Archeologické muzeum na Mykonu
Obsah
Archeologické muzem v Mykonské Chóře
Oficiální název muzea: Archaeological Museum of Mykonos. Oficiální web muzea.
Menší lokální muzeum bylo postavené roku 1902 nad dnešním hlavním přístavem v Chóře jako klasicistní dům, roku 1934 bylo přestavěné v kykladském stylu a 1972 rozšířené. Vystavuje nálezy z Mykonu a z hrobů na ostrově Rhéneia. Často asi jde o věci nějak spojené s Délem, i když nevím, v jaké míře a v jakém smyslu slova. Možná tu jsou taky některé nálezy přímo z Délu, ale třeba i věci sice určené pro Délos, ale zanechané na Mykonu – ať už proto, že se cestou potloukly, nebo z jiných důvodů. Zvláštností muzea je možnost vidět vedle sebe špičkovou produkci i některé ne zcela podařené antické výrobky.
U vchodu nás vítá velká mušle jakožto nádoba na očistnou vodu (nebo naopak?), a jdeme k chloubě muzea, kterou je velká ostrovní amfora, zdobená reliéfy se scénami dobytí Tróje. Dál už můžeme postupovat chronologicky.
Ostrovní pithos, inv. č. 2240
Tato práce z let 675 až 650 před n. l. byla nalezená na Mykonu. Představuje jedno z nejstarších zobrazení Trójského koně. Na hrdle obří amfory vidíme výsadek zvláštní jednotky Achájců z dřevěného koně v Tróji, viz Odysseia VIII, 496-520 a XI, 523-534. Silnější povahy mohou studovat detaily mordování dětí po dobytí Tróje a řadu dalších brutalit, ba i detaily výsadku samotného.
Raná doba bronzová
Také toto muzeum vystavuje záhadný předmět z kategorie zvané „kykladská pánvička“. Pochází snad přímo z Mykonu, z kykladské rané doby bronzové, z vrstvy EC II, tedy 2800 až 2300 před n. l.
Řecká geometrická a orientalizující keramika
Je tu celkem dost zajímavé malované keramiky z Kyklad řecké geometrické a archaické doby: Asi nejstarší je kantharos z Paru, s vodními ptáky a svastikami, je z 2. poloviny 8. století před n. l. 7. století před n. letopočtem je zastoupené Paní zvířat z Naxu, sfingou z Naxu, oslem ze Sifnu a několika dvojicemi kozlů (nebo kozorožců). A konečně větší počet amfor z konce 7. století, také ostrovních orientalizujících, na jejichž hrdle je namalován profil dívky s náušnicí v uchu, zakotvenou také ve tváři. Možná je má na obou tvářích, nebo není stranově rozhodující, zda jde o levou či pravou tvář, protože na různých amforách vidíme oboje. Podobnou, ale hezčeji udělanou a líp zachovanou, jsme viděli už v muzeu na Délu a v podobě sochy z konce archaické doby ji uvidíme ještě v muzeu Démétria na Naxu, v Gyroulas. Zajímavé je porovnání různých verzí tohoto patrně typicky kykladského motivu, asi vázaného na prostor mezí Délem a Naxem. Viz Dívka s náušnicí. V muzeu na Mykonu jsou nejméně čtyři vázy s dívkami s náušnicí a jedna, která je vymalovaná bez náušnice.
Archaický drobný bronz
Drobné bronzy z 6. století před n. l. zastupuje např. nahý mladík ve funkci plastického držadla. Je to zmenšená analogie kúra ve funkci karyatidy. Držátka a ouška nádob v podobě mladíků, dívek, nebo zase hadů byla oblíbená, asi měla působit, aby si člověk uvědomoval, že něco drží.
Černofigurová keramika
Jeden kousek pozdně archaické keramiky svou malbou, byť ještě stále černofigurovou, trochu předjímá následující klasickou dobu. Je to import z Athén. Athénský vázový malíř Eucharidés (pokud ovšem jde o jméno individuálního tvůrce a ne jméno spíše jen typologické) zobrazil v letech 520 až 500 před n. l. na attické peliké všednodenní scénu, totiž prodej oleje. Častější kupodivu bývá opačná kombinace, totiž athénská červenofigurová keramika už koncem archaické doby, ale svými ostatními rysy většinou blízká archaické malbě.
Červenofigurová keramika
V muzeu na Mykonu je na kykladské poměry poměrně dost keramiky s červenofigurovou malbou. Vévodí jim klasická malba Dionýsa a mainady na menší amfoře, opět import z Athén. Vytvořil ji velice slavný vázový malíř, jehož díla patří k ozdobám řady světových muzeí, zvaný dnes Shuvalov Painter. On se tak nejmenoval, jen se na něho přeneslo jméno ruského sběratele Ivana Ivanoviče Šuvalova z 18. století. Za zmínku stojí i raně klasičtí atleti na spodní straně poháru a zobrazení symposia mladíků na vnitřním dně picí misky. Kuriozitou je červenofigurová malba mladíka s nechtěně deformovanými proporcemi. Měl být půvabný, leč chybička se tenkrát vloudila, snad při práci s „pantografem“, tedy s překreslovacím strojkem. Zastoupena je také pozdější antika.
Z římské doby
Římské sklo a další věci jsme už probírali při zmínce o hrobu kněžky Filó na ostrově Rhéneia. Blízko vchodu ovšem stojí kopie klasické attické sochy Hérakla, vytvořená v římské době a nalezená na Mykonu, snad v okolí Kastra. Možná poměrně blízko místa nálezu se dnes nachází ještě dokonalejší podoba héroa.
Souvisle číst: Další zajímavosti ostrova Mykonu
