Archaické a klasické: Porovnání verzí
Řádka 24: | Řádka 24: | ||
3.4. [[Raně klasická filosofie]]: Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se pojem myšlení, důkaz sporem (Parmenidés). Tragédie jako ohlédnutí za hodnotami archaické doby. | 3.4. [[Raně klasická filosofie]]: Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se pojem myšlení, důkaz sporem (Parmenidés). Tragédie jako ohlédnutí za hodnotami archaické doby. | ||
− | 3.5. [[V klasické době]] pak | + | 3.5. [[V klasické době]] pak následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky). |
3.6. [[Proměny autorství]]. | 3.6. [[Proměny autorství]]. |
Verze z 9. 4. 2018, 13:25
Archaické a klasické (vnímání, zobrazování, myšlení)
(Obecná dichotomie v myšlení i výtvarném umění na příkladech z raných a pozdních presokratiků i na sochařství a vázovém malířství)
1. Nesamozřejmost kategorií umění i myšlení
2. Pro rozcvičení napřed větší rozhraní:
2.1. Neolit a doba bronzová: Ženské figury ubírají na objemu a roste míra stylizace.
2.2. Doba bronzová a doba železná: Možná proměna morálky, viz Odysseus, ale i Starý zákon. Temná staletí, geometrická stylizace (článkovitá těla odpovídají představě „psychofyzických orgánů“). Epika jako ohlédnutí.
3. Archaické a klasické zpodobování a myšlení:
3.1. Archaická stylizace figur: nadčasový úsměv, typologie, sochy z polotovarů z lomu.
3.2. Klasické zpodobování: veristické (realistické), výraz zohledňuje situaci, perspektiva; vyděluje se kategorie umění.
3. 3. Archaická lyrika, přírodověda a filosofie: nouze, obklopování, meteorologická metafora, diference, cykly (Archilochos, Míléťané, Hérakleitos).
3.4. Raně klasická filosofie: Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se pojem myšlení, důkaz sporem (Parmenidés). Tragédie jako ohlédnutí za hodnotami archaické doby.
3.5. V klasické době pak následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
3.6. Proměny autorství.
Dál na Nesamozřejmost kategorií umění i myšlení
Zpátky na hlavní stránku