Afrodíté z Mélu
Afrodíté z Mélu – častěji označovaná jako Venuše z Mélu (Venus de Milo) – je socha převelice slavná.
V jejím dávném úkrytu ji roku 1820 našel sedlák z Trypiti na Mélu, čímž spustil lavinu dost zvláštních událostí.
Sochu vytvořil v letech 130 až 100 před n. l. z několika bloků parského mramoru helénistický sochař Alexandros z Antiochie. Je mírně nadživotní a chybí jí ruce, což jí (alespoň v mých očích) svědčí, neboť takto je symbolem a ne kýčem.
Vystavuje ji muzeum v Louvru, které už v době krátce po nálezu odstranilo původní podstavec a nejspíš i ruce, aby se mohlo říkat, že jde o dílo Praxitelovo. Zpodobnění totiž navazuje na praxitelovský typ Afrodíté anadyomené, tedy „vynořující se (oblékající se) Afrodíty“, patrně po vynoření se z moře v blízkosti Kypru nebo Rhodu.
Tak pokusem o podfuk vzniklo dílo zajímavější než původní, torzo je znakem. Podrobněji o okolnostech nálezu a problémech se sochou viz exkurz Venus de Milo.
Souvisle číst: exkurz Venus de Milo, exkurz Její ozvěny nebo rovnou Profitis Ilias
Zpátky na Sochy a reliéfy od klasické doby na Kykladách
Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
