Ferekýdés a Hérakleitos?
U různých antických autorů je Ferekýdés několikrát jmenován souřadně s Hérakleitem. Necháme stranou spojitosti čistě náhodné, jako když třeba Plútarchos, asi pod vlivem Aristotelovy diagnózy Ferekýdovy nemoci, napsal (Ferekýdés F 34b Schibli): „Říká se totiž, že Hérakleitos a Ferekýdés by dali zdatnost i rozum, pokud by to bylo možné, aby se zbavili vší a vodnatelnosti.“
O málo věcnější je Órigenova replika citátem Ferekýda (viz Boj mezi bohy) v odpovědi Kelsovi, který argumentoval Hérakleitovou vizí kosmického zápasu, totiž jeho zlomkem B 80:
„Je třeba vědět, že zápas je společný, a právo je sporem, a všechno vzniká sporem a nutností.“
Když historik Polybios diskutuje prameny své vědy, obrací se kriticky také vůči mytografům, neboť těm bývala často přikládána značná váha. Asi mu nejde jmenovitě o Ferekýda, ale pomůže nám vykreslit mytografy z dalšího pohledu. Navíc se Polybios dovolává už mnohem staršího podobného názoru Hérakleitova, byť ten mířil hlavně proti Hésiodovi. Polybiovi jde především o respektování žánru (Historiae IV,40,2–3 = DK 22 A 23):
„Nebylo by náležité používat dále básníky a mytografy jako svědky pro věci, o kterých nic nevíme, což právě ti před námi povětšinou dělali, uvádějíce, jak říká Hérakleitos, ve sporných případech nedůvěryhodné opory.“
Také poslední z mnoha otázek zůstává bez odpovědi: Není Ferekýdés tím, od koho Pythagorás podle Hérakleita opisoval? Nebo snad opisoval rovnou z nějakých „tajných knih“, které podle Súdy Ferekýdés měl? Viz Hérakleitos B 129 u Diogena Laertia VIII, 6:
„Pythagorás, syn Mnésarchův, provozoval zkoumání nejhorlivěji ze všech lidí, a vybrav si tato sepsání, vytvořil si svoji moudrost: mnohoučenost, zběhlost ve špatnosti.“
Pokračovat v souvislém čtení: Ferekýdova kykladská inspirace?
Ferekýdés ze Syru – Prapočátek části filosofie na Kykladách?
