Délos, archeologie a historie: Porovnání verzí
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
Francouzská škola kope na Délu už od roku 1872. Za těch 140 let byl každý kámen mnohokrát otočen, asi podobně, jako byl ve starých dobách součástí různých staveb. | Francouzská škola kope na Délu už od roku 1872. Za těch 140 let byl každý kámen mnohokrát otočen, asi podobně, jako byl ve starých dobách součástí různých staveb. | ||
| − | + | ===Doba bronzová === | |
Nejstarší nálezy jsou ze začátku rané doby bronzové a patří rané fázi starokykladské kultury (EC I). Na ně pak přinejmenším do poloviny 3. tisíciletí před n. l. navazují nálezy a znaky osídlení z vrcholné fáze této kultury (EC II, viz [[Původní obyvatelé Kyklad]].) Pak je ovšem v nálezech skoro tisíc let mezera. Předpokládaná mínojská vrstva tady není doložena hmotnými památkami. Někteří však spatřují mínojské stopy na místě u Apollónova chrámu Délských. | Nejstarší nálezy jsou ze začátku rané doby bronzové a patří rané fázi starokykladské kultury (EC I). Na ně pak přinejmenším do poloviny 3. tisíciletí před n. l. navazují nálezy a znaky osídlení z vrcholné fáze této kultury (EC II, viz [[Původní obyvatelé Kyklad]].) Pak je ovšem v nálezech skoro tisíc let mezera. Předpokládaná mínojská vrstva tady není doložena hmotnými památkami. Někteří však spatřují mínojské stopy na místě u Apollónova chrámu Délských. | ||
Od pozdní doby bronzové, přibližně od poloviny 2. tisíciletí před n. l., už tu je prosperující achájské osídlení (tedy raně řecké, viz [[Achájci na Kykladách]]). Už Achájci považují ostrov Délos za posvátný, alespoň to říkají iónské, athénské i místní mýty a potvrzují nalezené dary. Nalezly se tu i zbytky achájských staveb. | Od pozdní doby bronzové, přibližně od poloviny 2. tisíciletí před n. l., už tu je prosperující achájské osídlení (tedy raně řecké, viz [[Achájci na Kykladách]]). Už Achájci považují ostrov Délos za posvátný, alespoň to říkají iónské, athénské i místní mýty a potvrzují nalezené dary. Nalezly se tu i zbytky achájských staveb. | ||
| − | + | === Řecká a římská antika === | |
Asi v 8. století před n. l. se Délos stává jedním z panhelénských center, i když sem athénské (nebo v tak staré době spíš iónské) theórie možná směřovaly už předtím (viz Iónové a Dórové na Kykladách). V 7. a 6. století před n. l. na Délu převažuje vliv ostrova [[NAXOS|Naxu]], i když tu je taky dost věcí z [[PAROS|Paru]] i odjinud, např. z Athén nebo z ostrova [[ANDROS|Andru]]. Athénská snaha o vliv na Délu postupně sílí, dokonce prostřednictvím očišťování ostrova od hrobů (viz [[Očišťování Délu]]). Z pozdní archaické doby pochází nejstarší dobře dochovaná vrstva nejdůležitějších délských chrámů a také množství věnovaných soch, zachovaných často v podobě větších torz. Většin z nich uvidíme v místním muzeu. Pro uchování archaické vrstvy Délu bylo podstatné nečekaně slušné chování Peršanů. Když roku 490 před n. l. perský vojevůdce Dátis cestou k Marathónu ztrestal Naxos a připlul k Délu, nevyplenil jej. Prý z úcty k bohům, k Apollónovi a Artemidě. Viz [[Hérodotos VI, 97-98]] a [[Hérodotos VI, 118]]. Podstatně hůř se pak na Délu chovali Athéňané, viz [[Thúkydidés V, 1, 1]] a [[Thúkydidés VIII, 108, 4]]. | Asi v 8. století před n. l. se Délos stává jedním z panhelénských center, i když sem athénské (nebo v tak staré době spíš iónské) theórie možná směřovaly už předtím (viz Iónové a Dórové na Kykladách). V 7. a 6. století před n. l. na Délu převažuje vliv ostrova [[NAXOS|Naxu]], i když tu je taky dost věcí z [[PAROS|Paru]] i odjinud, např. z Athén nebo z ostrova [[ANDROS|Andru]]. Athénská snaha o vliv na Délu postupně sílí, dokonce prostřednictvím očišťování ostrova od hrobů (viz [[Očišťování Délu]]). Z pozdní archaické doby pochází nejstarší dobře dochovaná vrstva nejdůležitějších délských chrámů a také množství věnovaných soch, zachovaných často v podobě větších torz. Většin z nich uvidíme v místním muzeu. Pro uchování archaické vrstvy Délu bylo podstatné nečekaně slušné chování Peršanů. Když roku 490 před n. l. perský vojevůdce Dátis cestou k Marathónu ztrestal Naxos a připlul k Délu, nevyplenil jej. Prý z úcty k bohům, k Apollónovi a Artemidě. Viz [[Hérodotos VI, 97-98]] a [[Hérodotos VI, 118]]. Podstatně hůř se pak na Délu chovali Athéňané, viz [[Thúkydidés V, 1, 1]] a [[Thúkydidés VIII, 108, 4]]. | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
Roku 88 před n. l. Délos přepadl a bezostyšně vyloupil Mithriadés z Pontu (viz [[Pausaniás III, 23, 2-5]]), roku 69 to zopakovali piráti s ním spojení. Délos pak formálně patří Athénám, římský senát mu roku 58 před n. l. uděluje privilegia, ale ostrov přesto upadá a mnohé domy zůstávají pusté. V raném 2. století n. l. zažívá Délos krátkou renesanci, jako leccos v Řecku, grekofilní císař Hadrián dokonce obnovuje poutní slavnosti. Později Athéňané zkoušeli, jak se ostrova zbavit, chtěli prý Délos prodat, ale nenašli kupce. Cestovatel Pausaniás dává v 2. století n. l. pustotu Délu jako příklad pádu kdysi slavných měst a míst (VIII, 33, 2). | Roku 88 před n. l. Délos přepadl a bezostyšně vyloupil Mithriadés z Pontu (viz [[Pausaniás III, 23, 2-5]]), roku 69 to zopakovali piráti s ním spojení. Délos pak formálně patří Athénám, římský senát mu roku 58 před n. l. uděluje privilegia, ale ostrov přesto upadá a mnohé domy zůstávají pusté. V raném 2. století n. l. zažívá Délos krátkou renesanci, jako leccos v Řecku, grekofilní císař Hadrián dokonce obnovuje poutní slavnosti. Později Athéňané zkoušeli, jak se ostrova zbavit, chtěli prý Délos prodat, ale nenašli kupce. Cestovatel Pausaniás dává v 2. století n. l. pustotu Délu jako příklad pádu kdysi slavných měst a míst (VIII, 33, 2). | ||
| − | + | ===Křesťané a bezbožníci === | |
Koncem 3. století tu žije malá křesťanská komunita, dokonce je zde biskupské sídlo s pravomocí i nad okolními ostrovy, což je nejspíš křesťanské přeznačení dávné posvátnosti Délu. Koncem 5. století je ostrov spíše pustý, říká se mu proto cynicky Adélos („Nezřejmý“), lokálním křesťanským centrem se stává Syros. Pak už přicházejí závěrečná poplenění: roku 727 vojáky ikonoklastického císaře Leóna, 763 od Slovanů, 827 od Saracénů z Kréty, k tomu nájezdy pirátů. Benátští křižáci potkávají v prvních letech 13. století ostrov pustý, jen kolem roku 1329 zde krátce pobývali Rytíři z Malty. Roku 1556 přišla turecká okupace, ale ta se na Délu projevila jen přítomností základny pirátů. Řekové obrozenecké doby k Délu moc velkou úctu nechovali. Říkali mu Malý Délos, zatímco Velký Délos byla Rhéneia, oba ostrovy patřily k Mykonu a v nouzi sloužily pro pastvu. K Mykonu patří ve struktuře řecké státní správy dodnes – a podobně i ovce z Mykonu do velice nedávné doby vypásaly archeologický areál (vozila je malá nákladní loď, jednou jsem s nimi jel a smrděl jsem pak týden), než se to v rámci úspor začalo zanedbávat, protože svět je naruby, takže spoří tím, že nepase. | Koncem 3. století tu žije malá křesťanská komunita, dokonce je zde biskupské sídlo s pravomocí i nad okolními ostrovy, což je nejspíš křesťanské přeznačení dávné posvátnosti Délu. Koncem 5. století je ostrov spíše pustý, říká se mu proto cynicky Adélos („Nezřejmý“), lokálním křesťanským centrem se stává Syros. Pak už přicházejí závěrečná poplenění: roku 727 vojáky ikonoklastického císaře Leóna, 763 od Slovanů, 827 od Saracénů z Kréty, k tomu nájezdy pirátů. Benátští křižáci potkávají v prvních letech 13. století ostrov pustý, jen kolem roku 1329 zde krátce pobývali Rytíři z Malty. Roku 1556 přišla turecká okupace, ale ta se na Délu projevila jen přítomností základny pirátů. Řekové obrozenecké doby k Délu moc velkou úctu nechovali. Říkali mu Malý Délos, zatímco Velký Délos byla Rhéneia, oba ostrovy patřily k Mykonu a v nouzi sloužily pro pastvu. K Mykonu patří ve struktuře řecké státní správy dodnes – a podobně i ovce z Mykonu do velice nedávné doby vypásaly archeologický areál (vozila je malá nákladní loď, jednou jsem s nimi jel a smrděl jsem pak týden), než se to v rámci úspor začalo zanedbávat, protože svět je naruby, takže spoří tím, že nepase. | ||
Verze z 16. 4. 2017, 16:33
exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
Stránka ve vývoji
Francouzská škola kope na Délu už od roku 1872. Za těch 140 let byl každý kámen mnohokrát otočen, asi podobně, jako byl ve starých dobách součástí různých staveb.
Doba bronzová
Nejstarší nálezy jsou ze začátku rané doby bronzové a patří rané fázi starokykladské kultury (EC I). Na ně pak přinejmenším do poloviny 3. tisíciletí před n. l. navazují nálezy a znaky osídlení z vrcholné fáze této kultury (EC II, viz Původní obyvatelé Kyklad.) Pak je ovšem v nálezech skoro tisíc let mezera. Předpokládaná mínojská vrstva tady není doložena hmotnými památkami. Někteří však spatřují mínojské stopy na místě u Apollónova chrámu Délských.
Od pozdní doby bronzové, přibližně od poloviny 2. tisíciletí před n. l., už tu je prosperující achájské osídlení (tedy raně řecké, viz Achájci na Kykladách). Už Achájci považují ostrov Délos za posvátný, alespoň to říkají iónské, athénské i místní mýty a potvrzují nalezené dary. Nalezly se tu i zbytky achájských staveb.
Řecká a římská antika
Asi v 8. století před n. l. se Délos stává jedním z panhelénských center, i když sem athénské (nebo v tak staré době spíš iónské) theórie možná směřovaly už předtím (viz Iónové a Dórové na Kykladách). V 7. a 6. století před n. l. na Délu převažuje vliv ostrova Naxu, i když tu je taky dost věcí z Paru i odjinud, např. z Athén nebo z ostrova Andru. Athénská snaha o vliv na Délu postupně sílí, dokonce prostřednictvím očišťování ostrova od hrobů (viz Očišťování Délu). Z pozdní archaické doby pochází nejstarší dobře dochovaná vrstva nejdůležitějších délských chrámů a také množství věnovaných soch, zachovaných často v podobě větších torz. Většin z nich uvidíme v místním muzeu. Pro uchování archaické vrstvy Délu bylo podstatné nečekaně slušné chování Peršanů. Když roku 490 před n. l. perský vojevůdce Dátis cestou k Marathónu ztrestal Naxos a připlul k Délu, nevyplenil jej. Prý z úcty k bohům, k Apollónovi a Artemidě. Viz Hérodotos VI, 97-98 a Hérodotos VI, 118. Podstatně hůř se pak na Délu chovali Athéňané, viz Thúkydidés V, 1, 1 a Thúkydidés VIII, 108, 4.
Starší snahy Athén o faktickou nadvládu nad Délem definitivně uspěly na začátku klasické doby. Od roku 478 před n. l. zde má sídlo Athénský námořní spolek, formálně Délský, včetně spolkové, resp. athénské pokladnice a postupně i dalších pokladnic. Athéňané zde staví také chrámy a přivážejí k nim sochy. Některé z nich se zachovaly a jsou v muzeu na Délu. Athénské očištění Délu od Délských (viz Thúkydidés V, 1, 1) asi nebylo dostatečné, protože roku 345 před n. l. prý Délští žádají v Delfách o věštbu, jak se zbavit Athéňanů.
V helénistické a v římské době se objevují chrámy nově přicházejících náboženství, hlavně z helenizovaného Egypta a Sýrie, ale také sídla řady obchodních společností z celého Středomoří. Po většinu hellénistické doby (314 až 166) je Délos formálně nezávislý. v rámci Konfederace ostrovů. Kolem 100 před n. l. má asi 25 tisíc obyvatel, včetně Řeků z Itálie a Orientálců, hlavní slovo zde však měli Římané. Římská okupace dovršuje zostuzení Délu, totiž novou podobu jeho slávy jako centra velkoobchodu s otroky. Je to zvláštní přeznačení jednoho z aspektů Apollónova kultu, totiž osvoboditele otroků. Zvláštní je už sama poloha tohoto obludného tržiště, neboť posvátný ostrov se k tomu nehodí ani dost málo, nejen kvůli své posvátnosti, ale i po technické stránce, kvůli poloze mezi mělkými skalnatými úžinami a kvůli malému přístavu. Délos se stal mimořádně bohatým civilním centrem s výstavnými vilami, mozaikami a sochami. Občas si leckdo myslí, že tohle je na Délu to hlavní, a že to starší náboženské dění bylo jen jakousi kulisou k tomuto obchodu ve velkém. Zvláštní je, že řada chrámů i civilních vil nějakým zázrakem přečkala několik vyloupení Délu v průběhu pozdější antiky, střídavě armádou a piráty, takže se přímo v nich nebo u nich nalezly cenné sochy a nádoby. Dnes se vystavují na Délu, v Athénách, v Louvru i jinde.
Roku 88 před n. l. Délos přepadl a bezostyšně vyloupil Mithriadés z Pontu (viz Pausaniás III, 23, 2-5), roku 69 to zopakovali piráti s ním spojení. Délos pak formálně patří Athénám, římský senát mu roku 58 před n. l. uděluje privilegia, ale ostrov přesto upadá a mnohé domy zůstávají pusté. V raném 2. století n. l. zažívá Délos krátkou renesanci, jako leccos v Řecku, grekofilní císař Hadrián dokonce obnovuje poutní slavnosti. Později Athéňané zkoušeli, jak se ostrova zbavit, chtěli prý Délos prodat, ale nenašli kupce. Cestovatel Pausaniás dává v 2. století n. l. pustotu Délu jako příklad pádu kdysi slavných měst a míst (VIII, 33, 2).
Křesťané a bezbožníci
Koncem 3. století tu žije malá křesťanská komunita, dokonce je zde biskupské sídlo s pravomocí i nad okolními ostrovy, což je nejspíš křesťanské přeznačení dávné posvátnosti Délu. Koncem 5. století je ostrov spíše pustý, říká se mu proto cynicky Adélos („Nezřejmý“), lokálním křesťanským centrem se stává Syros. Pak už přicházejí závěrečná poplenění: roku 727 vojáky ikonoklastického císaře Leóna, 763 od Slovanů, 827 od Saracénů z Kréty, k tomu nájezdy pirátů. Benátští křižáci potkávají v prvních letech 13. století ostrov pustý, jen kolem roku 1329 zde krátce pobývali Rytíři z Malty. Roku 1556 přišla turecká okupace, ale ta se na Délu projevila jen přítomností základny pirátů. Řekové obrozenecké doby k Délu moc velkou úctu nechovali. Říkali mu Malý Délos, zatímco Velký Délos byla Rhéneia, oba ostrovy patřily k Mykonu a v nouzi sloužily pro pastvu. K Mykonu patří ve struktuře řecké státní správy dodnes – a podobně i ovce z Mykonu do velice nedávné doby vypásaly archeologický areál (vozila je malá nákladní loď, jednou jsem s nimi jel a smrděl jsem pak týden), než se to v rámci úspor začalo zanedbávat, protože svět je naruby, takže spoří tím, že nepase.
Od roku 1990 je Délos památkou UNESCO, což mu neprospívá, protože takový titul přitahuje dav, zvláště když mu průvodci představí všechna „nej-“ tohoto místa. Bují tady turistika z Mykonu, velké bohaté firmy si zde nechávají fotit reklamy na všechno možné i nemožné, Američané tady točí nóbl pornofilmy. Valící se davy turistů všechno značně podupaly, na což správa ostrova reaguje uzavíráním části cest, místy naopak rezignuje. Turistika je mnohem ničivější než perská invaze.
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
