Apollón a Dionýsos
info - Stránka bez jednoznačného pokračování
Stránka ve vývoji
Apollón a Dionýsos tvoří příslovečnou dvojici bratrů s navzájem protikladnými vlastnostmi, kteří ovšem bez sebe nemůžou být. Jejich vlastnosti mají pořádný smysl právě v té podvojnosti, v kombinaci s těmi opačnými. Zdánlivě jenom opaky: přesný, přísný a odtažitý Apollón, oproti pijáckému, sexuálně zdatnému a nevázanému Dionýsovi, „Duchu vína“. Společná je jim však extatičnost a kupodivu i blízkost k podsvětí, k silám Hádu, byť právě Apollón vynakládá mnoho úsilí na důslednou rituální čistotu.
Vzájemnost mezi Apollónem a Dionýsem se plně projevuje v Delfách: Apollón Dionýsa pohřbil, když ho rozsápali Títáni, a tím umožnil jeho cyklickou obnovu; věštírna v podzemí Apollónova delfského chrámu je právě u Dionýsova hrobu. Oba bohové se v rytmu roku střídají o vládu nad Delfami. Neoddělitelnost božských bratrů však vidíme taky na Délu a jinde, výrazně na Naxu. V lidských činnostech se doplňují například tím, že Músy z Apollónova doprovodu zprostředkují básnickou inspiraci – a Dionýsos zakládá možnost divadla, je „bůh s maskou“. Klasická tragédie je žánrem založeným na jednotě obou božských bratrů. Jejím patronem je Dionýsos, zatímco Apollón pesentuje její osudovou zápletku. Jedna z tragédií je ovšem přímo dionysiakálním dílem, totiž Eurípidovy Bakchantky, jenže ty patří k vyprávění o Thébách v Boiótii.
Protikladnost mezi Apollónem a Dionýsem byla ve 20. století velice zpopularizovaná, mnohdy ovšem ve zjednodušené podobě, jako kdyby šlo jenom o prosté opaky. Výrazně na ni upozornil např. Friedrich Nietzsche. Viz také info Mladí bohové.
Souvisle číst: v typickém případě buď zpátky Oslava Apollónova narození nebo dál na info ]] nebno exkurz Homérský hymnus na Apollóna nebo rovnou Kolem jezera a dál za ním
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
