Létin příběh
exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata.
V jiné verzi ovšem chodila po světě a své slavné božské děti přišla porodit právě do Lykie, viz exkurz Lykijská analogie. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, někdy téměř jako příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lykie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lykijsky jde spíš o „světlo“.
Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátní Lykii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí. Pronásledoval ji obr Tityos a drak (dračice) nebo had.
Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní Apokalypse (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“ Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v boji mezi bohy.
Drak nebo had v příběhu Létině a Apollónově je však pozemský. Apollónova pomsta na něm má další následky: Apollón tím vlastně získal věštírnu v Delfách. Tento příběh ovšem patří do Delf; k jezeru na Délu se váže příběh Apollónova narození. Už teď si ale můžeme všimnout, že v naší době jsou hadi a draci na Délu dost neškodní, někteří jsou nádherně vybarvení, v době páření začátkem června dokonce s ohnivou horní polovinou hlavy, každopádně už bohyni neohrožují, možná spíš baví, v tom je nesporný pokrok. Je to zásluhou Apollóna. O jeho způsobu boje i myšlení se ovšem má vyprávět v Delfách.
Souvisle číst: v typickém případě: exkurz Parmiskovo zázračné uzdravení nebo rovnou Lví terasa
Zpátky na obsah podkapitoly Posvátnou cestou
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
