Klášter Panagia Chozoviotissa
Mužský pravoslavný klášter Panagia Chozoviotissa (Hozoviotissa) je schovaný ve strmé skalní stěně útesu Profitis Ilias (Proroka Eliáše), vysoko nad mořem. Na tomto místě založili klášter už v 9. století mniši z Palestiny, z kláštera Chosoba. Ten ovšem zdaleka nebyl takto důkladný, takže jej časem zničili piráti. Obnovený byl roku 1088 a tato stavba se už zachovala. Byzantský císař Alexio Komnino totiž rozhodl, že stavba má splňovat kritéria nedostupné pevnosti, tedy v dobách bez dělostřelectva.
Přesídlení mnichů na Amorgos a založení kláštera je spojeno s legendou, že mariánská ikona jejich původního kláštera, tedy Panagia Chozoviotissa, sem zázračně připlula z Palestiny, sama na lodi bez posádky. Při troše demytologizace je zřejmé, že zázrak je ozvěnou ikonoklastických sporů, tedy sporů uvnitř křesťanství, zda je vhodné ctít ikony. Tradice tohoto kláštera je samozřejmě na straně ikon. Klášter chová i řadu středověkých rukopisů, které však neukazuje veřejnosti.
Místo i vysoká budova připlácnutá ke skále působí velkolepým dojmem. Problém ovšem je, že památku zapsanou na seznamu Unesco chce vidět kdejaký turista, zvlášť když ho navnadí bombastická reklama, a když mu kousek pod klášter narafičí parkoviště. No, kdo neviděl žádný z ostrovních raně středověkých a opevněných klášterů s obřími výhledy, má tady dobře dostupnou příležitost. Další problém je, že už to není, co bývalo. Mnichů výrazně ubylo a sláva pohasíná, což se tam ovšem nehodí říkat. Mám podezření, že klášter stojí na straně dost fundamentalistického pochopení pravoslaví. Tomuto jinak pěknému místu jsem se dlouho vyhýbal, než jsem se je v září 2018 rozhodl ukázat Marii.
Když přicházíme hlavní přístupovou cestou, vidíme kromě kláštera také zahrady na terasách pod ním a nějaké menší hospodářské stavby, některé upravené na zázemí pro návštěvníky. Před klášterem je plácek, jakési nádvoříčko, obsazené někdy jen kočkami, někdy také poutníky, ale většinou turisty. Dál a výš odtud vede značený horský chodníček trasy č. 1. Když však zatoužíme nejprve navštívit klášter, musíme počat na otvírací hodinu a vyhastrošit se.
Po vnějším schodišti (v nové době dokonce se zábradlím) přistupujeme k masivním kovovým dveřím v nízké bráně, zdobené reliéfem. Tam už nás vítá mladší z popů a pokračujeme dál po shodech, teď už po vnitřním schodišti, zato o dost výš, místy jdeme spíše mezerou mezi jednou z opěrných stěn a skálou. Dál už nesmíme fotografovat. Nejprve mineme patro s celami mnichů a vystoupáme do klášterního chrámu velikosti spíše kaple. Překvapilo mě, že některé ikony jsou instalované v čemsi, co vypadá jako akvárium nebo prosklená digestoř s odkouřením do komína. Je tím zajištěn odvod vůní od lampiček, svící a kadidel, navíc tím jsou ikony taky trochu chráněné před návštěvníky. Laickým pohledem ty ikony typuju tak na 15. století. Můžeme navštívit i horní klášterní dvorek s velice povedeným výhledem (tam se fotografovat smí). Pak sestoupíme do obytného patra, kde nám v jedné z místností pop nabídne občerstvení v podobě lukumy a jakési chabé nápodoby rakomely ve verzi skoro pro abstinenty (dřív to prý byla poctivá řízná rakomela nebo raki a med). Problém je, že popstvo sice dodržuje všechny formální náležitosti přivítání poutníků, ale úplně vyprázdněně, takže to mnohokrát ředěné raki s karamelem místo medu působí symbolicky. V této místnosti se i v přítomnosti hostů baví jenom mezi sebou. Sice se jim při tom provozu vůbec nedivím, jenže to působí dost divně. Pak můžeme přispět na klášter, případně si koupit něco bylinek, kopií ikon nebo publikací, a jdeme dolů. K jejich cti nutno dodat, že nežebrají a nevnucují, ba že se slušně rozloučí, nicméně se tím marnost situace moc nenapraví.
O něco víc fotek je v oddílu alba.
Býval to jeden z nejbohatších klášterů v Řecku, což nás může zajímat proto, že do jeho majetku a církevní jurisdikce patří jak klášter Ag. Georgios na Amorgu, tak snad celý ostrov Keros, prý jako „pastviny“. Kromě světského bohatství tedy klášter vládl také antickým a ještě starším posvátným místům, a to i takovým, které v době slávy kláštera žádným záviděníhodným majetkem nebyly! Prý mu byli poplatní (dva?, oba?) pastýři z Keru, což údajně obnášelo každý rok jedno velikonoční jehně, ovšem z tajemného ostrova.
Pokračovat v souvislém čtení: Horská ceta od kláštera Chozoviotissa k starokykladskému místu Kapsala
Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
