Svatá hora Kynthos
Na posvátnou horu vede schodiště. Někdy je to úplně snadná krátká procházka, jindy nečekaně namáhavé stoupání v žáru Slunce nebo v prudkém větru. Postupně se otevírá výhled na posvátný okrsek a na většinu ostrova. V poslední zatáčce schodů, asi 100 metrů nad mořem, je přes antické ruiny dobrý pohled na přístav, ostrůvek Hekaté a Rhéneiu (foto). Pak už jenom závěrečný úsek schodiště (foto) a jsme u vrcholu! Po cestě si také můžeme všímat geologických poměrů, neboť granodiorit umí svým zvětráváním překvapovat. Občas v něm vznikají „mísečky“, viz exkurz Mísečky, někdy velice nápadné, jako kdyby byly vyrobené lidskou rukou.
Na vrcholu jsou patrné zbytky svatyně, zvané podle jména hory, Kynthion. Je to chrám Dia a Athény ze 7. století před n. l. Můžeme se zde rozhlédnout; uvidíme odtud jezero a záliv Skardanas, na obzoru trochu hornatý ostrov Ténos.
Zasvěcení vrcholu hory Diovi je v Řecku běžné, viz slavný Olympos nebo hora Zás na Naxu, zvláštní jsou spíše výjimky, třeba Hermova hora Kylléné v Arkádii. Také Diovy svatyně na vrcholcích hor jsou celkem obvyklé, stačí si vzpomenout třeba na Lykaion v Arkádii. Kynthos na Délu je tím typem posvátné hory, která je obdařena svatyní, takže zde Diův chrám můžeme očekávat. Proč je však zasvěcen také Athéně? Že by to byla alespoň z poloviny jedna z těch nečetných výjimek z Diova monopolu na vrcholy? Projev athénských pokusů o hegemonii nad Délem to být nemůže, na to je svatyně příliš stará. V těsném okolí jsou zbytky starokykladského opevnění, i s nálezem nádoby z rané doby bronzové (foto). Patrně z doby malinko starší než řecká svatyně Dia a Athény zase pochází terakotový panáček (foto). Nejspíš narážíme na problém s řeckým přeznačením staršího kultu, asi už starokykladského, o kterém bohužel skoro nic nevíme. Vrchol asi býval zasvěcený nějakému výsostnému božskému páru, který pak Řekové na Délu pochopili jako Dia a Athénu. Zeus je v této roli dobře pochopitelný, ale proč Athéna a ne třeba Héra, Themis, Dioné, nebo Artemis či Afrodíté? Nevíme. Podle jedné verze se Athéna narodila zvláštním způsobem, z Diovy hlavy, zatímco podle jiné verze je dcerou jeho první ženy, Themidy. Nebo má být Athéna nějakou ženskou paralelou Apollóna? Nebo jde záměrně o podivný pár? (Ve městě by takové zasvěcení bylo pochopitelné, Zeus i Athéna bývají „obecní bohové“, ale na vrcholu ostrovní hory to obvyklé není.)
Našla se tady i nádherná orientalizující amfora ostrovního typu z konce 7. století před n. l. Na hrdle amfory je dívka s náušnicí zakotvenou také ve tváři, na těle nádoby dva kozorožci, obklopení svastikami a dalšími symetrickými ornamenty. Kozorožci, svastiky různých typů i jiné symetrické znaky jsou na takovéto keramice k vidění často. Zvláštní je ale ta dívka, zobrazená z profilu, se zvýrazněným okem, nosem a s onou dlouhou kotvenou náušnicí. Podobné malby na vázách tohoto typu ještě potkáme, viz exkurz Dívka s náušnicí. Nevíme jistě, zda je to koré, tedy dívka, nebo přímo dcera bohyně Démétér, tedy Koré alias Persefoné, některá jiná bohyně, nebo „jenom“ výtvarný symbol krásy.
Na vrcholku hory je řada svatyň, navíc z velmi různých dob (další foto). Kromě svatyň tu je i jakási pokladnice a také zbytky starokykladských staveb, obytných, možná i sakrálních, taky pevnůstka. Těsně za vrcholem, na místě s výhledem na Mykonos, se zachoval i kousek podlahy svatyně (další foto). V té krásné změti kamenů se člověk obtížně orientuje, zvlášť když je zaujatý úžasným výhledem. Navíc si to turisté pletou s židovským hřbitovem a přidávají kamínky na hromádku – nebo tím nevědomky uctívají Herma (foto)? Staveb je tu opravdu hodně a ostrovů v okolním moři taky. Stavby se rozkládají i za vrcholem Kynthu, tedy jižně od hlavního vrcholu, s výhledem na Zelené ostrůvky (Prassonisia) – a pokračují dál.
Fotky jsou v oddílech alba.
Souvisle číst: exkurz Mísečky, nebo rovnou Jeskyně
Zpátky na obsah podkapitoly Na svatou horu, k jeskyni a divadlu
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
