Dionýsos připlouvá
exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
Obsah
Nekanonická verze mýtu
Pozor, toto je verze z kafenia Melódia blízko přístavu, předávaná ústně v pozdních nočních hodinách, a to v dobách, kdy podnik ovládal protestní básník Thanasi (Smrtelný)! Přesto je snad nejrozumnějším popisem příběhu Ariadné na Naxu, tragédie se šťastným, i když náročným koncem. Navíc mile konkretizuje kanonický mýtus o Dionýsově plavbě.
Příběh začíná samozřejmě na Naxu, kde se v jedné z horských jeskynní, nejspíš v masivu Koronos, Dionýsos podruhé narodil, viz Jeskyně Dionýsova vychování. Tím se teď nemyslí jeho recyklace po rozsápání Títány, ale časnější událost, vynucená následky Héřiny žárlivosti. Když totiž Zeus chodil za Thébskou princeznou Semelé, vnukla jí Héra záludně, aby si přála spojit se s Diem v jeho pravé božské podobě, protože jinak si s ním užije jenom to, co skoro s každým mužským. Tak se stalo, že byla sežehnutá bleskem právě v okamžiku, kdy počala Dionýsa. Ten byl sice ochráněný zázračně vyrostlým břečťanem a révou, jenže ho bylo nutné donosit. K tomu posloužilo Diovo „stehno“, takže se o devět měsíců později mohl Dionýsos narodit na Naxu. Jeho výchova byla svěřena Hermovi, jenže ten malého Dionýsa hned předal nepřetržitě opilému Silénovi, který jej na Naxu v tomto duchu vychoval.
Spor o Naxos
Dionýsos se pak usadil v Yrii a pod horami měl své vinice. Na Naxu byl doma, i když na zimu musel zastupovat Apollóna v Delfách. Jenže Naxos se zalíbil také Poseidónovi. Vládce moří tvrdil, že mu patří taky všechny ostrovy, tedy včetně Naxu. Navíc jakožto vládce Kréty chtěl do své moci zahrnout Kyklady a pobřeží Attiky. Dionýsa neměl rád, starosvětský bůh ho považoval za výstředního opilce a chlípníka. Dionýsos se mnohem silnějšího boha kupodivu nezalekl a odmítl se Naxu vzdát. Poseidón pohrozil těžkými kalibry: mořským býkem a vlnou tsunami, která spláchne Dionýsovy naxijské vinice a z Naxu zůstanou jen kamenné kostry hor. Vrcholky masivu Zás (a jeskyně Diova narození ve svahu hory) musely zůstat nedotčené, protože tam sídlil Zeus, s nímž Poseidón, jeho bratr, bojovat nechtěl. Ostatní bylo Diovi celkem jedno, protože na Naxu si s ničím pod sebou nedělal starosti.
Leckdo by se po takových výhružkách zalekl, ale když kurážný Dionýsos pomyslel na Poseidóna, tak si nejspíš představil půvaby mladičké Ariadny, která byla jakožto krétská princezna Poseidónovi zasvěcená. Protože nejlepší obranou je alespoň myšlenka na útok, začal se zabývat tím, jak ji Poseidónovi odlákat. To byla ovšem věc těžká, ba zdánlivě nemožná i pro boha, takže Dionýsos pozval na pomoc Herma, specialistu na nemožné situace. Ten viděl problém jako dostatečně neschůdný, takže hned nabídl řešení. Samozřejmě také nečekané a spletité, protože bylo potřeba myslet ještě na Apollóna a Artemidu i na všechny věštby o Athénách a Krétě, a těch bylo.
Hrdina Théseus
Hermés se v přestrojení za posla nebo pocestného vypravil do Athén a v zahradě královského paláce potkal mladého Thésea, který zrovna smutnil nad tím, že jeho vrstevníci odplouvají na Krétu v roli obětí. Hermés v něm probudil solidaritu, vlastenectví a odvahu, takže se Théseus dobrovolně přidal mezi odplouvající výkvět athénské aristokratické mládeže, aby je i celé Athény osvobodil – anebo zemřel spolu s nimi! Přízeň Apollóna šlo proti Poseidónovi získat snadno, navíc mu Théseus na Hermovu radu slíbil v případě úspěchu pravidelné státní poutě na Délos. Úspěch byl definovaný jako osvobození obětovaných, potažmo celých Athén. O Ariadně se Hermés Théseovi zatím nezmínil, takže do definice úspěchu zahrnutá nebyla. Nakonec se ještě domluvilo s Théseovými rodiči to znamení plachtami při návratu, protože následky jeho chybného provedení budou později potřeba kvůli řádnému plnění věšteb o athénské politice.
Na Krétě Théseus slavně zvítězil, protože se do něho Ariadné zamilovala tak moc, že zradila své náboženství, vlast i rodinu a pomohla mu zabít Mínótaura. Théseus a Ariadné by byli nejraději zvrátili chod celé Kréty a ještě raději by se oddali lásce, leč místo obojího museli utíkat. Théseus sice zvítězil, zachránil obětované a osvobodil Athény z područí Kréty, ale v Knóssu zůstat nemohl, a Ariadné už vůbec ne. Mínótauros byl přece Poseidónův býk, jehož úctu ráda viděla také Artemis. Před tak mocnými božstvy i před královskou rodinou bylo nutné prchat neodkladně. Théseus a Ariadné odpluli z přístavu v Amnissu v takovém spěchu, že potřebovali doplnit zásoby už v polovině cesty, na Naxu. Navíc museli pokračovat přes Délos, protože tam Théseus slíbil vzdát hold Apollónovi.
Dionýsos by už teď mohl být spokojený: Poseidón byl dvojnásobně potupený a taky oslabený, Ariadné je na Naxu. Jenže zatím je s ní Théseus a ona ho krajním způsobem miluje. Jak se zbavit nyní už přebytečného použitého hrdiny? Dionýsos přece nebude Thésea mordovat, tím spíše ne Hermés, navíc by možná ani to nepomohlo. A jak se vyhnout Poseidónově mohutné pomstě? Navíc je tu ještě Artemis, dotčená znevážením posvátného býka i ohrožením Ariadniny neposkvrněnosti. (Odtud dál se příběh na chvíli výrazněji vzdaluje kanonickým verzím, stále však respektuje jejich smysl i reálie ostrova.)
Sangri(a)
Naštěstí na Naxu leží také obec Sangri, a to v blízkosti kultovního místa bohyň plodnosti (Démétrion v Gyroulas u Sangri). Dokonce dvě Sangri, Horní a Dolní, Ano Sangri a Kato Sangri. Dionýsos inspiroval zdejší lid k výrobě zvláštního nápoje z těžkého vína a výtažků z horských bylin. Nápoj měl ten účinek, že při správném dávkování v rámci obřadu zrušil paměť a zábrany, ale uchoval vnímání a motoriku. Hermés k tomu vymyslel technologický postup a také navrhl, aby se podle jakési věštby v Ano Sangri dělal originální nápoj uvedených vlastností, distribuovaný pouze lokálně, zatímco v Kato Sangri se těžké víno nahradí lehčím a byliny ovocem, takže výsledný levný produkt půjde prodávat ve velkém, což ovšem bude při malé rozloze Sangri problematické, a proto bude výhodnější ten nápad časem prodat daleko na západ a uchovat pouze logo Sangri(a). Když Théseus sháněl zásoby na další plavbu k Athénám, nabídli mu pohostinní venkované míchaný nápoj z Ano Sangri. Hrdinnému princi z Athén přece nebudou podávat nějakou levnou náhražku.
Zoufalá Ariadné
Théseus už o Ariadnu nejevil žádný zájem a odplouvá bez ní. Jenže Artemis ráda zachrání její taktak že dosud uchované panenství, protože tím napraví reputaci sobě i Krétě. Stačí jen Artemidě říct, že Ariadné by se milovanému Théseovi moc ráda oddala, a ten že už něco vypil, což je ostatně všechno pravda. Je třeba jednat rychle. Artemidin šíp je stejně rychlý jako Apollónův, i když je určený ženám. Každá přirozenost je smrtelná a Artemis je Paní přírody, dává život, ale pak taky bere, co dala. Není krutá, ale jinak by nemohl koloběh světa pokračovat. Nepředstavujme si to však nějak primitivně, jako na některých vázových malbách. Artemis se nemusí namáhat fyzickým pronásledováním kořisti, i když to občas ze sportu ráda dělá. Obvykle stačí, když probudí síly smrtelnosti. Vzmach náhle končí. Ariadné si uvědomí, že kvůli nezodpovědnému Théseovi zradila Poseidóna, Krétu a rodinu. Teď navíc zjišťuje, že odplul bez ní. Zoufale naříká na nábřeží vedle přístavu, nějak se dostane na ostrůvek Palatia, přestože tenkrát ještě nebyl spojený molem s městem, vystoupá na Bakchův útes a skáče.
Dionýsos Zachránce
Krátce předtím Dionýsos skončil návštěvu svých vinic na Blažených ostrovech (Makares Nisia). To jsou neobydlené ostrůvky mezi Naxem a malokykladskou Donoussou. Pokud tam vůbec co roste, tak prý divoká réva. Těchto končin se námořníci obávají, protože tu jsou silné a zrádné proudy a občas ještě i divná moc Dionýsova. Dodnes to v okolí Blažených ostrovů dovede řádně pohoupat i veliké ferry. Dionýsa náhle napadlo, že by svůj dar mohl nabídnout nešťastným námořníkům; o to nešťastnějším, že mají dokonce i na nejistém moři vytýčený cíl své plavby, ovšem cíl lidsky přízemní, aniž by věděli, k jakému cíli jejich loď opravdu směřuje a slouží. Od Ikarie zrovna přijížděli piráti, snad si mysleli, že ho zajmou. Dionýsos okamžitě proměnil loď v cirkus a bujnou plovoucí vinici s divokou hospodou a snadno ji ovládl. V doprovodu delfínů obeplul Naxos kolem jižního mysu a zamířil k Chóře. Na památku této plavby se v oněch končinách delfíni dodnes potkávají. Pod útesem ostrůvku Palatia se ocitl samozřejmě právě ve chvíli, kdy Ariadné skočila. Silou dechu ji vrátil na pevnou zem, silou vína vrátil k optimismu a nabídl jí svůj velký a vždy pevný thyrsos. Po slavné svatbě na Palatii a obřadní návštěvě v horách se vrátili do svatyně v Yria, kde šťastně žijí dodnes. Poseidón musel uznat suverenitu Naxu i Dionýsovu moc nad námořnictvem. Alespoň zatím se však Dionýsovi nepodařilo zmocnit žádného z letadel nad nově zbudovaným letištěm (Dionýsovým nebo Hermovým?) v sousedství svatyně.
Nezávislá svědectví pro tuto verzi
Od té doby je na vrcholu Bakchova mysu kultovní místo Ariadnino. Hned vedle něj byl postaven chrám Apollónovi. Pod severní stranou útesu je Dionýsův přístav, přirozený přístav, kde nesmí přistávat nikdo jiný než Dionýsos s opileckou lodí (nanejvýš tudy občas smí proplout obzvláštní kocábka Kapetan Petros). Na ostrůvek Palatia tedy Ariadné přichází od města, Dionýsos sem svérázně připlouvá, zatímco Apollón sem míří z Délu nebo rovnou od Hyperborejců. Lygdamis pak nechal postavit molo, spojující ostrůvek s pevninou Naxu, neboť chtěl vyznačit trasu Ariadniny pouti, a hlavní korzo města dostalo jméno Ariadnino nábřeží. Tuto lokalizaci mýtu o Dionýsově lodi a Ariadně potvrzuje i výtvarná památka z pozdního 19. nebo raného 20. století z Chalki na Naxu. Tam, kousek za Sangri, nalezneme také invenční lokalizace dalších řeckých mýtů, viz Muzeum citrónovice.
Souvisle číst: v typickém případě: Grotta, Metropolitní náměstí
Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
