Proměny autorství

Músaios předává zapsanou nauku Linovi.

Už v archaické době se sochy i některé vázové malby začínají podepisovat, zpočátku věnováním.

Básník archaické doby je podobně jako věštec živen inspirací, tedy vdechnutím božské pravdy (enthúsismem), což je analogií konceptu obklopování skutečností, z níž k nám přichází pravdivé rozpoznání, často jakoby rozpomenutí. Je služebníkem Mús.

V klasické době je autor spíše řemeslník textu, takže si nárokuje odměnu, někdy je také intelektuální až morální autoritou. Výtvarník spěje k originalitě výrazu.

Školním příkladem (viz např. Marcel Detienne) tohoto zlomu v pojetí autorství poezie je Simónidés z Keu. Je už veršotepec, který nepotřebuje inspiraci, vždyť jinak by ani nemohl uzavřít smlouvu se zákazníkem o dodání díla. Sám říká, že mu nejde o pravdu, za kterou by přece nikdo neplatil, ale o úspěch díla. Proto u starších autorů došel pověsti skrblíka, zatímco později byl oslaven jako patron autorských práv.

Na památku archaického pojetí autorství je i tato osnova přednášky k dispozici pod copyleftem, tedy volně.

Zpátky na začátek této prezentace