Věci z Paru mimo Paros

V řecké archaické době posílali Parští své nejlepší sochy na Délos. Část z nich se zachovala až do naší doby a je k vidění v tamním archeologickém muzeu. Tam jsme si je už komentovali.
Něco málo z parské antiky se našlo i na jiných kykladských ostrovech, hlavně na Andru.

V nové době zase Paros už více než století zásobí také přední athénská a další evropská muzea nálezy z dob od počátku doby bronzové po konec antiky. Některé jsme už viděli a větší výběr představuji v albu. [1]

Nálezy z Paru vystavované mimo Kyklady

Raná doba brzonzová

Idoly a mramorová nádoba z hrobu na Paru, raná doba bronzová. Národní archeologické muzeum v Athénách.

Kykladský idol tvaru violy, z východního Paru, mramor, 3200–2800 př. n. l. Ashmolean Museum, AE 416.

Větší mramorové nádoby a obsidiánové nástroje. Paros a okolí, raná doba bronzová, EC I-II. Národní archeologické muzeum v Athénách.

Mramorové misky na drcení barevných pigmentů a obsidiánový tlouk. Paros, kultura Grotta-Pelos, 3200-2800 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 4778.

Kykladské idoly z Paru, kultura Keros-Syros, 2700-2300 před n. l. Louvre, Paris.

Starokykladské věci ve vitríně Národního archeologického muzea v Athénách možná pocházejí z Plastiras.

Idol tvaru violy v Oxfordu je asi z oblasti mezi Lefkes a Dryos.

Krásné mramorové nádoby z Paru a okolních malých ostrovů jsou vystavované v Athénách, podobně i zajímavý soubor „palet“.

V pařížském Louvru vidíme parské idoly z druhé fáze rané doby bronzové (EC II).

Řecká antika

Koré nesoucí peplos, pochází z Paru, kolem 580 před n. l. Nalezená v Apollónově chrámu na Délu, Museum na Délu, A 4062. (Vlevo v pozadí stojí kúros z Paru, A 4047.)

Tančící charitky (Aglaia, Eufrosyné, Thália). Votivní reliéf z Paru, 570-560 př. n. l. Glyptothek München, Inv. N. 241, Kat. N. 271.

Trůnící muž na reliéfu z ostrova Paru, polovina 6. století před n. l. Pergamonmuseum, Berlin.

Velký kratér v kykladském stylu z dílny na Paru, kolem 640 před n. l. Malba na těle nádoby: Apollón s kytarou stojí na voze před dvěmi ženami (bohyněmi?), vůz je tažen okřídleným koněm. Vrací se na Délos, kde ho vítá Artemis, držící jelena. Národní archeologické muzeum v Athénách, AN 911.

Parská dívka na hrdle keramické nádoby z Paru, 7. a 6. století před n. l. Náušnici má zakotvenou také ve tváři. Archeologické muzeum na Mykonu, IA 518.

Pohřební stéla z Paru, 450-440 před n. l. Metropolitan Museum of Art, New York, Accession n. 27.45

Do Mnichova došly múzy na reliéfu odněkud z Paru.

V Berlíně zase mají reliéf sedícího muže, který je podobný jednomu z reliéfů v parském muzeu [2].

Také velká váza z Paru – malovaná v ostrovním orientalizujícím stylu – v Athénách je podobné produkce, jako jiná, která zůstala na Paru.

V archeologickém muzeu na Mykonu jsme viděli řadu amfor z Paru, na jejichž hrdle je namalovaná dívka s náušnicí ukotvenou také ve tváři.

Mramorové náhrobky se v klasické době dostávaly z Paru na kykladský ostrov Andros [3] a v nové době až do New Yorku, neboť Američané vyhledávají klasiku.
Ostatně, na Andru vznikla v meziválečné době i Řecká transatlantická plavební společnost. Nepředpokládám příčinnou souvislost mezi tímto námořním spojením a výskytišti exportů z Paru.

 Souvisle číst: Ostrovy v okolí Paru

 Zpátky na obsah kapitoly PAROS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY