Zázrak v jeskyni
Jeskyně jsou typická místa náboženských slavností, na Kykladách obzvláště, a tahle je přímo ukázkově situovaná (viz exkurz Obecná náboženská stratigrafie ostrovů). Místní legenda však sahá jen do 19. století, teprve tehdy se prý jeskyně stala křesťanským poutním místem. O starších vrstvách se na Iraklii nevypráví.
Jeden pastýř se prý v horách schoval před bouřkou do jeskyně, tentokrát ne do Kyklopovy, ale do té větší, hezčí a hůř přístupné. Lehl si tam a usnul. Když se probudil, vstal a vrátil se do vsi. Na jeho plášti však lidé spatřili ikonu (obraz) Jana Křtitele! Jeskyni pak navštěvovali poustevníci a brzy se z ní stalo poutní místo.
Na poměry jeskynních zázraků je to nečekaně střídmé. Žádné osobní zjevení nebo vidění, ani žádný časový posun, pastýř tam neprospal sto let, jak se to prý leckde stává. Jenom zázračný otisk obrazu světce, z podlahy jeskyně na plášti pastýře. Čekali bychom, že jeskyně bude zasvěcená Matce boží, nástupkyni Velké bohyně. Je a není, spíše není, i když vlastně také je. Jeskyně je pochopená jako kostel, jehož zasvěcení je Agios Prodromos, svatý Jan Křtitel. Pouť se ovšem koná 28. srpna našeho (gregoriánského) kalendáře, což by v juliánském kalendáři odpovídalo odpoledni před velkým mariánským svátkem „Zesnutí Bohorodičky“ (v západní církvi Nanebevzetí Panny Marie), který se normálně slaví 15. srpna. Navíc je při poutní bohoslužbě Bohorodička hojně ctěná, i když základní aitiologie svatosti místa je jiná.
Jeskyně by mohla být zasvěcená přímo Synu božímu, což by dobře ladilo s kulty narození hlavního boha v ostrovních jeskyních Kréty a snad i Kyklad. Není, i když Syn boží je při bohoslužbě samozřejmě oslavován. Jeskyně je zasvěcená svatému Janu Křtiteli, který je v pravoslaví titulovaný Prodromos, „Předchůdce“ (Ježíše Krista). Toto zasvěcení je zdůvodněno aitiologickým mýtem o pastýři.
Celé téma je situované jako předchůdné vůči narození Syna božího z přesvaté Bohorodičky. V antické analogii by tedy bylo předchůdné třeba vůči Diovu (nebo Dionýsovu?) narození. Není to odkaz na samo téma předchůdnosti, jehož časovým horizontem by zde byl kykladský kult? Antičtí Řekové už kykladské náboženství a jeho kulty neznali, i když mnohde zdědili jeho posvátná místa. Iraklijští pravoslavní pastýři asi moc neznali ani detaily antického náboženství, ale místo se přihlásilo o slovo způsobem jim srozumitelným. Ctí tady prostě Předchůdce. Tím je v jejich chápání světa samozřejmě Jan Křtitel, ale nějakým způsobem jde o vztah k předchůdnosti jako takové, až někam k horizontu našeho tušení o dějinách náboženství. Nejsou sice znalci antiky, už vůbec ne náboženství starých Kyklad, ale antická mytologie nějak patří do jejich způsobu rozumění světu, viz výklad kamenů nad Kyklopovou jeskyní. A s dávnými Kykladami je spojuje samo místo, zčásti i způsob života a krev. Viz exkurz Problémy převrstvení a revitalizace.
Souvisle číst: info Agios Prodromos nebo rovnou Pouť do jeskyně
Zpátky na obsah podkapitoly Irakleia
Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
