Styly a žánry řeckých plastik: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ info - stránka bez jednoznačného pokračování Stránka se připravuje Sochařství mykénského Řecka bylo až nečekaně veristické. Zato prv…“) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Stránka se připravuje | Stránka se připravuje | ||
| − | Sochařství mykénského Řecka bylo až nečekaně veristické. Zato první archaické sochy prý byly velice ploché a stylizované, jenže byly dřevěné (''xoanon''), takže je známe jenom z dobových zmínek. Dokonce ještě některé z archaických mramorových soch poněkud připomínají tento styl. | + | Sochařství mykénského Řecka bylo až nečekaně veristické. Zato první archaické sochy prý byly velice ploché a stylizované, jenže byly dřevěné (''xoanon''), takže je známe jenom z dobových zmínek a z několika málo replik. Dokonce ještě některé z archaických mramorových soch poněkud připomínají tento styl. |
| − | Na tzv. daidalských sochách (viz info Daidalský styl) vidíme egyptský vliv, podobně i na typologických sochách, představujících mladíka ( | + | Na tzv. daidalských sochách (viz info [[Daidalský styl]]) vidíme egyptský vliv, podobně i na typologických sochách, představujících mladíka ([[Kúros|kúros]]) nebo dívku ([[Koré|koré]]), nejčastěji v 6. století před n. l. Pro sochy pozdní archaické doby je také typický zvláštní úsměv, viz info [[Úsměv archaických soch]]. Dalším oblíbenou postavou jsou záhadné [[Sfinga|sfingy]], na jejichž proměně se často ukazuje specificky řecká vnímavost. |
| − | Klasická doba přinese verističtější (realističtější) zpodobnění, dokonce přichází se zobrazováním vnějšího výrazu duševních stavů. Helénistické sochařství se pak přiblíží k čemusi, co připomíná mnohem pozdější baroko. Ta podobnost není úplně náhodná, neboť renesanční mistři znali antiku prostřednictvím římských replik řeckých klasických soch – a jejich nástupci pak nejspíš zopakovali vývoj k barokizaci, jehož analogii vidíme i v antice. Vedle toho ovšem z helénistické a římské doby známe také pokusy o návrat k archaickému stylu („archaizující“), návrat ke klasice i různé jiné tendence, např. zasněný alexandrijský portrét | + | Klasická doba přinese verističtější (realističtější) zpodobnění, dokonce přichází se zobrazováním vnějšího výrazu duševních stavů. Přelom klasické a helénistické doby přináší celou plejádu sochařských škol, působících ponejvíce v Athénách, jejichž díla pak budou replikována ještě velice dlouho, někdy až do neoklasicismu. Podle mého mínění to ovšem představuje činnost až na pár výjimek velice nudnou. |
| + | |||
| + | Helénistické sochařství se pak přiblíží k čemusi, co připomíná mnohem pozdější baroko. Ta podobnost není úplně náhodná, neboť renesanční mistři znali antiku prostřednictvím římských replik řeckých klasických soch – a jejich nástupci pak nejspíš zopakovali vývoj k barokizaci, jehož analogii vidíme i v antice. | ||
| + | |||
| + | Vedle toho ovšem z helénistické a římské doby známe také pokusy o návrat k archaickému stylu („archaizující“), návrat ke klasice i různé jiné tendence, např. zasněný alexandrijský portrét. | ||
Souvisle číst: v typickém případě: info [[Daidalský styl]]... info [[Periodizace stylů řecké keramiky]], ... nebo rovnou na [[Náboženství]] | Souvisle číst: v typickém případě: info [[Daidalský styl]]... info [[Periodizace stylů řecké keramiky]], ... nebo rovnou na [[Náboženství]] | ||
Verze z 18. 4. 2017, 10:28
info - stránka bez jednoznačného pokračování
Stránka se připravuje
Sochařství mykénského Řecka bylo až nečekaně veristické. Zato první archaické sochy prý byly velice ploché a stylizované, jenže byly dřevěné (xoanon), takže je známe jenom z dobových zmínek a z několika málo replik. Dokonce ještě některé z archaických mramorových soch poněkud připomínají tento styl.
Na tzv. daidalských sochách (viz info Daidalský styl) vidíme egyptský vliv, podobně i na typologických sochách, představujících mladíka (kúros) nebo dívku (koré), nejčastěji v 6. století před n. l. Pro sochy pozdní archaické doby je také typický zvláštní úsměv, viz info Úsměv archaických soch. Dalším oblíbenou postavou jsou záhadné sfingy, na jejichž proměně se často ukazuje specificky řecká vnímavost.
Klasická doba přinese verističtější (realističtější) zpodobnění, dokonce přichází se zobrazováním vnějšího výrazu duševních stavů. Přelom klasické a helénistické doby přináší celou plejádu sochařských škol, působících ponejvíce v Athénách, jejichž díla pak budou replikována ještě velice dlouho, někdy až do neoklasicismu. Podle mého mínění to ovšem představuje činnost až na pár výjimek velice nudnou.
Helénistické sochařství se pak přiblíží k čemusi, co připomíná mnohem pozdější baroko. Ta podobnost není úplně náhodná, neboť renesanční mistři znali antiku prostřednictvím římských replik řeckých klasických soch – a jejich nástupci pak nejspíš zopakovali vývoj k barokizaci, jehož analogii vidíme i v antice.
Vedle toho ovšem z helénistické a římské doby známe také pokusy o návrat k archaickému stylu („archaizující“), návrat ke klasice i různé jiné tendence, např. zasněný alexandrijský portrét.
Souvisle číst: v typickém případě: info Daidalský styl... info Periodizace stylů řecké keramiky, ... nebo rovnou na Náboženství
