Mísečky
exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
Granodioritový základ ostrova je zdrojem dalších povyražení:
Prvním je, že v takové hornině nevznikne jeskyně, takže by Délos, vzor posvátných ostrovů, byl připraven o významnou položku sakrální stratigrafie (viz exkurz Obecná náboženská stratigrafie ostrovů) – nebýt stavitelské dovednosti, viz Jeskyně.
Další zvláštností je způsob přirozeného zvětrávání granodioritu, který dost často vede ke vzniku mísečkovitých útvarů, někdy skoro tvaru vybroušené misky, jindy misky s odtokem ze dna dolů, nebo do strany. Podobné útvary máme u nás na vrcholových skalkách Žďárských vrchů a říká se jim tam „mísečky“, nebo častěji „perníčky“. Podle toho jsou některé skalky na Žďársku pojmenované: Rybenské perníčky, Milovské perníčky... Když se to zkombinuje s přirozeně vzniklými „menhiry“ nebo „dolmeny“, vznikají působivé tvary, které lidová tvořivost obdařila čarodějnými vlastnostmi. Okresní muzeum ve Žďáře nad Sázavou (nebo nějaká podobná instituce) mělo svého času (v 80. letech) potřebu oznamovat turistům na místních cedulích u značek, že „jde o útvary přirozené“, vzniklé erozí. Návštěvník byl tedy uklidněn, že se nesetkává s nadpřirozenem.
Řecké náboženství ovšem žádné nadpřirozeno nepěstuje, bohové jsou významnější součástí přírody, takže na Délu je s mísečkami zcela jiný problém: Je posvátnější vybroušená obětní miska (ať už na víno, mléko, ovčí krev, nebo rosu), nebo miska přirozená, neudělaná lidskou rukou? Na Délu jsou na významných místech oboje, vytvarované erozí i vybroušené lidmi. Ostatně, i z křesťanské doby známe kult ikon „neutvořených lidskou rukou“.
Souvisle číst: v typickém případě buď zpátky na Svatá hora Kynthos, nebo dál: Jeskyně
Zpátky na obsah podkapitoly Na svatou horu, k jeskyni a divadlu
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
