Termín „filosofie“

 informační stránka - bez jednoznačného pokračování

Ve škole užíváme slovo „filosofie“ pro řadu různých nauk, které vznikly počínaje šestým stoletím před n. l., viz info Vznik řecké filosofie. To je samozřejmě terminologie zpětného pohledu. Pokud jde o autory z dob před Sókratem, tak mluvíme o myšlenkách, které jsou starší než naše školní terminologie, a právě proto jsou zajímavé, ale také obtížně postižitelné. Slova „filosofie“, „filosof“ a „filosofický“ se hojně objevují poprvé v Platónově díle, tedy ve 4. století před n. l. Platón je užívá se samozřejmostí a mnohoznačností pro něj příznačnou, nicméně typem filosofa je pro něho jednoznačně Sókratés. Ten ovšem nepsal. Z doby před Platónovým dílem máme jen dvě místa hippokratovského korpusu, v nichž se vyskytuje slovo „filosofie“, a to v pejorativním významu! Pokud jsou pravá, a nejspíš jsou, tak pocházejí z doby, kdy Platón byl malý kluk. Je dobře možné, že Platón slovo „filosofie“ sice nevymyslel, ale v obecnou známost.

Přesto se velice ujala jiná legenda o původu slova „filosofie“, ba nejen tohoto názvu a jeho odvozenin, ale i filosofie samotné, tedy co do obsahu. Prý to všechno zavedl Pythagorás! Kde se tento evidentní nesmysl vzal? Jak to, že se občas najde i v učebnicích, které se snaží tvářit kriticky, a ne pouze při seancích esoteriků pythagorejské společnosti?

Nejspíš jde o slepenec zajímavého poukazu, fantazijního žánru legend a podfuku. O Pythagorovi toho nevíme o mnoho více, než že opravdu žil, že založil zvláštní náboženskou společnost, spíše sektu, velice odchylnou od normálního řeckého náboženství, viz Pythagorás. Někteří pythagorejci klasické doby patří mezi inspirátory Platóna, pozdější vývoj pythagorejské školy silně zase ovlivnil i vývoj platonismu. Platonismus římské doby, takzvaný „střední“ (předstupeň pozdně antického novoplatonismu), si mohl právě z pythagorejského prostředí osvojit také pochopení filosofie jako „teoretického způsobu života“, což s Platónem docela konvenuje, viz Theórie a tradice o ní. Je dokonce možné, že už v pythagorejských kruzích raně klasické doby se slovo „filosofie“ občas užívalo, mohla by tomu napovídat jeho kritika v textu Hippokratově. Platón by pak byl tím, kdo toto málo užívané a jinými haněné slovo pozvedl a zasloužil se o jeho standardní užívání. (Z tohoto hlediska by vlastně „předsokratici“ mohli být trefně pochopeni jako „před-filosofové“.) Zpětně se pak všechno připsalo Pythagorovi samotnému, neboť ten byl v pythagorejských kruzích ctěn jako ne pouze zakladatel, nýbrž jako nadlidský inspirátor, který lidi vede k božskému světu.

Pramenem školní tradice o Pythagorovu autorství slov „filosofie“ a „filosof“ je dílo Diogena Laertia. Ten však obezřetně uvádí jako svůj pramen spis O mrtvé ženě, který napsal Hérakleidés Pontský. Je to zlomkovitě zachované zpracování legendy o tom, jak Pythagorás zázračně přivedl k životu více než měsíc mrtvou ženu. Je nutno vědět, že kontext Diogenem citovaného díla je opravdu divotvorný! Ostatně, rozličné divy se připisují už Pythagorovu učiteli Ferekýdovi, viz Ferekýdés a Pythagorás. Ocitujme si patřičný odstavec (pro zájemce viz Diogenés Laertios I, 12 originál):

„Pythagorás byl první, kdo použil slovo filosofie a sebe nazval filosofem, když v Sikyónu rozprávěl s Leontem, tyranem v Sikyónu nebo ve Fliúntu, jak praví Hérakleidés Pontský ve spise O mrtvé ženě. Nikdo [z lidí] totiž není moudrý, nýbrž jen bůh. Filosofie se nejprve nazývala moudrost (sofia) a mudrcem (sofos) se nazýval ten, kdo se jí pořádně zabýval; tedy člověk, o němž se mělo za to, že došel vrcholné úrovně duše. Filosofem pak nazýváme toho, kdo se s láskou (filia) oddává moudrosti.“

Mistr prý tato slova zavedl v rozmluvě s vládcem, a to z pokory, aby se nenechal nazývat moudrým. Taková pokora dost kontrastuje s veřejně prezentovanými zázraky a autoritativními návody, nebo s legendou o jeho zlatém stehně. Z dlouhé řady údajných Pythagorových prvenství je legenda o slovech „filosofie“ a „filosof“ ještě relativně smysluplná, byť ne historická. Podobně je tomu s představou, že už Pythagorás, a ne až Platón, spojil určení filosofie s metaforou theórie (viz Podání o theórii u Diogena Laertia).

Pro úplnost dodejme, že někteří historici i filosofové považují za autora slova „filosofie“ Hérakleita, tedy v době nejen před Platónem, ale také před Hippokratem, dokonce krátce po Pythagorovi. Menší problém je přitom s tím, že inkriminované slovo je zde v trochu jiném tvaru; větší problém s tím, že tento citát je asi falzum, i když se na tom neshodnou všichni.

 Typické pokračován např. info Vznik řecké filosofie

 Zpátky na obsah kapitoly SYROS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY

 Zpátky na CESTY PO ŘECKU