Soukromá hypotéza o Keru

 exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování

Když jsem se na Kykladách začal orientovat a navíc se zakoukal do kykladských idolů, vyvstala mi paralela Keru a kykladských idolů s kúry a s Délem. Délos byl od rané antiky poutním místem, napřed iónským, ale brzy se stal jedním z míst panhelénské jednoty kultu. Délos byl cílem theórií, což pak Platónovi zavdalo vhodnou záminku k teoretické metafoře poznávání. Díku Kynaithiovu hymnu na Apollóna jsme se dobrali aspoň nějaké představy o předplatónských a archaických podobách theórií na Délos. Nemůžeme při našem hledání „původní“ theórie udělat ještě další krok? Byl by to ovšem krok o další dva tisíce let zpět.
Které místo mohlo být prostředníkem sdílení starokykladského kultu? Jeho relativní jednotu vidíme v docela synchronních proměnách stylů na poměrně velké ploše, i když s řadou lokálních variant. Nebo z jiného konce: Měly poutě na Délos nějakou předlohu nebo starší analogii, byť asi bez vědomě reflektované historické kontinuity? Délos měl v rané době bronzové nějaký význam, ale zdaleka ne takto centrální. Neměl podobnou roli nějaký jiný ostrov?

Nemohla by starší sakrální role nějakého jiného ostrova vysvětlit aspoň část problémů s víceznačností nejstaršího místopisu ostrovů? Nemáme hledat mytickou Asterii? Jenže Asteria je bájný ostrov, také místo v Lykii a sestra bohyně Létó... Tudy asi cesta nepovede, i když to možná není hloupost, spíš téma na dlouhá studia s velice nejasnou nadějí na úspěch.

Zkusme to z jiného konce. Už letmý pohled na výskyt kykladských idolů ukazuje, jak se krom soustředění na velkých a úrodných ostrovech (Naxos, Syros, Paros) shlukují na relativně malém a neúrodném Keru. Ještě víc to vynikne, když se zaměříme na velikost a kvalitu provedení, přičemž velikost je kvantitativní ukazatel, s nímž se dá pracovat statisticky. Idoly s Keru vypadají jako prototypy svého stylu a jsou mezi nimi bezkonkurenčně největší figury. (Problém je ovšem v nespolehlivé lokalizaci velké části nálezů.) V tomto ohledu mohou Keru konkurovat jen ostrovy, které jsou na dohled od něj, například Amorgos. Přepočteno na možný počet obyvatel ovšem Keros suveréně vede.

Keros je sice výrazně větší a vyšší než Délos, ale je podobně neúrodnou sakrální výspou, kam se mohlo jezdit na pouť. V pozdních osmdesátých letech 20. stol. to vypadalo, že idoly se na Keru rituálně roztloukaly. Nyní víme, že sem vozili vždy část rozbitého kusu, aby jej tady rituálně pohřbili. Vozili sem i oblázky z kykladských ostrovů a nějakou dobu zde pobývali. Máme tedy představu aspoň o některých dimenzích takových poutí. I laickým pohledem spatřujeme, že tolik idolů a nádob těžko mohlo pocházet z místní produkce.

Představa, že dávní Kyklaďané jezdili s idoly na Keros kvůli provedení jakéhosi rituálu, by vysvětlila nejen rušný sakrální život Keru, ale také relativní jednotu kykladské kultury rané bronzové doby. Nadto mohla být vzorem konceptu „posvátného ostrova“, který lze lokálně zpřítomňovat i jinde, podobně jako později Délia nebo jeskyně Panny Marie Lurdské. Takovouto lokální expoziturou mohl být Délos, aspoň do té doby, než přestal být překrývaný svým originálem, tedy do konce rané doby bronzové. Pak Keros z neznámých důvodů přestal fungovat, zatímco Délos prý ve střední době bronzové nějak převzali Kréťané (přísně dokázat to nelze), v pozdní době bronzové určitě řečtí Achájci, pak řečtí Iónové... Keros však Řekové v jeho slávě nepoznali ani zprostředkovaně. Buď se mu vyhýbali, údajně pro neúrodnost, nebo se podvědomě obávali neznámé posvátné moci, nebo tam občas spíše živořily velice malé populace. Zato poznali slávu Délu, byť s mnohým zprostředkováním a bez věcné znalosti vzdálenějších předloh – a přeznačili si ji po svém.

Tedy Keros jako předloha sakrálního Délu! A Délos jako filiálka Keru, jeho zmenšená a opožděná kopie, tedy při vší úctě. Když už jsme se postupně dostali od rozumných úvah do oblasti čirých hypotéz, přidáme ještě jeden zcela nevědecký důvod. Když se člověk na Keros tiše a dlouho dívá z určitých míst na Naxu, z Koufonisií, nebo z lodi plující Malými Kykladami, nabude zřetelného dojmu, že potkává silné a mimořádné posvátné místo. Zčásti se to dá svést už na přírodní poměry, hornatost a majestát, vymykající se z titěrného rámce Malých Kyklad, převyšující Délos, který naopak svými rozměry více připomíná malokykladské poměry než Keros. Navíc, tím nejposvátnějším místem byl asi maličký ostrůvek Daskalio přímo u Keru a přilehlá místa Keru. Ostatně, je vůči Keru situovaný velice podobně, jako Palatia vůči Naxu. Co když tam byl dávný „Naxijský dům“ na Keru“?

Nejstarší předloha theórie, pouť na Keros, mohla být odevzdáním toho nejcennějšího zemi, moři a nebi, a třeba také pokusem o obnovu. Nejezdilo se tam bojovat, ani lovit nebo pracovat, ale kvůli čemusi, co je mimo takové starosti, díky čemu naše starosti nepřeváží nad životem.

Největším ostrovem v blízkosti Keru je Naxos, avšak roli analogickou vztahu Mykonu k Délu hrálo vůči Keru nejspíše Pano Koufonisi. Pro svou blízkost – a navíc polohu přímo mezi jihovýchodem Naxu a Kerem. Ostatně, současné pokusy o eskalaci turistického ruchu na Pano Koufonisi s asociací na Mykonos pěkně ladí, i když ve vší počestnosti.

 Souvisle číst: exkurz Cambridge Keros Project nebo hned na Jas Keru

 Zpátky na obsah podkapitoly Keros

 Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY