Preambule
Naše výprava za poznáním řeckého světa vede nejprve na svatý ostrov Délos, kde se narodil Apollón. Podnikneme theórii, což původně znamenalo právě pouť na Délos! Podle Platóna (Platón, Faidón 58a-c) je nyní třeba ověnčit záď lodi a začít dodržovat četná pravidla. Nějak se bez toho budeme muset obejít, protože to ověnčení by musel vykonat Apollónův kněz, a musela by to být právě ta loď, na které se kdysi plavil Théseus. (Viz exkurz Théseova loď.) Přesto chceme napodobit aspoň některá pravidla dávných „teoretiků“: Cílem naší výpravy není zisk, ba ani úspěch v nějaké soutěži, nýbrž máme spatřit něco, co stojí za vidění (viz Podání o theórii u Diogena Laertia). Necháme na chvíli stranou hon za živobytím nebo dokonce úspěchem a zkusíme vnímat něco zajímavějšího, snad i skutečnějšího. A když už budeme na Kykladách, tak navštívíme taky většinu ostatních ostrovů. Jednak proto, že z nich (a taky z Athén i od jinud) se na Délos vozilo to nejlepší, jednak proto, že samy o sobě velice stojí za návštěvu.
Pokud byste potřebovali obecné informace k antice a Řecku, nějaké najdete ve stati ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU, který je věnován rozličným všeobecnostem k zamýšlené sérii popisů poutí po Řecku. V článku Procházení místy a myšlenkami tam najdete i specifikaci žánru těchto vyprávění.
Posvátný ostrov Délos najdeme v souostroví Kyklady, uprostřed Egejského moře. Pokud sem plujeme z Pirea, jako kdysi Théseus při své cestě na Krétu, mineme nejprve mys Súnion na nejzazším jihu Attiky a otevře se nám výhled na první kykladské ostrovy. Někdy nás trochu víc pohoupá mořský proud Cavo D’Oro, mineme ostrov Kea (v antice Keós), pak Syros – a už uvidíme maličký Délos. Jenže loď z Pirea na Délu nepřistane, takže nezbývá, než vystoupit na Mykonu a najít menší loď na Délos. Tam nás k čemusi podobnému pravidlům dávné theórie přinutí už samotné podmínky pro vstup (samozřejmě po zaplacení) a pro pobyt na tomto ostrově, který je nyní obydlený pouze archeology. Inu, ostrov božího narození.
Cesta na Kyklady nepatří k nejlevnějším výletům. Na takto nákladný a trochu namáhavý podnik se rozumný člověk připraví, aby z toho něco měl, když už obětuje peníze a čas, místo toho, aby se někde jinde mnohem levněji a pohodlněji válel u moře. Proto si Kyklady napřed trochu charakterizujeme, vždyť to je zvláštní souostroví.
Pořadí těch dalších ostrovů necháme zčásti na souvislosti cesty, zčásti na souvislosti témat. Ono je to vlastně dost jedno, vždyť i lodní linky vedou v různých letech různě. (Tak třeba z Athén na Délos – tedy napřed na Mykonos – je v posledních letech častější spojení z přístavu Rafina na východním pobřeží Attiky než z Pirea.) Navíc za řadou věcí z Délu musíme i do muzeí na pevnině, ponejvíce do Athén, ale také do Berlína, Londýna, Oxfordu, do pařížského Louvru i leckam jinam. Dvě drobnosti z Kyklad – jedna snad přímo z Délu – jsou také součástí české antické sbírky, která se v Praze několik let dokonce i vystavovala.
Poutník na Délos kdysi riskoval svůj majetek a někdy i život, ale požíval úctu. V naší době se však musí připravit na to, že bude omylem považován za majetného turistu, který z nudy a rozmaru navštěvuje slavná a špatně dostupná místa; ba dokonce, že už samo vyslovení jména Mykonos při koupi lodního lístku hrozí ztrátou zbytku cti, neboť u místních asi dost právem probouzí velice neblahé asociace. Ale o tom až na místě, a to až po vykonání theórie. Navíc uvidíme řadu věcí, které jsou sice k vidění taky leckde jinde, ale na malém a pěkně přehledném ostrově si jich dobře všimneme. I v tom je kouzlo ostrovů.
Viz úvodní alba ke Kykladám na Wikimedia Commons, [1] která si tady budeme probírat po kouskách, spolu s řadou dalších, věnovaných jednotlivým ostrovům i jejich částem.
Viz taky výtečné belgické stránky „Chození po ostrovech“ (Walking, hiking and trekking in the Cyclades), anglicky, francouzsky a holandsky: http://www.cycladen.be/index.htm.
Souvisle číst: NAPŘED O KYKLADÁCH nebo rovnou na [[DÉLOS]|DÉLOS]
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
