Nesamozřejmost kategorií umění i myšlení
V každé kultuře nacházíme něco, co my nazveme umění, ale jen velice málo kultur samo vydělilo umění jako zvláštní kategorii. Toto vydělení kategorie umění z náboženství a řemesla je naopak dost unikátní. V naší kulturní oblasti se objevuje na rozhraní řecké archaické a klasické doby, pak znovu někde mezi středověkem a renesancí. V obou případech bývá vydělení výtvarného umění jako specifické kategorie provázeno veristickým zpodobněním a užíváním perspektivy. Platí to ještě tak úplně? Mimo naši kulturní oblast se skoro neobjevuje, možná prý ve středověké Číně. (Dál však bude řeč jenom o Řecku, protože v Asii se nevyznám.)
Příkladem náboženské archaické sochy může být třeba Níkandra z Naxu, zatímco příkladem antického umění Afrodíté z Mélu.
Podobně najdeme v každé kultuře známky něčeho, co my považujeme za myšlení, i když přísná specifikace myšlení a mysli pochází opět až z Řecka přelomu archaické a klasické doby. Souvisí se specifikací pojmu vědění, resp. věda, pak se objeví také pojem filosofie. Analogie se prý najdou v Indii a v Číně téže doby. Do filosofie budou už v klasické době inkorporovány také starší nauky „předchůdců“ – podobně tomu, jako když za umění považujeme i starší výtvory.
Problémy sebepochopení naší evropské tradice:
Řecko chápeme jako jeden z jejích kořenů, ale většinou jen Řecko klasické (a ještě v druhotně klasicistním pochopení), zatímco řecká archaická doba by nabídla podle mého mínění zajímavější motivy.
Dál na Neolit a doba bronzová
Zpátky na začátek této prezentace
