Prostoročas
Základem cestovní výbavy je mapa. Jenže jaká? Asi teď nebudeme potřebovat automapu a jen občas použijeme mapu geologickou. Mnohé obtíže plynou z map politických, protože rozvržení států se mění výrazně rychleji než tvar a poloha pohoří. K mapě proto patří nejen měřítko, ale také obor zájmu a epocha. Kdyby se to všechno mělo vtěsnat do jediné mapy, musela by mít nejen obrovský zoom měřítek, ale také jakýsi zoom oborů a vedle toho ještě časových vrstev, musela by mít mnoho dimenzí. Středem našeho zájmu bude antické Řecko, jenže na jednu stranu musíme zachycovat jeho detaily, zatímco na druhou stranu se odvíjejí souvislosti do okolního světa i do dob a představ starších nebo novějších.
Místo
Kde leží současný řecký stát, snad každý ví. V minulých dobách tomu však bylo o hodně jinak: nejenže se měnil rozsah státu, ale měnilo se i pochopení toho, co se rozumí státem. Dlouho se státem myslelo město a jeho okolí. Jenže to okolí sahalo v některém ohledu jen kousek za humna, zatímco v jiném (díky koloniím a obchodním stanicím) velice daleko, často až za moře, což vytvářelo složité tkanivo řeckého světa. Rozmanitost a špatná prostupnost řecké krajiny – spolu se snadným námořním spojením na dálku – to jen umocňují. V nejednom smyslu bylo „blíž“ z maloasijské Fókaie (dnes na tureckém pobřeží) do Itálie nebo do Marseille (tehdy řecké Massalie) než z jednoho horského městečka do sousedního za horami. Nebudeme se příliš zabývat tím, jak mezi sebou řecké městské státy navzájem hojně válčily, a většinou ani jejich bojem proti jiné než řecké síle. Častěji nás bude zajímat genius loci místa a jeho vyzařování nebo přeznačování díky nejrůznějším kontaktům, včetně kolonizací mnohdy vzdálených enkláv, roztroušených po Středomoří a Černomoří.
Čas
Jednotný stát zde zavedl až Alexandr Makedonský, dokonce v nevídaném rozsahu. Další formou státu pak byla římská okupace řeckých měst, později řecká vláda „Nového Říma“, tedy Konstantinopole; pak místy křižácké státy, turecká okupace, novodobé Řecko.
Tím se ovšem dostáváme prostorové dimenze k časové. Stát Alexandra Makedonského přece značí dobu helénistickou, římská anexe dobu římskou, vláda Konstantinopole byzantskou. Před tím vším je řecká klasická doba, poznamená athénským pokusem o hegemonii po perských válkách, před ní doba archaická a tak dál, což by nás dovedlo do doby bronzové, k mykénské řecké kultuře a dál k předřeckým kulturám egejské oblasti přinejmenším od neolitu (mladší doby kamenné). Vláda té či oné mocnosti ovšem nezačíná na všech místech naráz, ba dokonce i členění neolitu a bronzové doby je v různých regionech odlišné, navíc ne vždy jednoznačně převoditelné na čísla letopočtu. Přesnější údaje proto nabídneme až v jednotlivých dílech. Periodizace (chronologické členění epoch) má pouze pomáhat naší orientaci.
Připomeňme si, že po paleolitu a mezolitu (starší a střední době kamenné) následuje neolit (mladší doba kamenná), pak bronzová a nakonec železná.
Závěr neolitu nebo jeho přechod do rané doby bronzové někteří označují také jako eneolit nebo chalkolit, tedy dobu měděnou.
Různé typy řecké kultury potkáme od střední doby bronzové dodnes, předtím je tento prostor osídlený jinými etniky, mnohdy velice pozoruhodnými. Viz info Hrubá periodizace epoch v egejské oblasti.
Souvisle číst: (info Geografie, info Hrubá periodizace epoch v egejské oblasti) nevo rovnou Kmeny, národy a kultury
Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU
