukromá hypotéza o Keru), souhrn nejnovějších výzkumů Keru (exkurz Cambridge Keros Project), zkušenosti s novodobými legendami Posvátná temnota zakázaného ostrova) – a nakonec i skutečnou výpravu přímo na Keros! Viz historka Jas Keru.
Souvisle číst: Daskalio u Keru
Zpátky na obsah podkapitoly Keros
Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
