Půjčovna koček
Patřičně zbroceni jsme se vrátili nahoru do města a Marie najednou vykřikla: „Půjčovna koček!“ Málem jsem to připisoval úpalu, jenže to opravdu bylo u jednoho kšeftíku anglicky napsáno, i s cenou 5 E, hned vedle portrétu Platóna s brýlemi. Podnik se nazýval Knihy Atlantis.
Sestoupili jsme dovnitř a ocitli se v jakési kombinaci knihkupectví, antikvariátu a půjčovny, to vše vedené britskými mladíky. Marie se s nimi dala do řeči, ne proto, že by si chtěla půjčit kočku, ale že právě dokončila pracnou editaci jednoho dílu Juráčkových deníků – a půčovna koček je u Juráčka téma. Postava muže s kočkou, který si půjčí kočku a pak nemůže najít půjčovnu, do níž ji chce vrátit, se u něho objevuje v Postavě k podpírání. Mladý Brit s úsměvem sdělil, že je to žert, o Juráčkovi nevěděl, i když znal jména jiných režisérů české filmové „nové vlny“ 60. let.
Pokračovat v souvislém čtení: Kastro a rozloučení
Zpátky na obsah kapitoly THÉRA (Santorini)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
