Koufoniská úžina

Úžina mezi Koufonisiema a Keros. Pohled z Naxu, z místa mezi zálivy Kleidos a Panormos.)

Kykladské pohřebiště z rané doby bronzové (2800-2300 před n. l.) u Kato Mili na ostrově Pano Koufonisi. Pohled směrem ke Kato Koufonisi za úžinou.

Keros z Pano Koufonisi. Před severozápadním pobřežím Keru je nízký ostrůvek Glaronisi. Úplně vpravo je špička ostrůvku Daskalion (Daktylio).

Úžina Koufonisií je oblíbeným tématem legend. Není divu, je v ose Korfi tou Aroniou – Keros, viz exkurz Jihovýchodní cesta. To je krajinná linie, která přitahuje pozornost svou nápadností, krásou a snad ještě čímsi neznámým.

Silueta Keru je opravdu zvláštní a legendy ji přirovnávají k siluetě ležící ženy, dokonce přímo k figuře kykladského idolu, byť ta podoba není přes všechnu přitažlivost moc blízká.

Na Koufonisi se prý říká, že když z okraje úžiny – ať už za starokykladským pohřebištěm na Pano Koufonisi nebo od poutního kostela na Kato Koufonisi – pozorujeme východ prvního letního úplňku, uvidíme jej odtud vycházet nad Kerem právě tam, kde má tato ženská silueta lůno. Legenda se teď najde už i v turistických prospektech o Pano Koufonisi, ale šířili ji také naxijští horochodci. Ti dodávají, že snad každému gramotnému dojde i to, co se snad nemá říkat nahlas, totiž že ze stejného místa se ráno po zimním slunovratu rodí Slunce.

 Souvisle číst: Glaros

 Zpátky na obsah podkapitoly Koufonisia

 Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY