Chóra Kythnu
Chóra Kythnu alias Mesaria
Tato větší ves hrající si na městečko má své půvaby – a kdo neviděl jiné kykladské Chóry, musí být jejími bílými uličkami a zákoutími okouzlen. Památečnosti se ovšem omezují na plácek s torzy stavebních článků z římské antiky až středověku, i kostely jsou spíš tuctové stavby z 19. století. Zásadní vadou je absence kastra. To totiž stávalo dalších 6 km na sever až severozápad. Nutno se smířit s tím, že Messaria je až dodatečně udělané novověké centrum ostrova, postavené ve vnitrozemí, na planině ve výšce asi 260 m, 5 km od přístavu Merichas.
Od východního až severovýchodního okraje Chóry je aspoň vidět kopec Profitis Ilias, nejvyšší vrchol ostrova (326 m). V rané době bronzové v jeho úbočí Kyklaďáci těžili a tavili měď. Dokládají to nálezy z 3. tisíciletí před n. l. u Skouries, prý nedaleko vrcholu. Těžba mědi byl jasný důvod k osídlení, protože o měď byla na Kykladách docela nouze. Jinou otázkou je, jak tu měděnou rudu vyčichali, asi ne na dálku.
Zvláštní kapitolou je v Chóře problém muzejní. Roku 2018 tam totiž inzerovali nově otevírané archeologické muzeum s nálezy z ostrova, a měl to být docela velkolepý podnik. Podle jedné verze mělo fungovat od června. O rok později, v červnu 2019, tam o něm však nikdo nevěděl, až mi na radnici jeden znalý muž konečně řekl, že už jsou k dispozici všechny podklady pro podání grantu na vybudování muzea. Nicméně tam mají poměrně velké Národopisné muzeum, moudře otevírané mezi 19. a 24. hodinou, což se dá při troše štěstí najít na webu nebo zjistit u sousedů.
Poněkud rozladěn jsem tedy vyrazil z Chóry do Loutra (spíš vlastně do Louter), je to jen hodina cesty na sever a z kopečka dolů, celkem pěknou krajinou s výhledy. Sice převážně po silnici, ale v poledne toho tam moc nejezdí. Tím se můj dojem z ostrova postupně vylepšil.
Víc fotek z Chóry Kythnu je v oddílu alba.
Souvisle číst: Loutra, kythnijské železité lázně
Zpátky na obsah kapitoly KYTHNOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
