Sebepochopení Řeků

 exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování

Pěkný kruh sebepochopení: Hellénes, Grékoi, Rómanoi, Ellines

Už v homérských eposech se pro označení „našinců“ objevuje vedle výrazu „Achájci“ (Ἀχαιοί) také slovo Hellénes (Ἕλληνες), které překládáme jako „Řekové“. Tuto identifikaci pak posílily a rozšířily panhelénské hry a poutě, takže od klasické doby je běžná. Sebepochopení Řeků jako Helénů je tedy už pradávné.

Římané Řeky označují latinským slovem Graeci, z něhož máme český výraz „Řekové“. Slovo Graïkoi (Γραϊκοί) se však najde už u Sofoklea, podobné tvary dokonce ještě dříve u Hésioda, později se Aristotelés domnívá (Meteorologica 352b), že je to starší označení Řeků než Hellénes.
(V latinské literatuře se ovšem pro označení Řeků nalezne také pohrdavá zdrobnělina graeculi.)

Byzantská kultura se chápala jako pokračování Říma, ovšem toho „neodpadlého“, tedy Východního. Byzanťané proto označují sami sebe řecky také jako Rómanoi (Ῥωμᾶνοι), „Římané“, ač jde o Řeky, mnohdy dokonce protilatinsky orientované.
Staré slovo Hellénes se v byzantském prostředí rychle stalo označením pro pohany.

V době ustavování novodobého řeckého státu sice byly s identifikací se jménem Hellénes určité problémy, aby neznělo moc pohansky, ale nakonec zvítězilo. Jeho novořeckou podobu Έλληνες přepisujeme jako Ellines.

Podobně se nyní Řecko nazývá Ellada (Ελλάδα), případně Ellas (Ελλάς), což je bližší antické formě – Hellas (Ἑλλὰς).

 Souvisle číst: v typipckém případě exkurz Řecká hymna nebo rovnou Výtvarné styly a žánry

 Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU