Naxos, dějiny a památky: Porovnání verzí
(→Řecká archaická doba) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | [[File:Frying Pan 080733x.jpg|thumb|right|[[commons: File: Frying Pan 080733x.jpg|Slunce obklopené mořem a rybami. Reliéf na kykladské standartě z Naxu, 2700-2500 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 6140A.]] ]] | |
Naxos (Νάξος) je největší z kykladských ostrovů – a spolu s Délem také ostrov zdaleka nejvýznamnější. Na ploše 428 km<sup>2</sup>, ze které ovšem značnou část zabírají na ostrovní poměry dost vysoké hory, zde žije skoro 20 tisíc lidí, v létě navíc hosté, kteří sem jezdí za koupáním, ale i za památkami nebo lahůdkami, uměním nebo pěší turistikou. Několikrát za den je sem lodní spojení z Pirea (35 E) i z řady jiných ostrovů; z Athén je také možné přiletět (75 E), letiště je tady asi 5 km od centra města. | Naxos (Νάξος) je největší z kykladských ostrovů – a spolu s Délem také ostrov zdaleka nejvýznamnější. Na ploše 428 km<sup>2</sup>, ze které ovšem značnou část zabírají na ostrovní poměry dost vysoké hory, zde žije skoro 20 tisíc lidí, v létě navíc hosté, kteří sem jezdí za koupáním, ale i za památkami nebo lahůdkami, uměním nebo pěší turistikou. Několikrát za den je sem lodní spojení z Pirea (35 E) i z řady jiných ostrovů; z Athén je také možné přiletět (75 E), letiště je tady asi 5 km od centra města. | ||
Verze z 31. 1. 2018, 12:27
Naxos (Νάξος) je největší z kykladských ostrovů – a spolu s Délem také ostrov zdaleka nejvýznamnější. Na ploše 428 km2, ze které ovšem značnou část zabírají na ostrovní poměry dost vysoké hory, zde žije skoro 20 tisíc lidí, v létě navíc hosté, kteří sem jezdí za koupáním, ale i za památkami nebo lahůdkami, uměním nebo pěší turistikou. Několikrát za den je sem lodní spojení z Pirea (35 E) i z řady jiných ostrovů; z Athén je také možné přiletět (75 E), letiště je tady asi 5 km od centra města.
Nejvyšším vrcholem je hora Zás, vysoká 1001 m. Jméno hory je dialektovou formou jména Zeus, ve starší řecké epice se podle této hory jmenuje celý ostrov: Día, tedy Diův (viz Homér, Odysseia XI, 321-325).
Obsah
Neolit a doba bronzová
Fascinující je zde kontinuita napříč tisíciletími. Naxos byl obydlený přinejmenším od 5. tisíciletí před n. l. První vrchol své kultury zažil v rané době bronzové, tedy ve 3. tisíciletí před n. l. Památky starokykladské kultury naxijské provenience hojně plní místní, athénská i zahraniční muzea. Z Naxu pochází vůbec nejvíc kykladských idolů, včetně různých atypických; dokonce víc, než je úměrné větší rozloze ostrova, navíc v kvalitě, kterou překonávají jen některé nálezy z Amorgu a z Keru na Malých Kykladách. Nejhojnější z variet kykladských idolů nese jméno naxijského naleziště Spedos (viz info Kykladské idoly podle variet). Ve výtečné kvalitě a zarážející kvantitě tady potkáváme také další artefakty starokykladské kultury. To všechno stačili udělat lidé, kteří zde tenkrát žili v nevelkém množství, třeba pouhá tisícovka, nanejvýš několik málo tisíc. Ze střední doby bronzové je na Naxu jen málo stop krétské přítomnosti nebo vlivu. Zato v pozdní době bronzové přichází výrazná kultura mykénského typu, tedy už řecká. Hodně zastoupená je i raně archaická kultura, produkující keramiku geometrického stylu.
Řecká archaická doba
Druhým vrcholem naxijské kulturní historie je nepochybně řecká archaická doba, zvláště pozdní, totiž období Lygdamovy vlády (viz info Lygdamis). Zůstala zde fascinující torza velkých chrámových staveb i polotovary obřích soch v krajině. To nejlepší z naxijské produkce archaické doby potkáváme na Délu a v muzeích v Athénách a jinde ve světě. V archaické době měl Naxos mnohem víc obyvatel než teď. Podle některých odhadů tady ve slavné Lygdamově době, tedy v pozdním 6. století před n. l., žilo snad až sto tisíc lidí, zatímco teď sotva dvacet tisíc. V antice byla hojně osídlená dnešní Chóra a její okolí, ba i naxijská vysočina, ale větší, horská část ostrova byla obydlená řídce, byly tam spíš jen mramorové lomy, vinice, posvátná místa a samozřejmě pastýři, to vše povětšinou zděděné po dávných Kyklaďácích, kterých ovšem bývalo podstatně méně. Přesto všude potkáváme zídky nejasného stáří a mnohé stopy po lidské přítomnosti i v jinak pusté a neobydlené krajině. Lygdamis nechal koncem archaické doby posvátná místa na Naxu přestavět v sakrálně symbolickém rámci krajiny celého ostrova, podobně jako později Karel IV. v Praze.
Klasická doba
Archaická doba končí perskými válkami. V jednom z možných pohledů začínají úspěšnou naxijskou obranou roku 502 před n. l., která Peršany natolik popudila, že jejich trestní expedice Naxos exemplárně potupila a poničila roku 490 před n. l., hned po svém začátku. Psal o tom i Hérodotos (Dějiny VI, 96): „Když Peršané vypluli z moře Ikarského, přiblížili se k Naxu, protože proti tomuto ostrovu mínili válčit nejdříve. Obyvatelé Naxu se pamatovali na dřívější události, nečekali a ustoupili do hor. Peršané vzali do otroctví ty z nich, které chytili, zapálili chrámy a město a odpluli k dalším ostrovům.“ (Viz kontext: Hérodotos VI, 95-98.)
Na Naxu samozřejmě potkáme také památky klasické i pozdější antiky, ale v místních poměrech jsou to spíše doby úpadku. Roku 471 se Naxijští pokusili vymanit z Athénského námořního spolu, nebyli úspěšní a na dlouhou dobu přišli o politický a vojenský vliv.
Od helénismu po Byzanc
Helénistická epocha je tady často dobou rozvoje. Kuriozitou je helénistická věž v Cheimarrou a pohledná je i pozdně antická mozaika z Aplomaty.
Nad průměr se zdejší výtvory znovu dostávají až v křesťanské době. Nečekaně dobře se tu dochovalo hodně raně byzantských kostelíků, mnohdy velice zajímavých, s netypickými freskami, nebo zase dodatečně opevněných.
Vévodství archipelagu a dál
Na počátku 13. století se Naxos dostává do moci křižáků. Marco Sanudo vyhnal z byzantského hradu na místě bývalé akropole janovské piráty a roku 1207 se zde ustavuje „Naxijské arcivévodství“ – správněji ovšem Vévodství Archipelagu – pod vládou katolické benátské šlechty francouzského původu, která se na Naxu helenizuje. Akropole hlavního města byla přestavěná na komplex hradů a vedle Lygdamova sídla byla postavena katolická katedrála, na venkově vyrostly charakteristické hrádky. Přitom se rozsáhle používal antický stavební materiál, naštěstí celé stavební články. Na tuto svéráznou gotiku pak navazuje podobně svébytná naxijská renesance.
Následné začlenění Naxu do Osmanské říše (kolem roku 1565) nemělo tak fatální následky, jako leckde jinde, Turci sami se zde většinou téměř nevyskytovali a dosavadní vládci neztratili svou roli úplně. (Legenda praví, že Naxijští svěřili daně pro Osmanskou říši jedné portugalské židovské rodině, takže všichni měli na koho nadávat, ale přitom byli vlastně spokojeni, často velice spokojeni.)
Od 1821
Po povstání roku 1821 a následujícím přechodovém období se Naxos stal součástí novořeckého státu. Pomalu začal nový rozvoj ostrova, opírající se o obchodní i politické kontakty, námořní spoje, místní zemědělskou produkci, tradiční těžbu kvalitního mramoru i těžbu tvrdých materiálů. Mramorové lomy se zvětšily a přibyly smirkové doly, což vedlo k nárůstu několika vesnic v horách podél dnešní hlavní silnice napříč vnitrozemím ostrova (Apeiranthos, Koronos, Skado, Komiaki). Pak přišli turisté, což přeplnilo stavbami část míst na pobřeží, zvláště v Chóře a v jejím jižním okolí, a oživilo vesnice podél hlavní horské silnice napříč ostrovem.
Souvisle číst: info Lygdamis, nebo rovnou Naxijská příroda
Zpátky na obsah podkapitoly Vítejte na ostrově proměnění!
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
