Rhéneia
Ostrov Rhéneia (῾Ρήνεια, v archaické době Rhénaia – ῾Ρήναιά, později také Rhenea, Rinia) je plný antických hrobů, nic jiného tam prý není. Athéňané tam totiž v zimě 426/425 před n. l. přestěhovali snad všechny hroby z Délu. Viz Neumírat, nerodit!, viz také exkurz Thúkýdidés III, 104, 1-6.
Na čas prý ostrov ovládl i Polykratés ze Samu a říká se, že jej přivázal řetězem k Délu! Takový nápad je hoden slávy mocnáře, zvláště pokud by tak činil vlastnoručně. Teď se na Rhéneiu skoro nedá dostat, jen z dálky jsou vidět zbytky dávných pohřebišť.
Rhéneia ovšem nebyla vždycky jen hrobovou pustinou, tou se stala až jako stín postupujícího důrazu na mimočasovost v řeckém pojetí posvátnosti Délu. V rané době bronzové tam prý bylo nějaké menší starokykladské sídlo, možná i dvě. Ostatně, Rhéneia je mnohem větší než Délos.
Takhle vypadá Rhéneia z přístavu na Délu, kde jindy křišťálovou vodu právě zčeřil motor lodi Margarita.
Nálezy z Rhéneie
Archeologická věda je z velké části založena na vyhrabávání hrobů, takže Rhéneia přispěla do sbírek řadě muzeí.
Archeologické muzeum na Mykonu vystavuje keramiku geometrického stylu z pozdního 9. století. Našla se v hrobě u Parakastri a prý je typická pro severní Kyklady, se silným vlivem z Euboie.
V Britském muzeu skončil náhrobek atleta z pozdní klasické doby, v Národním archeologickém muzeu v Athénách zase funerální (socha), (stéla) a (náhrobek), vše z konce helénistické doby.
Nálezy z hrobu kněžky Filó
Snad zajímavějších je dalších pár věcí z Rhéneie, které vystavuje Archeologické muzeum na Mykonu. Pocházejí z „hrobu IV“, lidsky řečeno: z hrobu Ísidiny kněžky Filó, asi až z římské doby. K její kněžské roli patřilo sistrum, tedy obřadní chrastítko, jehož rám a dráty na navlečení chrastících předmětů jsou z bronzu. Vypadá skoro stejně, jako podobné obřadní nástroje starší o tisíce let. Do hrobu jí dali taky římské sklo a šperky.
Souvisle číst: MYKONOS
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
