Théseova loď: Porovnání verzí
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
Legendární témata získávají svůj vlastní život a občas se stávají základem zcela jiných vyprávění, než těch, jejichž součástí původně byly a dostávají pak jiné významy. Taková změna postihla i Théseovu loď. Podle jedné verze vyprávění se prý od doby, kdy se s ní Théseus vrátil ze své výpravy, stále používala k slavnostním poutním výpravám na Délos, tedy k theóriím. Musela to být právě tato loď. Podle Plútarcha byla v Athénách uchovávaná přinejmenším do rané helénistické doby. Samozřejmě se musela občas opravovat, takže původních prken a ostatních součástí na ní zůstávalo stále méně, až po staletích nejspíš vůbec nic. Přesto byla stále považovaná za onu Théseovu loď. (No, třeba Karlův most je na tom asi o trochu líp, i když jen v některých místech.) Podobně jsou na tom některé restaurované obrazy, zatímco mnohé antické sochy sice mají svůj původní materiál, nikoli však povrch, takže asi působí jinak než ve své době. | Legendární témata získávají svůj vlastní život a občas se stávají základem zcela jiných vyprávění, než těch, jejichž součástí původně byly a dostávají pak jiné významy. Taková změna postihla i Théseovu loď. Podle jedné verze vyprávění se prý od doby, kdy se s ní Théseus vrátil ze své výpravy, stále používala k slavnostním poutním výpravám na Délos, tedy k theóriím. Musela to být právě tato loď. Podle Plútarcha byla v Athénách uchovávaná přinejmenším do rané helénistické doby. Samozřejmě se musela občas opravovat, takže původních prken a ostatních součástí na ní zůstávalo stále méně, až po staletích nejspíš vůbec nic. Přesto byla stále považovaná za onu Théseovu loď. (No, třeba Karlův most je na tom asi o trochu líp, i když jen v některých místech.) Podobně jsou na tom některé restaurované obrazy, zatímco mnohé antické sochy sice mají svůj původní materiál, nikoli však povrch, takže asi působí jinak než ve své době. | ||
| − | Ověnčení Théseovy lodě na počátku ''theórie'' ([[Platón, Faidón 58a-c]]) je možné pochopit jako rituál, který tuto loď navzdory jejím proměnám v čase identifikuje, činí | + | Ověnčení Théseovy lodě na počátku ''theórie'' ([[Platón, Faidón 58a-c]]) je možné pochopit jako rituál, který tuto loď navzdory jejím proměnám v čase identifikuje, činí identickou s původní Théseovou lodí; tedy jako obnovující a udržující rituál. Potvrzuje identitu čehosi proměnlivého, nejspíš podobně tomu, jako naše jméno nebo dokonce rodné číslo. |
Téma jakési podmínečné identity napříč postupnou proměnou materiálu sice nemá moc co do činění s Théseem, ale zajímavé by být mohlo, protože podobně jsme na tom i my sami. V průběhu dějin filosofie však téma Théseovy lodi získalo nepříliš blahý význam, stalo se příkladem ve sporu o to, zda identita je založená látkou nebo myslí, – místo toho, abychom se zabývali tím, že identita je vždy jen částečná, jaksi na dluh, a že se děje v proměnách, jako specifický styl proměn (a to identita individuální i druhová). Oblíbené téma britské a americké filosofie mělo předehru už v antice. Svědčí o tom například Plútarchos, viz [[Plútarchos, Théseus 23, 1|Plútarchos, ''Théseus'' 23, 1]]. | Téma jakési podmínečné identity napříč postupnou proměnou materiálu sice nemá moc co do činění s Théseem, ale zajímavé by být mohlo, protože podobně jsme na tom i my sami. V průběhu dějin filosofie však téma Théseovy lodi získalo nepříliš blahý význam, stalo se příkladem ve sporu o to, zda identita je založená látkou nebo myslí, – místo toho, abychom se zabývali tím, že identita je vždy jen částečná, jaksi na dluh, a že se děje v proměnách, jako specifický styl proměn (a to identita individuální i druhová). Oblíbené téma britské a americké filosofie mělo předehru už v antice. Svědčí o tom například Plútarchos, viz [[Plútarchos, Théseus 23, 1|Plútarchos, ''Théseus'' 23, 1]]. | ||
Aktuální verze z 8. 9. 2019, 19:47
exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
Legendární témata získávají svůj vlastní život a občas se stávají základem zcela jiných vyprávění, než těch, jejichž součástí původně byly a dostávají pak jiné významy. Taková změna postihla i Théseovu loď. Podle jedné verze vyprávění se prý od doby, kdy se s ní Théseus vrátil ze své výpravy, stále používala k slavnostním poutním výpravám na Délos, tedy k theóriím. Musela to být právě tato loď. Podle Plútarcha byla v Athénách uchovávaná přinejmenším do rané helénistické doby. Samozřejmě se musela občas opravovat, takže původních prken a ostatních součástí na ní zůstávalo stále méně, až po staletích nejspíš vůbec nic. Přesto byla stále považovaná za onu Théseovu loď. (No, třeba Karlův most je na tom asi o trochu líp, i když jen v některých místech.) Podobně jsou na tom některé restaurované obrazy, zatímco mnohé antické sochy sice mají svůj původní materiál, nikoli však povrch, takže asi působí jinak než ve své době.
Ověnčení Théseovy lodě na počátku theórie (Platón, Faidón 58a-c) je možné pochopit jako rituál, který tuto loď navzdory jejím proměnám v čase identifikuje, činí identickou s původní Théseovou lodí; tedy jako obnovující a udržující rituál. Potvrzuje identitu čehosi proměnlivého, nejspíš podobně tomu, jako naše jméno nebo dokonce rodné číslo.
Téma jakési podmínečné identity napříč postupnou proměnou materiálu sice nemá moc co do činění s Théseem, ale zajímavé by být mohlo, protože podobně jsme na tom i my sami. V průběhu dějin filosofie však téma Théseovy lodi získalo nepříliš blahý význam, stalo se příkladem ve sporu o to, zda identita je založená látkou nebo myslí, – místo toho, abychom se zabývali tím, že identita je vždy jen částečná, jaksi na dluh, a že se děje v proměnách, jako specifický styl proměn (a to identita individuální i druhová). Oblíbené téma britské a americké filosofie mělo předehru už v antice. Svědčí o tom například Plútarchos, viz Plútarchos, Théseus 23, 1.
Zpátky na Podání o theórii u Platóna
Zpátky na obsah podkapitoly Theórie
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
