Ag. Georgios na Koufonisi
Přístav na Pano Koufonisi se jmenuje stejně jako na Iraklii, tedy Agios Georgios, asi aby se to nepletlo. Zde je však současně hlavním „městem“ ostrova, tedy Chórou. Potkáme tady všechny možné i nemožné lodě: Expres Skopelitis, občas velké ferry až z Pirea, ale taky výletní lodě z Naxu, malý místní plážový postrk Marigó, rybáře, jachty. Po vstupu na půdu ostrova nás uvítá veliká cedule s mapou a reklamami na místní nabídky, nadepsaná pokusem o charakteristiku místa: „Pěkně vítejte na Koufonisiích, tam, kde vás nikdo neodhalí!“ Vedle je hotel Limani (Přístav), kde prý bydlelo i velení expedice sira Colina Renfrewa.
Od přístavu vyjdeme trochu do kopce a napravo – a to už jsme na hlavní třídě hlavního města, vedoucí ke kostelu. Blízko kostela je bývalá veřejná lázeň, obvyklé opatření řeckých vsí z dob před vodovodem (pondělí až pátek prádlo, v sobotu po siestě děti, večer ženy, pak muži). Dodnes tady zůstal zdroj dobré pitné vody, které je na ostrově kupodivu celkem dost, což je naprosto záhadné, protože ostrov je malý, plochý a z velké části vápenitý. Lázeň byla nově opravená a obyvatelé ostrova se z ní pokusili udělat folklorní muzeum. Některé z nashromážděných předmětů jsou zajímavé, jiné působí dojmem, že sem snesli všechno, co už na ostrově není potřeba od doby, kdy se tu přestalo pracovat. Nedávno bylo totiž městečko velice důkladně přestavěno a rozšířeno a žije teď hlavně z hostů. Nutno přiznat, že jeho stará i nová část působí vesměs příjemně. Ag. Georgios má i pěknou městskou pláž u rybářského přístavu.
V budově školy prý chystají taky opravdické muzeum, dokonce archeologické, leč s odstupem několika let se zdá, že z toho sešlo. Zatím jsme z řeckých památek místního původu viděli na Naxu torzo menšího kúra. Pan Prasinos, který je tam věnoval, byl skoro jistě odtud, příjmení Zelený je tady velice časté (podobně jako konkurenční Černý, Mauros). Typičtější jsou tady ovšem památky starokykladské, vždyť posvátný ostrov Keros je až hrozivě blízko. Viz historka Posvátná temnota zakázaného ostrova, 2006, 2007.
Na Pano Koufonisi je hodně rybářů. Někteří kotví mezi přístavem a širokou městskou pláží, opačným směrem od centra je větší rybářský přístav. Vždyť se sem jezdí na ryby, tedy jíst je! Ještě začátkem 21. století bylo v taverně možné potkat dost neuvěřitelné typy hostů, viz historka Večeře na Pano Koufonisi.
Víc fotek je v oddílu alba.
Souvisle číst: Starokykladské pohřebiště u Agrilia
Zpátky na obsah podkapitoly Koufonisia
Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
