Vévodství Archipelagu
info - Stránka bez jednoznačného pokračování
Po čtvrté křížové výpravě roku 1204 získal vládu nad Naxem Marco Sanudo (asi 1153 až 1227), když na pirátech z Janova dobyl hrad na akropoli. Byl synovcem benátského dóžete a získal si pověst moudrého vládce. Původně měl prý titul „Vévoda Egejského moře“ a do jeho vlády nezasahoval ani císař. Postupně ovládl ostatní kykladské ostrovy, čímž ustavil Vévodství Archipelagu (Δουκάτον Αρχιπελάγους). Benátčané se na Naxu helenizovali, takže jméno prvního vévody pak bývá uváděno v podobě Markos Sanoudis. Do roku 1566 se zde vystřídalo 21 vévodů.
Tragická epizoda křižáckého obsazení Byzance měla na Naxu šťastnější vyústění než leckde jinde. Je to vidět i na tom, že na rozdíl od jiných míst zde nejsou památky po nich označovány jako „francké“ (tedy těch cizáků), ale jako „benátské“, nebo dokonce jako památky z doby Naxijského arcivévodství (tedy Vévodství Archipelagu), rozumí se: „našeho“. Roli možná sehrálo právě to, že Naxos se stal centrem Archipelagu, takže se Naxijským splnil jejich dávný sen alespoň v této podobě. Určitě k tomu přispěla také helenizace přinejmenším části nově příchozí aristokracie a její identifikace s ostrovem. Ostatně, byli to také jižané, většinou Francouzi. V době turecké nadvlády ovšem daleká Francie poskytovala ochranu jenom katolické menšině.
Na Naxu nevidíme stopy konfliktů mezi katolíky a pravoslavnými, i když ve vzdálenější minulosti těžko mohly nebýt. Ani v lidových vrstvách nepotkáváme řeči o křižování se „čtyřmi prsty“ a „v opačném směru“. Naopak, katolíci jsou místní pravoslavnou většinou považovaní za normální lidi (mnohdy na rozdíl od řadových turistů). Ani se jim neříká xeni („cizinci, cizáci“), nýbrž katholiki. Nevím, nakolik s tím souvisí místní obliba Francouzů a Italů, dokonce navzdory italské okupaci za války.
Souvisle číst: v typickém případě K akropoli
Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
