Pythagorás
info - stránka bez jednoznačného pokračování
.jpg)
Pythagorás se narodil nejspíš kolem roku 570 před n. l. někde v severovýchodní Egeidě: možná na Samu, nebo snad pravděpodobněji na tyrhénském ostrově Lémnu. Kolem roku 530 před n. l. se vystěhoval do jižní Itálie, kde založil svéráznou náboženskou společnost. Zemřel asi začátkem 5. století před n. l., prý až po vlně násilného pronásledování pythagorejců, vyvolaném snad jejich pokusem o převzetí politické moci v Krotónu. O jeho životě i myšlenkách se zachovaly pouze mnohem pozdější legendy, většinou nehistorické. (Výklad problémů spojených s Pythagorou ovšem patří spíše do kontextů Velkého Řecka, tedy řecké jižní Itálie.) Antická tradice jej chápe jako zakladatele západní větve filosofie, zakladatele filosoficko-náboženské společnosti, jako divotvorce a léčitele, tedy tzv. „muže božího“, připisuje mu všechno možné i nemožné, od matematiky po zázraky, od léčitelství po založení filosofie. Pythagorovi bývá připisováno i to, že zavedl slova „filosof“ a „filosofie“, přestože se ve skutečnosti objevují až mnohem později, viz info Termín „filosofie“. Jeho učitelem byl prý Ferekýdés ze Syru, což by nejspíš znamenalo, že šlo o uvádění do silně alternativního náboženství (na poměry své doby a prostředí).
Pythagorás je typický „muž boží“, zakladatel školy nebo spíše sekty, pak legendární postava. Sám nejspíš nepsal. Většina antických textů o něm jsou falza, mnohdy pozdní, protože ho koncem antiky obdivují novoplatonici. S jistotou o něm nevíme nic víc, než že určitě žil, že byl v jižní Itálii významnou a konfliktní postavou, a že jím inspirovaná společnost pak velice dlouho působí a významně formuje řeckou filosofii, nejprve v Itálii.
Náboženství pythagorovy společnosti se v mnoha rysech odlišuje od obvyklého náboženství antického Řecka. Mnohem více reguluje každodenní život, klade mnohem větší důraz na rituální čistotu, nařizuje přísnou životosprávou. Všechno je řízeno rituálními předpisy, které souvisejí se zvláštní naukou o duši, totiž s představou reinkarnace. Pythagorejci se snaží žít tak, aby se vymanili z cyklu opakovaných životů. Přesto se v této společnosti pěstuje také teorie hudby, totiž jako příklad harmonie – a pythagorejci si postupně přivlastňují tradici řecké matematiky. V klasické době někteří z pythagorejců rozvíjejí také vyloženě technicky orientované myšlení, například deskriptivní geometrii, použitou v mechanice. Někteří z nich patří mezi přátele a inspirátory Platóna. Už předtím však pythagorejské myšlenky ovlivnily Empedoklea a možná už Parmenida. V pozdější antice přejímají blízkovýchodní numerologii, ale na druhé straně vytvářejí i heliocentrický model pohybu planet. Vskutku zvláštní škola.
Více o Pythagorovi a texty pythagorejců včetně pracovních překladů nabízím na svém webu. [1]
Souvisle číst: text Pythagorás A 8 /6 nebo rovnou dál Délský potápěč
Zpátky na obsah podkapitoly Theórie
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
.jpg){kind=link}