Loutra

Loutra, kythnijské železité lázně

Železitý pramen.

Torza lázní z různých dob.

Lázeňská ulice zezadu.

Lázeňská ulice zepředu.

Loutra, okolí rybářského přístavu.

Starý nakladač železné rudy.

Lázně (Loutra) na Kythnu bývaly slavné. Prý fungovaly i za Římanů a za Archipelagu, tehdy daly ostrovu i nové jméno: Thermia. Při sestupu k lázním míjíme taky odbočku na Kastro, bohužel odtud není přímo vidět. Tento hrad na strmém vršku blízko severního okraje ostrova byl centrem Kythnu v době římské, byzantské a ve středověku (za vlády Vévodství Archipelagu). Od těch dob je Kastro opuštěné.

Lázně samy jsou nečekaně bizarní podnik. Sledováním toku nápadně rezatě zbarvené železité vody proti jejímu proudu je bezpečně najdeme. Už sama změť staveb a jejich torz svědčí o střídajících se obdobích slávy a úpadku. Je tu dost velká lázeňská budova ve stylu paneláku, o něco menší stavby snad z 19. století a něco mnohem starších ruin. Nepůsobí to zrovna přelidněně, spíš naopak. Kdo by taky v tom úpalu chtěl lézt do horké vody a ještě za to platit, když hned vedle je průzračné moře! Myslím si, že právě tohle bylo zásadní překážkou místního lázeňství, zvláště ve staré době. Římští patriciové měli zvyk vypravovat se v létě „k pramenům“ (ad fontes), což dávalo smysl v případě hor, ale ne tady. A v zimě se sem loď nedostala bez krajního nebezpečí. Dneska lodě dobře jezdí i v zimě, ale kdo se bude trmácet zrovna až sem? Prý to tady chtěli v 19. století zvelebit Rusové, ruská šlechta přece vždy lázně milovala, ale ujalo se to jen málo. Další pokus podnikly po polovině 20. století řecké odbory. Prý se tamněkde zachovaly i lázeňské vany z římské doby, možná stále funkční. Pokus o mondénní lázně vypadá spíš jako kulisa nějaké Cimrmanovy hry.

Mnohem mondénněji působí jachetní přístav a jeho okolí. Hospody mají nabídku i v ruštině, lázeňská tradice má zjevně své konexe. Naštěstí se kousek bokem najdou i normální. A celé je to zarámováno výhledem na starý most, který sloužil k nakládání železné rudy na lodě. Hrozilo, že z něho bude ošklivá ruina, jenže dneska už to je industriální památka. To jsou kontexty! A aby toho nebylo málo, tak za mostem pokračuje cesta směrem k Maroulas, což bude moc pěkné místo, přímo zlatý hřeb (spíš mezoliticko obsidiánový) této výpravy. Víc fotek je v oddílu alba.

 Souvisle číst: Mezolitické sídliště Maroulas

 Zpátky na obsah kapitoly KYTHNOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY