Neumírat, nerodit!
Před koncem archaické doby provedli Athéňané rituální očistu Délu a v rané klasické době to ještě zopakovali. Přinejmenším od té doby je zde zapovězeno umírat i rodit. Délos má být vzdálen od Hádu, dokonce má být vzdálen od generačních proměn, znaků časnosti. Nové řecké (athénské a sicilské) pojetí posvátnosti je mimočasové. Snaží se tím připodobnit délskému vládci, Apollónovi, nebo novým tendencím lidského rozumu? Ať tak či onak, bylo to každopádně míněno vážně a přinejmenším pro řadové návštěvníky ostrova to nepřipouštělo výjimky. Tento zvyk má prý paralelu i jinde. Alespoň Pausaniás píše (Cesta po Řecku II, 27, 1), že zákaz rození a umírání platil také v okrsku Asklépiovy svatyně v Epidauru.
V přístavu prý byla kontrola, která zjišťovala stav přijíždějících z hledisek možného očekávání blízké smrti nebo porodu. A protože žádný člověk nikdy neví, co všechno se může přihodit, byla zde k okamžité dispozici rychlá veslice, aby umírajícího dopravila na Rhéneiu, nebo rodičku na Mykonos. To je vskutku dojemný příklad ostrovní rychlé pomoci.
A co teprve účastníci slavných theórií! Ti byli vázaní ještě dalšími pravidly, ale o tom za chvíli (viz Podání o theórii u Diogena Laertia). Teď se ještě podívejme na dnešní stav věcí, protože ten může odrážet jak povahu místa, tak povahu naší doby.
Délos je ostrov se zvláštním režimem. Nemá jiné stálé obyvatele než archeology a další lidi, potřebné k údržbě a ochraně celého areálu. Pro návštěvníky, tedy pro novodobé účastníky theórií, se ostrov otevírá každý den kromě pondělí v 9 ráno a uzavírá se v 16 hodin. Není tam tudíž možné přenocovat, to je novinka moderní doby. Cedule v přístavu zakazuje vše, co se v archeologických areálech obvykle zakazuje, ale pro jistotu navíc taky táboření, protože vstup je na celý ostrov a ne pouze do nějakých menších areálů. Zvláštně působí taky „přísný zákaz koupání“. Po chvíli odporu k francouzské důslednosti však člověku dojde, že v daném kontextu je to bohužel velice rozumné opatření, protože koupači z Mykonu by si jinak z Délu udělali další exotickou pláž. Míru vkusu zde ovšem překračuje počínání speciálně objednaných bohatců, kteří nerespektují vůbec nic. Naštěstí se to většinou omezuje na pondělí, kdy sem „veřejnost“ nemůže.
Zákaz umírání ani rození se však v dlouhém seznamu činností zapovězených na Délu už nenajde. Doba se změnila. V přístavu už nepracuje kontrola starých a nemocných lidí, ani potenciálních rodiček, ani zde není žádná rychlá veslice. Zato je tu pokladna! Tady ji máme v pohledu z lodi. Vstup na posvátný ostrov s pokladnou! Křesťana a možná i některého ateistu tady napadne něco o svatokupectví, ba i leckdo jiný se může divit. Byl jsem však poučen, že ani to docela drahé vstupné stejně nepokryje náklady na provoz, ostrahu, pojištění a daně, a to ještě není řeč o výzkumu. Nu což, poutník by však čekal něco jiného, totiž že rád přispěje podle svých možností, jenže doba je jiná. Rád by to měl bez vstupného, zato třeba i s dost nákladným darem Apollónovi, jehož část by samozřejmě skončila v rukou jeho místních služebníků. Viz historka Vstupné na posvátný ostrov.
Souvisle číst: historka Vstupné na posvátný ostrov a dál na Očišťování Délu
Zpátky na obsah podkapitoly Délos vizuálně a literárně
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
