Ostrov Paros
Stránka se připravuje
Paros (Πάρος) leží necelých 40 km jižně od Délu a západně od Naxu, od kterého jej odděluje pruh moře široký kolem 10 km. Ostrov má plochu 165 km2, tvoří jej břidlice, ruly a vápence, na jejich rozhraní se nacházejí naleziště mimořádně kvalitního mramoru, viz info Parský mramor. Hory dosahují výšky přes 760 m.
Paros je největším ostrovem jakéhosi lokálního souostroví, spolu s menšími ostrovy Antiparos, Despotiko (Moschos) a Strongyli, poslední dva však už dávno nejsou obydlené, stejně jako maličký ostrůvek Saliagos, tak slavný v neolitu. Východně od Paru je Naxos, jeho odvěký větší konkurent.
Pokud na Mykonu potkáme přímé spojení klasickou lodí, což je nyní vzácnost, protože častěji jezdí malá skákadla, trvá plavba na Paros přibližně hodinu. Loď na nejprve propluje kolem romantického starého majáku Korax (Havran) v okolí severního mysu, podél západního pobřeží Paru se dostane do blízkosti Archilochovy jeskyně, za níž zabočí kolem Svatého mysu vlevo na východ, do hluboké laguny hlavního města ostrova, Parikie.
Hlavní město Parikia má anticko–středověce–renesanční centrum (Kastro), justiniánovskou basiliku, skvělé archeologické muzeum a poněkud vybydlený kemp Koula, 1km od přístavu. Dva moderní rušné kempy jsou daleko od Parikie, v širším okolí Naoussy. Z Parikie jezdí několik autobusových linek. Lodní spoje na Antiparos odjíždějí jak z Parikie, tak z přístavu v Pounta, blíže Antiparu. Na Paru se dá taky chodit, občas po starých chodníčcích, viz popis výšlapů přímo od Parských. Pro srovnání odkazuji taky popis cest od Belgičanů.
Současný Paros je výrazně turistický ostrov, kam se jezdí za koupáním, ale i za památkami, nebo za rybami a vínem. Pravoslavní sem míří na poutě do velikého a staroslavného mariánského chrámu. Nás budou na Paru nejvíc zajímat bizarně přestavěné zbytky antických chrámů a tuze pěkná expozice v Archeologickém muzeu v Parikii. Za návštěvu však rozhodně stojí i starokřesťanská basilika v Parikii a rybářské městečko Naussa. Paros je pěkný ostrov, i když krajina zde není až tak moc půvabná.
(Mě se navíc dere na mysl naxijské hodnocení, totiž že Paros je ve všech ohledech „béčkem Naxu“, s čímž až na několik vyjímek souhlasím. Řada turistů ovšem Paros upřednostňuje pro líbivou zdobnost Parikie, trochu zelenější okolí, „vybavenější“ pláže a hlučnější místa „zábav“. Místní muzeum se ovšem s naxisjkým poměřovat může, byť s úplně jinou skladbou témat. A ta stavebnice hradu na Kastru snad nemá konkurenci!)
Pokračovat v souvislém čtení: Paros, historie
