K úkrytu Afrodíty z Mélu

Mélos, cestou z Plaka k vykopávkám. Nahoře je kostel Profitis Ilias, dole zbytky městské brány z římské doby.

Část zdí kolem Východní brány, římská doba. Zbytky městského opěvnění na Mélu.

Cedule u cesty, těsně nad místem nálezu Venuše z Mélu. V okolí Tramythie.

Místo nálezu Venuše z Mélu. V okolí Tramythie na Mélu. Cestou z Plaka k vykopávkám.

Pohled od místa nálezu, fotka z roku 1919.

Takhle se teď po určitých úpravách (viz dále) vystavuje v Louvru.

V klesání od Piso Plaka se objeví poměrně rozsáhlé ruiny východní brány římského města a za nimi strmý pahorek Profitis Ilias. Kousek dál je hned pod silničkou místo, kde roku 1820 našel jeden sedlák z Trypiti antickou sochu. Skoro to vypadá, jako kdyby ji tam v době pozdní antiky někdo schoval, spolu se třemi hermovkami.

Pod jménem Afrodíté z Mélu, nebo častěji Venuše z Mélu (Venus de Milo), se tato socha stala velice slavnou. V letech 130 až 100 před n. l. ji z několika bloků parského mramoru vytvořil helénistický sochař Alexandros z Antiochie.

Je mírně nadživotní a chybí jí ruce, což jí (alespoň v mých očích) svědčí, neboť takto je symbolem a ne kýčem. Vystavuje ji muzeum v Louvru, které už v době krátce po nálezu odstranilo původní podstavec a ruce, aby se mohlo říkat, že jde o dílo Praxitelovo. Zpodobnění totiž navazuje na praxitelovský typ Afrodíté anadyomené, tedy „vynořující se" (oblékající se). Tak pokusem o podfuk vzniklo dílo zajímavější než původní, torzo je znakem.

 Souvisle číst: Afrodíté z Mélu

 Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY