Vysočinou
Naxijská vysočina patří k nejhezčím oblastem ostrova. Je sama o sobě velice výtvarná: střídají se tu různé typy krajiny, od zelených údolí se zahradami po skalnatou polopoušť, místy ční podivně tvarované skalní kupy, před sebou máme hory. Občas jdeme podél proudící vody, jindy olivovým sadem, nebo zas stoupáme po skále s iluzí velkých hor. Kolem je spousta byzantských kostelů, některé hodně staré a s freskami. K tomu středověké hrady a renesanční hrádky. Naprosté unikum představují antické lomy s ležícími polotovary obřích soch (viz info Polotovary soch) kúrů (viz info Kúros). Přirozená plastičnost krajiny tak místy přechází v muzeum nebo galerii pod širým nebem. Kúrové odpočívají na vysočině. Prý tam ale také straší Chiméra, nevím, nepotkal jsem ji.
Z pobřežní roviny kolem Chóry se reliéf krajiny zvedá u vsi Galanádo. Skutečně pestrá vysočina ale začíná až kousek dál na východ, většinou vlevo od hlavní silnice, která vede napříč ostrovem. Athéňané i cizinci nejvíc oblibují cestu „Zeleným údolím Potamií“. Ta začíná u bývalého letního sídla katolického arcibiskupa, což je dojemná renesanční ruina, pak vede mezi zahradami, navíc je krátká. Raději tady představím cesty k hlavním pamětihodnostem, kulturním i přírodním, k nimž mnozí lidé spíše jezdí, pokud k nim vede silnička. Stejně musíme z Chóry popojet autobusem. Centrem vysočiny je městys Chalki, místními zvaný spíše Trageia.
Souvisle číst: Z Melanes do Chalki
Zpátky na obsah podkapitoly Naxijskou vysočinou
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
