Vítejte na ostrově proměnění!: Porovnání verzí

Aktuální verze z 30. 1. 2018, 15:51

Připlouváme k Naxu. Ostrůvek Palatia, Naxijská Chóra a hory.

Blue Star z Pirea před půlnocí právě přistál, vystupujeme!

Kykladský idol, varieta Spedos, patrně z Naxu, 2800-2300 před n. l. Je nápadně těhotná. Goulandris Foundation Museum of Cycladic Art (Athens), NG 309.

Džbán z Afrati na Krétě, 675 až 640 před n. l. Théseus a Ariadné. Archeologické muzeum v Irakliu (Héraklion).

Báze sochy kúra s reliéfy a nápisem: „Vyrobil a věnoval Euthykartidés z Naxu". Mramor, 650 až 600 před n. l. Archeologické muzeum na Délu.

Mramor a tvrdá břidlice nebo rula na pláži u Apollonas na Naxu.

Slušná velká loď to má na Naxos z Parikie hodinu plavby. Většinu té doby objíždí kolem Paru, pak projede severním ústím úžiny mezi ostrovy a otevře se výhled na okolí Naxijské Chóry. Naxijský přístav je rušná námořní křižovatka. Velké lodě a kupodivu i podivná malá moderní rychloplavidla kotví u velkého mola, od menšího mola jezdí výletní lodě a spoj na Malé Kyklady. Vedle je jachetní přístav a mezi tím taky rybáři. Řinčení kotevních řetězů a houkání lodních sirén se tu ozývá často, a když přijede velké ferry (trajekt), je okolí přístavu plné aut i kamionů.

O to více je Naxos křižovatkou dlouhé řady příběhů, mytických i historických; místem, kde se potkávala řada náboženství; především ale křižovatkou lokálních a globálních motivů. Panhelénské – nebo dokonce obecně mediteránní či evropské nebo levantské motivy – se tady kříží s lokálními motivy, jež jsou doma v malém fraktálním měřítku, žijí v rámci těch širších, ale významně je ovlivňují a proměňují. Trochu podobně tu funguje i globalizace, alespoň zatím. Přestup z velkého ferry jedoucího z Pirea na mnohem menší loď plující na Malé Kyklady, je toho dobrým symbolem. Nebo přestup na autobus, jedoucí do naxijského vnitrozemí. Nebo jenom bloudění v zákoutích uliček naxijského města. Velmi blízko sebe zde potkáme jak místa s velkosvětským duchem, reprezentující všechny výdobytky globální kultury a techniky, tak i místa, kde není zcela jasné, které že máme zrovna století a na kterém kontinentu se nacházíme. Rozdíl mezi významným centrem a kouzelným zapadákovem je tu často jenom otázkou hlediska nebo časového měřítka.

Téměř každá skála a každé zákoutí jsou opředeny legendami, od antických mýtů přes legendy světců po vyprávění místního pana učitele, hospodského, nebo štamgasta. Aktuální historky dokreslují staré mýty, podobně jako středověké budovy na místech antických center nejen stojí, ale také hojně používají jejich stavební články. O dalších několik tisíciletí zpátky v čase je před tím vším kultura starých Kyklad, na které část toho všechno stojí. Výstižně, byť poněkud nadneseně, to postihoval popis na jedné starší mapě, viz exkurz Úvod podle mapy z 80. let. Hory a moře, Slunce, obklopené mořem, jako na kykladských standartách z rané doby bronzové. Přítomnost, která zjevuje i skrývá minulé a budoucí; krásná a záhadná jako sfinga, kterou v řecké archaické době Naxijští věnovali do Delf.

Ocitli jsme se na ostrově Apollóna, Dionýsa a dávných bohyň, to vše pod Diovou horou Zás, kde kromě bohů potkáme také řadu héróů a historických postav. Naxos je především ostrovem Dionýsovým, tedy ostrovem boha, který přichází a proměňuje, nabízí i žádá, nabízí prožitek a žádá oběť. Dionýsos zde měl a má své vinice, kousek od města jsou zbytky jeho dávné svatyně, viz Dionýsova svatyně v Yria. Už název nejvyšší hory ostrova však svědčí o tom, že Naxos je (také) ostrovem Diovým. Pod vrcholem posvátné hory Zás (viz Svatá hora Zás) je dokonce kultovní jeskyně, v níž se podle jedné z verzí Zeus narodil (viz Jeskyně Zás). Byly tu však ctěné také bohyně, dávné bohyně plodnosti (viz Archaická svatyně bohyň), pak Démétér (viz Démétrion v Gyroulas u Sangri) a Artemis. Nejviditelnější je však úcta k Apollónovi, což ostatně nepřekvapuje, neboť jde o patrona zjevnosti. Apollónovi je zasvěcené zvláštní torzo chrámu na vrcholu ostrůvku Palatia vedle přístavu (viz Apollónův nejotevřenější chrám). O bohy zde tedy není nouze, a to nezmiňujeme předřecké, starokykladské, protože je neznáme jmény. Podobně tu není nouze ani o křesťanské světce, nejživější je samozřejmě úcta k Bohorodičce.

Z lidských protagonistů mytických příběhů souvisí s Naxem především Théseus a Ariadné. Právě tady totiž Théseus po cestě z Kréty zapomněl na svou Ariadnu a odjel směrem k Athénám bez ní, což mělo za následek řadu dalších příběhů. Na Naxu pak Ariadné skáče z útesu, kde je dnes Apollónův chrám, právě když Dionýsos přijíždí s opileckou lodí, které se zmocnil, následuje svatba Ariadny s Dionýsem. Tyto příběhy patří k ostrůvku Palatia, kde si o nich řekneme víc.

Na Naxu není nouze ani o zcela historicky zařaditelné pozoruhodné lidi. Několik příkladů: Básník Archilochos z Paru tady padl ve svých 35 letech, asi roku 645 před n. l. někde na západním pobřeží. Koncem řecké archaické doby zde vládl mocný tyrannos Lygdamis, ve středověku zase první vévoda Archipelagu Markos Sanoudis (Marco Sanudo). Na přelomu 19. a 20. století tady studoval Nikos Kazantzakis.

A to jsme zatím nezmínili naxijské sochaře, protože z místní velice plodné sochařské školy známe jenom málo jmen, většinou se přece nepodepisovali. Známe však výjimku. Už v 7. století před n. l. napsal na sokl sochy kúra, věnovaného na Délos, její tvůrce větu: „Udělal a věnoval Euthykartidés z Naxu“. Patrně šlo o to, že ne pouze „udělal“, ale také „věnoval“. Jedna socha dívky (koré) z podobné doby zase nese nápis Níkandra z Naxu Artemidě na Délos. Níkandra nebyla sochařka, ale nejspíš mladá šlechtična a ctitelka Artemidy.

Není tedy divu, že na Naxu potkáme 18 muzeí a galerií, z toho 5 archeologických, pokud mezi ně počítáme i lokální „archeologické kolekce“. Vévodí jim Archeologické muzeum v Naxijské Chóře a Archeologické muzeum v Apeiranthu, v několika dalších se aspoň letmo zastavíme.

Tvary hor a nádherné kameny tady přímo vybízejí k výtvarné práci a řemeslu. Není divu, že se tu sochalo a rylo už před více než pěti tisíciletími. V krajině potkáme antické mramorové lomy a v některých dokonce polotovary velikých soch, viz Kúros u Fleria, Kúros u Farangi, Obří socha u Apollonas. Navíc je tu zvláštní svobodný prostor: skoro všechny naxijské archeologické areály jsou volně přístupné! Nejde ani tak o několik eur, které ušetříme za vstupné, protože ostrov si je od nás stejně vezme nějak jinak, ale o svobodný pohyb a pocit, že nejsme odděleni bariérou pokladny, většinou ani nejsme pod dohledem hlídače. Připomíná to zkušenost z hor, kde je řada věcí prostě na důvěru. Zčásti je to dané už odlehlostí některých míst, kam se vandalům naštěstí nechce trmácet, jindy jsme naopak v městském parku. Tu důvěru není radno porušovat, posledním důvodem ke slušnosti je připravenost místního obyvatelstva k razantní obraně.

Na Naxu můžeme chodit podhorskými zahradami i po horách, a přitom potkávat posvátná místa a výtvarné památky starokykladské, antické i raně byzantské, a pak v zajímavé vesnici počkat na autobus do města. Občas přitom potkáme i nečekané zajímavosti . Doporučeníhodná jsou také naxijská vína, leč většina těch dobrých je bohužel v cenové kategorii mimo dosah našincovy kapsy, takže nezbývá, než experimentovat s „místními“, která oscilují přes všechny kvalitativní škály.

Krása Naxu je prostá až strohá. Kdo očekává malebnost barvitých ozdůbek, bude zklamaný. Jde tady o krásu věcí samých, ne o jejich zdobení. Charakteristický je majestát i v poměrně malém měřítku. Do rozumně proporční stavby může být zasazeno několik obřích stavebních článků nebo soch. Podobně majestátně ční vrchol hory Zás nad širé okolí z výšky jenom těsně přes tisíc metrů. A naxijské kultovní jeskyně se obejdou skoro bez krápníků.

Na okolních ostrovech se říká: „Na Naxu je všechno!“ Myslí tím spíš všemožné civilní výdobytky. Naxijští to říkají taky a hrdě, protože je to pravda. (Viz také historka Arché konečně nalezena.) Naxos je v Dionýsově duchu ostrovem proměnění a ostrovem otevřených bran. V Apollónově stylu je to ostrov zářivý a zjevující. Pod vládou Dia je to ostrov řádný. Bohužel sem jezdí taky čím dál víc turistů a nejen lidí, kteří vědí, kam a proč jedou, nebo kteří nechávají svému putování volný průběh. Naše paní bytná v létě vykřikuje, že na Naxu je olos kosmos, „celý svět“, a není jasné, v jakém poměru se mísí pejorativní a obdivný význam těch slov. (Viz historka Pamětihodné skutky kyrie Anny.)

K návštěvě vzdálenějších míst ostrova doporučuji využít skvělé naxijské autobusy. V autobusárně naproti přístavu je volně k mání operativně proměnlivý jízdní řád, návrat je vhodné raději konzultovat s panem průvodčím nebo řidičem. Nejprve si ovšem prohlédneme Chóru, vždyť podobných měst opravdu není mnoho (pokud se vůbec najdou).

Pro ty, kdo se chtějí s naxijskými dějinami seznámit o něco podrobněji, tady máme Naxos, dějiny a památky. A pro „horochodce“ článek Naxijská příroda a exkurz Vnitrozemské a horské chodníčky.
Popis pěkných cest po Naxu: [1].

Naxu a řadě jeho obyvatel patří také poděkování za vznik těchto stránek (viz exkurz Díky Naxu).

 Souvisle číst: Směrovky pro uspěchané nebo exkurz Úvod podle mapy z 80. let

 Zpátky na obsah podkapitoly Vítejte na ostrově proměnění!

 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY