Jihozápadní pobřeží
Většinu lidí láká na tato místa koupání. To mi není proti mysli, pokud se tak děje bez přílišného davu a hluku, avšak mnohem víc mě tam lákají antická a starokykladská místa. Takže podám zprávu aspoň o torzech prospekce v okolí pláží.
Jižně od Chóry se lze dostat mnoha způsoby. Například pěšky z městské pláže Ag. Georgios. Ta vede dost daleko, až ke konci letiště se dá jít podél pobřeží, pak se musí kousek po hlavní silnici, k pláži Ag. Prokopios. Když se potom vystoupá ke kostelíčku Agia Anna, tak vidíme dole pěkné skalky, fungují jako nudistická pláž. Z centra Chóry je to sem něco přes hodinu ostré chůze (asi 9 km). V Agia Anna je pak možné použít i dřevěný vyhlídkový chodník, který vede k dalším plážím, skrz přírodní rezervaci. Jsou tu totiž miniaturní cedry, ostrovní forma, tedy něco jako nejmenší obři na světě. Chodník ústí na silničku k pěkným kempům, Maragas a Plaka, prý je už spojili do jednoho. Někde za nimi, kousek do vnitrozemí, jsou taky nějaké zbytky antiky, jimiž se chlubil horochodec Manolis. Hrubým pískem kolem koupačů se dá pobřežím dojít až skoro ke skalkám v Mikri Vigla, pak to jde zase dál až skoro ke Kastraki.
K Ag. Anna a ke kempu jezdí v létě autobus, dokonce často, i večer. Jiná linka jezdí do Mikri Vigla, kde je pěkná, ale dost lidnatá pláž. Občas jede autobus až do Pyrgaki. Proč to všechno? Ideální by bylo projít až k jižnímu mysu a přitom občas odbočovat na vršky nad mořem, protože tam jsou zajímavá místa.
Na kopci nad Mikri Vigla jsou nepatrné zbytky ze střední doby bronzové, asi zde byla menší vrcholová svatyně mínójského typu. Bylo to jedno z mála doložitelně mínójských míst na Naxu, kromě Grotty.
Nad pláží Kastraki je asi 1,5 km do vnitrozemí kopec a něm hrádek. Místo se jmenuje Oskelos. Nálezy z Kastraki a blízkého okolí to dotáhly až do Naxijské Chóry, Athén a Oxfordu, viz oddíl alba. Hrádek se jmenuje Oskelos a někde v okolí je také Polychni (Polichni) pokud to není synonymum pro Oskelos. Taky by stál za vidění.
Hlavní pozoruhodností je zde ovšem Louros Athalassou. Jmenuje se tak samota, ležící asi půl kilometru od příbřežní silničky. Tam někde se našly starokykladské hroby a v nich krom jiných krom „pánviček“ a dalších věcí taky drobnější kykladské idoly, všechno přibližně z 28. století před. n. l. Ty idoly jsou stylizované velice zvláštně, mají jaksi zakrnělé ruce. Podle místa jejich nálezu se jmenuje celá „varieta Louros“. Viz info Kykladské idoly podle variet. Asi tam už není k vidění ni víc, než místo samo. Mezi ním, pobřežím na jih směrem k Pyrgaki, hradem Kastro Apalirou na vysoké hoře a návrším Gyroulas u Sangri, je poměrně široké údolí, které bylo ve starším dobách víc osídlené než dnes. Bylo to zemědělské zázemí, s kulty chtonických bohyň. Tak jsem si okolí těch míst prohlížel aspoň z lodi. Něco zajímavého by se nejspíš našlo i dál, nad Pyrgaki.
Fotky z těchto výletů, včetně ukázek zachovaných památek v muzeích, shrnuje album.
Souvisle číst: Démétrion v Gyroulas u Sangri
Zpátky na obsah podkapitoly Památky před vysočinou
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
