K akropoli
Nahoru na Kastro můžeme vystoupat několika cestami, ale zamotat se přitom můžeme mnoha způsoby. Ničemu to nevadí, skoro všude je to zajímavé a k cíli nakonec vždycky dojdeme, protože je úplně nahoře.
Nejkratší cesta od Ariadnina nábřeží vede přes hospodu Kapitánský bar. Je možné jít i jinými průchody, přitom potkáme bránu, která je sice menší než obří dveře Apollónova chrámu, zato naprosto civilně stojí v uličce, snad v roli rozpěry mezi domy. (Odtud se dá taky stoupat po schodech k bráně Prantouna a pak k akropoli.)
Další fotky viz oddíl alba.
Lygdamovou ulicí
Ze symbolických důvodů teď začneme od jihu, Lygdamovou ulicí. Lygdamova odbočuje ke Kastru z hlavní ulice Papavasileiou, která je rozhranním starší a novější části města. Na rohu před jejím začátkem je ještě na hlavní neobyčejný obchod, viz exkurz Emporos a horochodci. Kousek dál od centra je budova současného gymnázia, v geometrické době to bylo důležité sídliště.
Lygdamova ulice vede rovně ke Kastru. Kousek před začátkem většího stoupání, na plácku blízko Ag. Paraskevi, bylo v geometrické době další významné sídliště. Když mineme odbočku k taverně Oneiros (Oniros), „Sen“, ocitneme se na náměstí Prantounas, kde samozřejmě stojí památník tohoto kapitána a bojovníka. Před námi je brána Prantounas, za ní je už Kazantzakisova ulice. K bráně se lze dostat taky po schodech od nábřeží.
Kazantzakisovou ulicí
Kazantzakisova ulice vede vzhůru Kastrem rovnou ke katolické katedrále. Ocitáme se ve změti gotických a renesančních staveb se staršími kusy ve zdech.
Teď se rozhlédneme po okolních uličkách, které navíc vedou k řadě muzeí. Příležitostí je křižovatka s ulicí Ioanna Dellarokas, která pokračuje nahoru k Archeologickému muzeu. Zdola bychom k ní mohli přijít také od Ariadnina nábřeží Dionýsovou ulicí a kolem Benátského muzea.
Dellarokovou ulicí
Když vystoupáme Dionýsovou ulicí a přejdeme do ulice Ioannou Dellaroka, otevře se nám nad zbytkem antických veřejí výhled na středověký hrad. Ulice zdola začíná schodištěm, na němž lze volně poslouchat letní večerní koncerty, pořádané na nádvoří Benátského muzea, navíc ve společnosti koček, netopýrů a hvězd.
Pak mineme vrátka, vedoucí na nádvoří muzea, a stojíme pod gotickou bránou s pořádnými vraty. Můžeme si prohlédnout i jejich dávné zajištění zevnitř, přitom už stojíme u vchodu do muzea. Od Benátského muzea pokračuje ulice Ioannou Dellarokas přes řadu zajímavostí k velkému Archeologickému muzeu v Naxijské Chóře, ale tento skvost si necháme na samostatnou kapitolu.
Ještě pod ním však potkáme naprostou pozoruhodnost, totiž starožitnictví Antico Veneziano, v přízemí až suterénu domu Nikolaa Dellarokas, syna Ioanna Dellarokas, zakladatele Archeologického muzea v Naxijské Chóře. Navzdory názvu firmy je tento dům stavbou z časů starších než benátských. Stál tady už někdy kolem 10. století, i když v 13. století byl trochu přestavěný. Uvnitř stojí čtyři antické sloupy, podpírají středověký strop! Prý jsou z nějakého chrámu v místě, asi z pozdního 6. století před n. l.
V blízkosti je dům Dimitria Katsourise, dříve patřil tomuto naxijskému arcibiskupovi, najdeme tam byzantskou zeď z raného středověku i něco z antiky.
Fotky z ulice Dellaroka jsou v oddílu alba.
Souvisle číst: Antico Venetiano
Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
