Kastro a rozloučení
Šli jsme městem dál na jihozápad a k mému překvapení se objevilo Kastro, obklopené zvláštní čtvrtí, asi historickým jádrem města. Kam se vrtnu, potkám Kastro. Tohle je sice malé a zruinované, leč kolem je útulno a navíc někde v okolí musela být už dórská Oia, z níž je v archeologickém muzeu ve Fiře několik nálezů.
Sestoupili jsme kolem bláznivých hotýlků znovu po schodech vedoucích k moři, tentokrát k Ammoudi, tady už to bylo „jenom“ o 120 metrů. Tam jsme místo malé skalní pláže potkali vznešenou hospodu. Pěšinou dál na jih ovšem směřovaly skupinky koupačů, tak jsme je následovali. Asi po půl kilometru jsme se ocitli naproti ostrůvku Ag. Nikolaos, kde se sice blbě, ale dalo vlézt do vody. Bylo tam celkem hodně lidu, z protějšího ostrůvku skákali do vody, úžinou projel muž na prkně se psem, za tím vším občas proplula veliká loď.
Slunce se sklánělo, zůstali jsme skoro sami, byl čas na návrat. Cestou nás ještě zastavila nevšední podívaná: Do širší úžiny mezi Thérou a Thirasií se sjížděly výletní lodě všeho druhu, aby se z nich lidé kochali západem slunce. Z některých zněla hudba. Oproti oněm výletníkům jsme měli vyhlídku vylepšenou o to množství lodí a lodiček. Trochu to připomínalo modernizovanou verzi lodní slavnosti na fresce z Akrotiri.
(Cesta večerním autobusem do Firy však byla poněkud útrpná.)
Pokračovat v souvislém čtení: Ostatní na Théře a v okolí
Zpátky na obsah kapitoly THÉRA (Santorini)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY