Homérský hymnus na Apollóna
Z KEROS
| Homérský hymnus II | Hymni Homerici II | ||
| Na Apollóna | In Apollinem | ||
| Kynaithios z Chiu | fort. auctore Cynaetho Chio | ||
| Přeložil Otokar Smrčka |
Εἰς Ἀπόλλωνα | ||
| 1 | Pamětliv Apollóna chci slavit ho, jistého střelce, | 1 | Μνήσομαι οὐδὲ λάθωμαι Ἀπόλλωνος ἑκάτοιο, |
| před nímž se bohové třesou, když Diovým palácem kráčí; | ὅν τε θεοὶ κατὰ δῶμα Διὸς τρομέουσιν ἰόντα· | ||
| všichni tu ze svých křesel se zdvíhají, jakmile blíže | καί ῥά τ' ἀναΐσσουσιν ἐπὶ σχεδὸν ἐρχομένοιο | ||
| přichází on a ještě svůj luk si napíná slavný. | πάντες ἀφ' ἑδράων, ὅτε φαίδιμα τόξα τιταίνει. | ||
| 5 | Jediná s bouřným Diem tu na místě zůstane Létó, | Λητὼ δ' οἴη μίμνε παραὶ Διὶ τερπικεραύνῳ, | |
| svůj povolí luk a víkem uzavře toulec, | ἥ ῥα βιόν τ' ἐχάλασσε καὶ ἐκλήϊσε φαρέτρην, | ||
| lučiště rukama svýma mu sejme se statných plecí, | καί οἱ ἀπ' ἰφθίμων ὤμων χείρεσσιν ἑλοῦσα | ||
| naproti otcovu místu mu na sloup zavěsí obé | τόξον ἀνεκρέμασε πρὸς κίονα πατρὸς ἑοῖο | ||
| na zlatý hřeb, jej sama pak usadí na jeho křeslo. | πασσάλου ἐκ χρυσέου· τὸν δ' εἰς θρόνον εἷσεν ἄγουσα. | ||
| 10 | Vítaje milého syna sám otec v poháru zlatém | 10 | τῷ δ' ἄρα νέκταρ ἔδωκε πατὴρ δέπαϊ χρυσείῳ |
| ihned mu nektar podá; a potom usednou teprv | δεικνύμενος φίλον υἱόν, ἔπειτα δὲ δαίμονες ἄλλοι | ||
| ostatní bohové též; i plesá v srdci svém Létó, | ἔνθα καθίζουσιν· χαίρει δέ τε πότνια Λητώ, | ||
| lukem že vládnoucího a silného zrodila syna. | οὕνεκα τοξοφόρον καὶ καρτερὸν υἱὸν ἔτικτεν. | ||
| Zdráva buď, blažená Létó! Jsou tvoji to zrozenci oba | χαῖρε μάκαιρ' ὦ Λητοῖ, ἐπεὶ τέκες ἀγλαὰ τέκνα | ||
| 15 | slavní, Apollón vládce a Artemis, střelkyně šípů; | Ἀπόλλωνά τ' ἄνακτα καὶ Ἄρτεμιν ἰοχέαιραν, | |
| tuto jsi v Ortygii, jej na skalnatém zrodila Délu, | τὴν μὲν ἐν Ὀρτυγίῃ, τὸν δὲ κραναῇ ἐνὶ Δήλῳ, | ||
| o patu Kynthu tam jsouc opřena, táhlého vrchu, | κεκλιμένη πρὸς μακρὸν ὄρος καὶ Κύνθιον ὄχθον, | ||
| při břehu Ínópských vod, kde blízká kynula palma. | ἀγχοτάτω φοίνικος ὑπ' Ἰνωποῖο ῥεέθροις. | ||
| Jak mám opěvovat tebe, jež tolika zpěvy jsi slaven? | Πῶς τάρ σ' ὑμνήσω πάντως εὔυμνον ἐόντα; | ||
| 20 | Všude je rozšířen zvyk, ó Foibe, tě velebit písní, | 20 | πάντῃ γάρ τοι, Φοῖβε, νομὸς βεβλήαται ᾠδῆς, |
| po souši žijící skot i po vodstva ostrovech všude. | ἠμὲν ἀν' ἤπειρον πορτιτρόφον ἠδ' ἀνὰ νήσους. | ||
| Veškeré rozhlední vrchy jsi oblíbil sobě a strmé | πᾶσαι δὲ σκοπιαί τοι ἅδον καὶ πρώονες ἄκροι | ||
| výběžky vysokých hor i do moře tekoucí řeky, | ὑψηλῶν ὀρέων ποταμοί θ' ἅλα δὲ προρέοντες, | ||
| břehy, jež do slaných proudů se sklánějí, zátoky mořské. | ἀκταί τ' εἰς ἅλα κεκλιμέναι λιμένες τε θαλάσσης. | ||
| 25 | Mám-li zpívat, jak Létó tě zrodila k potěše lidem | ἦ ὥς σε πρῶτον Λητὼ τέκε χάρμα βροτοῖσι, | |
| na výspě skalnaté tam, kde spolehla na horu Kynthskou, | κλινθεῖσα πρὸς Κύνθου ὄρος κραναῇ ἐνὶ νήσῳ | ||
| na Délu objatém mořem, kde z obou stran černavá vlna | Δήλῳ ἐν ἀμφιρύτῃ; ἑκάτερθε δὲ κῦμα κελαινὸν | ||
| svištícím větrem jsouc hnána, výš na suchou stoupala půdu, | ἐξῄει χέρσον δὲ λιγυπνοίοις ἀνέμοισιν· | ||
| odkud maje původ, všem lidem smrtelným vládneš? | ἔνθεν ἀπορνύμενος πᾶσι θνητοῖσιν ἀνάσσεις. | ||
| 30 | Co jich jde v sobě Kréta, co kraj athénský chová, | 30 | ὅσσους Κρήτη τ' ἐντὸς ἔχει καὶ δῆμος Ἀθηνῶν |
| Euboia proslulá plavbou a Aiginský ostrov, co Aigy, | νῆσός τ' Αἰγίνη ναυσικλειτή τ' Εὔβοια | ||
| Eiresie a Peparéthos, vln příboji zvyklý, | Αἰγαί τ' Εἰρεσίαι τε καὶ ἀγχιάλη Πεπάρηθος | ||
| v Thrákii čnějící Aithós a Pélia výšiny horské, | Θρηΐκιός τ' Ἀθόως καὶ Πηλίου ἄκρα κάρηνα | ||
| Samos Thráckého moře a stinné pohoří Ídské, | Θρηϊκίη τε Σάμος Ἴδης τ' ὄρεα σκιόεντα | ||
| 35 | vysoká Autokané a Fókaia v iónském kraji, | Σκῦρος καὶ Φώκαια καὶ Αὐτοκάνης ὄρος αἰπὺ | |
| Skýros, vzdělaný Imbros a v dým se valící Lémnos, | Ἴμβρος τ' εὐκτιμένη καὶ Λῆμνος ἀμιχθαλόεσσα | ||
| posvátný Lesbos, kde Makar, syn Aiolův, založil sídlo, | Λέσβος τ' ἠγαθέη Μάκαρος ἕδος Αἰολίωνος | ||
| nejúrodnější ostrov, jenž v moři se rozkládá, Chios, | καὶ Χίος, ἣ νήσων λιπαρωτάτη εἰν ἁλὶ κεῖται, | ||
| roklemi prorvaný Mimas a korycké výšiny srázné, | παιπαλόεις τε Μίμας καὶ Κωρύκου ἄκρα κάρηνα | ||
| 40 | bohatstvím skvící se Klaros a vrcholy Aisagejské, | 40 | καὶ Κλάρος αἰγλήεσσα καὶ Αἰσαγέης ὄρος αἰπὺ |
| Zavlažovaný Samos a strmé Mykalské vrchy, | καὶ Σάμος ὑδρηλὴ Μυκάλης τ' αἰπεινὰ κάρηνα | ||
| co jich zná Milétos, Koós, to dávné Meropů sídlo, | Μίλητός τε Κόως τε, πόλις Μερόπων ἀνθρώπων, | ||
| vysoko ležící Knidos a Karpathos šlehaný větry, | καὶ Κνίδος αἰπεινὴ καὶ Κάρπαθος ἠνεμόεσσα | ||
| Naxos a blízký Paros i Rhénaia, skalnatá výspa – | Νάξος τ' ἠδὲ Πάρος Ῥήναιά τε πετρήεσσα, | ||
| 45 | po všech těch místech šla Létó, když měla již porodit Foiba, | τόσσον ἔπ' ὠδίνουσα Ἑκηβόλον ἵκετο Λητώ, | |
| zda-li by která země ji pro syna útulek skytla. | εἴ τίς οἱ γαιέων υἱεῖ θέλοι οἰκία θέσθαι. | ||
| Všechny však strachem se chvěly a odvahu neměla žádná | αἱ δὲ μάλ' ἐτρόμεον καὶ ἐδείδισαν, οὐδέ τις ἔτλη | ||
| přijmouti božské dítě, byť sebevíc úrodná byla. | Φοῖβον δέξασθαι καὶ πιοτέρη περ ἐοῦσα | ||
| Teprv na ostrov Délos když vkročila velebná Létó, | πρίν γ' ὅτε δή ῥ' ἐπὶ Δήλου ἐβήσετο πότνια Λητώ, | ||
| 50 | jeho se tázat jala a pravila perutná slova: | 50 | καί μιν ἀνειρομένη ἔπεα πτερόεντα προσηύδα· |
| Déle, zdaž by ses chtěl stát sídlem pro mého syna, | Δῆλ' εἰ γάρ κ' ἐθέλοις ἕδος ἔμμεναι υἷος ἐμοῖο | ||
| Foiba Apollóna a bohatý chrám mu zde zřídit? | Φοίβου Ἀπόλλωνος, θέσθαι τ' ἔνι πίονα νηόν· | ||
| Jinak nikdo přec nikdy se nedotkne tebe – to poznáš – | ἄλλος δ' οὔ τις σεῖό ποθ' ἅψεται, οὐδέ σε λήσει, | ||
| nebude požehnána ni skotem, ni bravem tvá země, | οὐδ' εὔβων σέ γ' ἔσεσθαι ὀΐομαι οὔτ' εὔμηλον, | ||
| 55 | nebudeš plodit vína ni oplývat hojností rostlin. | οὐδὲ τρύγην οἴσεις, οὔτ' ἂρ φυτὰ μυρία φύσεις. | |
| Pakli zde bude svůj chrám mít Apollón, nemylný střelec, | αἰ δέ κ' Ἀπόλλωνος ἑκαέργου νηὸν ἔχησθα, | ||
| lidé odevšad sem se budou pak scházet a žertvy | ἄνθρωποί τοι πάντες ἀγινήσουσ' ἑκατόμβας | ||
| přivádět tobě a vonný dým se tu ponese vzhůru | ἐνθάδ' ἀγειρόμενοι, κνίση δέ τοι ἄσπετος αἰεὶ | ||
| z obětí neustálých; svým lidem pak výživu zjednáš | δημοῦ ἀναΐξει, βοσκήσεις θ' οἵ κέ σ' ἔχωσι | ||
| 60 | z rukou poutníků cizích, když není tučná tvá půda. | 60 | χειρὸς ἀπ' ἀλλοτρίης, ἐπεὶ οὔ τοι πῖαρ ὑπ' οὖδας. |
| Radost měl z té řeči Délos a odvětil těmito slovy: | Ὣς φάτο· χαῖρε δὲ Δῆλος, ἀμειβομένη δὲ προσηύδα· | ||
| Přeslavná velkého Koia zrozenko, velebná Létó, | Λητοῖ κυδίστη θύγατερ μεγάλου Κοίοιο, | ||
| rád bych já věru vítal zde zrození Jistého střelce | ἀσπασίη κεν ἐγώ γε γονὴν ἑκάτοιο ἄνακτος | ||
| na své půdě; vždyť vskutku mám příliš neblahou pověst | δεξαίμην· αἰνῶς γὰρ ἐτήτυμόν εἰμι δυσηχὴς | ||
| 65 | u všech lidí a takto bych cti přec nesmírné došel. | ἀνδράσιν, ὧδε δέ κεν περιτιμήεσσα γενοίμην. | |
| Obávám se však, Létó, to zatajit nechci, těch řečí: | ἀλλὰ τόδε τρομέω Λητοῖ ἔπος, οὐδέ σε κεύσω· | ||
| příliš prý sveřepý bude ten Apollón, říká ta pověst, | λίην γάρ τινά φασιν ἀτάσθαλον Ἀπόλλωνα | ||
| on jako mocný pán si pak sám prý osvojí vládu | ἔσσεσθαι, μέγα δὲ πρυτανευσέμεν ἀθανάτοισι | ||
| nad bohy nesmrtelnými i nad lidmi po zemi živné. | καὶ θνητοῖσι βροτοῖσιν ἐπὶ ζείδωρον ἄρουραν. | ||
| 70 | Proto já v mysli své tu hroznou obavu chovám, | 70 | τῷ ῥ' αἰνῶς δείδοικα κατὰ φρένα καὶ κατὰ θυμὸν |
| aby pak ten tvůj syn, jak spatří sluneční světlo, | μὴ ὁπότ' ἂν τὸ πρῶτον ἴδῃ φάος ἠελίοιο | ||
| nezhrdl ostrovem tímto, když tak má skalnatou půdu, | νῆσον ἀτιμήσας, ἐπεὶ ἦ κραναήπεδός εἰμι, | ||
| nezvrátil jej svou nohou a nesrazil do proudů mořských. | ποσσὶ καταστρέψας ὤσῃ ἁλὸς ἐν πελάγεσσιν. | ||
| Tam pak mohutná vlna se bude jen přelévat stále | ἔνθ' ἐμὲ μὲν μέγα κῦμα κατὰ κρατὸς ἅλις αἰεὶ | ||
| 75 | přes hlavu mou; on v jinou však zem, jež bude mu milá, | κλύσσει, ὁ δ' ἄλλην γαῖαν ἀφίξεται ἥ κεν ἅδῃ οἱ | |
| přijde a tam si založí chrám a stromové háje, | τεύξασθαι νηόν τε καὶ ἄλσεα δενδρήεντα· | ||
| ve mně pak polypů rod své skrýše a tuleni černí | πουλύποδες δ' ἐν ἐμοὶ θαλάμας φῶκαί τε μέλαιναι | ||
| bezpečná obydlí svá si zřídí, když nebude lidí. | οἰκία ποιήσονται ἀκηδέα χήτεϊ λαῶν· | ||
| Leč, že bys, bohyně, chtěla mi velkou přísahu složit, | ἀλλ' εἴ μοι τλαίης γε θεὰ μέγαν ὅρκον ὀμόσσαι, | ||
| 80 | první že překrásný chrám on založí na této půdě, | 80 | ἐνθάδε μιν πρῶτον τεύξειν περικαλλέα νηὸν |
| aby byl věštírnou lidem, a potom teprve jiné | ἔμμεναι ἀνθρώπων χρηστήριον, αὐτὰρ ἔπειτα | ||
| (že si dá zasvětit chrámy a posvátné stromové háje) | (...) | ||
| u všech ostatních lidí, máť mnohými jmény být slaven. | πάντας ἐπ' ἀνθρώπους, ἐπεὶ ἦ πολυώνυμος ἔσται. | ||
| Pravil a přísahu bohů mu Létó složila velkou: | Ὣς ἄρ' ἔφη· Λητὼ δὲ θεῶν μέγαν ὅρκον ὄμοσσεν· | ||
| Svědkem budiž mi Zeus a širá nebesa shůry, | ἴστω νῦν τάδε γαῖα καὶ οὐρανὸς εὐρὺς ὕπερθεν | ||
| 85 | jakož i Styžský proud, jenž pod zem stéká a bývá | καὶ τὸ κατειβόμενον Στυγὸς ὕδωρ, ὅς τε μέγιστος | |
| přísahou nejhroznější a největší blaženým bohům: | ὅρκος δεινότατός τε πέλει μακάρεσσι θεοῖσιν· | ||
| najisto na tvé půdě zde Foibův stát bude povždy | ἦ μὴν Φοίβου τῇδε θυώδης ἔσσεται αἰεὶ | ||
| vonný oltář a háj a tebe on nad jiné poctí. | βωμὸς καὶ τέμενος, τίσει δέ σέ γ' ἔξοχα πάντων. | ||
| Když se tak zařekla Létó a skončila přísahu řádně, | Αὐτὰρ ἐπεί ῥ' ὄμοσέν τε τελεύτησέν τε τὸν ὅρκον, | ||
| 90 | zaplesal Délos, že jemu se narodí Apollón vládce. | 90 | Δῆλος μὲν μάλα χαῖρε γόνῳ ἑκάτοιο ἄνακτος, |
| Po devět dní a po devět nocí pak trpěla Létó | Λητὼ δ' ἐννῆμάρ τε καὶ ἐννέα νύκτας ἀέλπτοις | ||
| bolesti nesnesitelné. K ní sešly se na ostrov tehdy | ὠδίνεσσι πέπαρτο. θεαὶ δ' ἔσαν ἔνδοθι πᾶσαι | ||
| přední bohyně všecky; tam Dióné byla a Rheia, | ὅσσαι ἄρισται ἔσαν, Διώνη τε Ῥείη τε | ||
| Ichnajská s nimi Themis i burácná Amfitríté, | Ἰχναίη τε Θέμις καὶ ἀγάστονος Ἀμφιτρίτη, | ||
| 95 | jakož i bohyně jiné krom Héry bělostných loktů, | ἄλλαι τ' ἀθάναται, νόσφιν λευκωλένου Ἥρης· | |
| která prodlévala dál v paláci mračného Dia. | ἧστο γὰρ ἐν μεγάροισι Διὸς νεφεληγερέταο. | ||
| Eileithyii jen, pudící plod, vše zůstalo tajno; | μούνη δ' οὐκ ἐπέπυστο μογοστόκος Εἰλείθυια· | ||
| na vrchu Olympu dlela, kde za clonou oblaků zlatých | ἧστο γὰρ ἄκρῳ Ὀλύμπῳ ὑπὸ χρυσέοισι νέφεσσιν | ||
| Héra bělostných loktů ji zúmyslna meškala dlouho, | Ἥρης φραδμοσύνῃς λευκωλένου, ἥ μιν ἔρυκε | ||
| 100 | závistí jímána jsouc, že Létó pletenců krásných | 100 | ζηλοσύνῃ ὅ τ' ἄρ' υἱὸν ἀμύμονά τε κρατερόν τε |
| tenkrát zroditi měla tak silného, mocného syna. | Λητὼ τέξεσθαι καλλιπλόκαμος τότ' ἔμελλεν. | ||
| Bohyně Íridu tedy z té vzdělané vyslaly výspy, | Αἱ δ' Ἶριν προὔπεμψαν ἐϋκτιμένης ἀπὸ νήσου | ||
| aby též Eileithyii tam přivedla, slíbivše dát jí | ἀξέμεν Εἰλείθυιαν, ὑποσχόμεναι μέγαν ὅρμον | ||
| devítiloketní řetěz, jenž ze zlatých drátků je spleten; | χρυσείοισι λίνοισιν ἐερμένον ἐννεάπηχυν· | ||
| 105 | stranou, od Héry dál, jí ukládaly s ní mluvit, | νόσφιν δ' ἤνωγον καλέειν λευκωλένου Ἥρης | |
| ta že by ještě svým slovem ji od cesty odvrátit mohla. | μή μιν ἔπειτ' ἐπέεσσιν ἀποστρέψειεν ἰοῦσαν. | ||
| Jakmile vyslechla Íris, co žádaly, rychlá jak vítr, | αὐτὰρ ἐπεὶ τό γ' ἄκουσε ποδήνεμος ὠκέα Ἶρις | ||
| dala se v běh a spěšným tu vzdálenost proběhla letem. | βῆ ῥα θέειν, ταχέως δὲ διήνυσε πᾶν τὸ μεσηγύ. | ||
| Když pak již v sídle bohů se na strmém Olympu octla, | αὐτὰρ ἐπεί ῥ' ἵκανε θεῶν ἕδος αἰπὺν Ὄλυμπον | ||
| 110 | vyzvavši Eileithyii, by ven k ní ze síně vyšla, | 110 | αὐτίκ' ἄρ' Εἰλείθυιαν ἀπὸ μεγάροιο θύραζε |
| ihned perutná slova k ní pronesla, všecka tak věrně, | ἐκπροκαλεσσαμένη ἔπεα πτερόεντα προσηύδα | ||
| jak jí je na srdce kladly ty bohyně z olympských sídel. | πάντα μάλ' ὡς ἐπέτελλον Ὀλύμπια δώματ' ἔχουσαι. | ||
| Řečí svou dovedla tedy jí milé přemluvit srdce, | τῇ δ' ἄρα θυμὸν ἔπειθεν ἐνὶ στήθεσσι φίλοισι, | ||
| vyšly pak, kráčejíce jak plachých dvé holubic spolu. | βὰν δὲ ποσὶ τρήρωσι πελειάσιν ἴθμαθ' ὁμοῖαι. | ||
| 115 | Sotva se Eleithyia, plod pudící, blížila k Délu, | εὖτ' ἐπὶ Δήλου ἔβαινε μογοστόκος Εἰλείθυια, | |
| Létó projela bolest a porodit cítila vůli. | τὴν τότε δὴ τόκος εἷλε, μενοίνησεν δὲ τεκέσθαι. | ||
| Objala pažemi palmu a koleny svými se pevně opřela | ἀμφὶ δὲ φοίνικι βάλε πήχεε, γοῦνα δ' ἔρεισε | ||
| o měkkou louku; tu pod ní se zasmála země, | λειμῶνι μαλακῷ, μείδησε δὲ γαῖ' ὑπένερθεν· | ||
| vyklouzlo na světlo dítě a zavýskly bohyně všecky. | ἐκ δ' ἔθορε πρὸ φόως δέ, θεαὶ δ' ὀλόλυξαν ἅπασαι. | ||
| 120 | Tehdy tě bohyně, Foibe, hned omyly, příjemnou vodou | 120 | ἔνθα σὲ ἤϊε Φοῖβε θεαὶ λόον ὕδατι καλῷ |
| čistě, a v běloučké plátno, jež čerstvě utkáno bylo, | ἁγνῶς καὶ καθαρῶς, σπάρξαν δ' ἐν φάρεϊ λευκῷ | ||
| jemně tě zavinuly a zlatou je ovily stuhou. | λεπτῷ νηγατέῳ· περὶ δὲ χρύσεον στρόφον ἧκαν. | ||
| Nevzala Apollóna pak rodička, aby pil z prsu, | οὐδ' ἄρ' Ἀπόλλωνα χρυσάορα θήσατο μήτηρ, | ||
| Themis mu nektaru dala a líbezné ambrosie | ἀλλὰ Θέμις νέκταρ τε καὶ ἀμβροσίην ἐρατεινὴν | ||
| 125 | rukama nesmrtelnýma; tu radost cítila Létó, | ἀθανάτῃσιν χερσὶν ἐπήρξατο· χαῖρε δὲ Λητὼ | |
| z ní že takový syn, ten lučištník silný, se zrodil. | οὕνεκα τοξοφόρον καὶ καρτερὸν υἱὸν ἔτικτεν. | ||
| Jakmile tehdy, Foibe, té nebeské krmě jsi požil, | Αὐτὰρ ἐπεὶ δὴ Φοῖβε κατέβρως ἄμβροτον εἶδαρ, | ||
| nestačil povijan zlatý tě držet, jak jsi se třepal, | οὔ σέ γ' ἔπειτ' ἴσχον χρύσεοι στρόφοι ἀσπαίροντα, | ||
| pouta tě přestala vázat a pustily konečky všecky. | οὐδ' ἔτι δεσμά σ' ἔρυκε, λύοντο δὲ πείρατα πάντα. | ||
| 130 | Potom k bohyním hned tak promluvil Apollón Foibos: | 130 | αὐτίκα δ' ἀθανάτῃσι μετηύδα Φοῖβος Ἀπόλλων· |
| V loutně a v křivém luku své zalíbení chci míti, | εἴη μοι κίθαρίς τε φίλη καὶ καμπύλα τόξα, | ||
| Diovu nezvratnou vůli pak lidem zjevovat věštbou. | χρήσω δ' ἀνθρώποισι Διὸς νημερτέα βουλήν. | ||
| Děl a po zemi širokých cest se jal kráčeti rázem | Ὣς εἰπὼν ἐβίβασκεν ἀπὸ χθονὸς εὐρυοδείης | ||
| Foibos s dlouhými vlasy, ten nemylný střelec. I žasly | Φοῖβος ἀκερσεκόμης ἑκατηβόλος· αἱ δ' ἄρα πᾶσαι | ||
| 135 | bohyně všecky a Délos se zlatou skvěl září; | θάμβεον ἀθάναται, χρυσῷ δ' ἄρα Δῆλος ἅπασα | |
| zíraje na Zevova a Létina skvělého syna, | βεβρίθει καθορῶσα Διὸς Λητοῦς τε γενέθλην, | ||
| radosti pln, že bůh si ho před ostrovy a souší | γηθοσύνῃ ὅτι μιν θεὸς εἵλετο οἰκία θέσθαι | ||
| vyvolil za své sídlo a zvlášť si ho oblíbil v srdci – | νήσων ἠπείρου τε, φίλησε δὲ κηρόθι μᾶλλον. | ||
| zaplál, jak horský vrchol když lesními květy se zaskví. | ἤνθησ' ὡς ὅτε τε ῥίον οὔρεος ἄνθεσιν ὕλης. | ||
| 140 | Sám pak, Stříbroluký, ty jistý střelče, jsi stoupal | 140 | Αὐτὸς δ' ἀργυρότοξε ἄναξ ἑκατηβόλ' Ἄπολλον, |
| brzy tam na horu Kynthskou, jež roklemi prorvána všecka, | ἄλλοτε μέν τ' ἐπὶ Κύνθου ἐβήσαο παιπαλόεντος, | ||
| brzy zase po jiných výspách jsi k jiným putoval lidem. | ἄλλοτε δ' ἂν νήσους τε καὶ ἀνέρας ἠλάσκαζες. | ||
| Mnohé tvoje jsou chrámy a posvátné stromové háje, | πολλοί τοι νηοί τε καὶ ἄλσεα δενδρήεντα, | ||
| všecky též rozhledné vrchy jsou milé tobě a strmé | πᾶσαι δὲ σκοπιαί τε φίλαι καὶ πρώονες ἄκροι | ||
| 145 | výběžky vysokých hor a do moře tekoucí řeky, | ὑψηλῶν ὀρέων, ποταμοί θ' ἅλα δὲ προρέοντες· | |
| nejvíce však, ó Foibe, ty z Délu v srdci se těšíš, | ἀλλὰ σὺ Δήλῳ Φοῖβε μάλιστ' ἐπιτέρπεαι ἦτορ, | ||
| kdy k tvé oslavě valně se Ióni s dlouhými rouchy | ἔνθα τοι ἑλκεχίτωνες Ἰάονες ἠγερέθονται | ||
| scházejí, manželky ctné i dítky vodíce s sebou; | αὐτοῖς σὺν παίδεσσι καὶ αἰδοίῃς ἀλόχοισιν. | ||
| pamětlivi jsou tebe a zápasem pěstním i tancem | οἱ δέ σε πυγμαχίῃ τε καὶ ὀρχηθμῷ καὶ ἀοιδῇ | ||
| 150 | těší tebe a zpěvem, když zřídí velkou tu slavnost. | 150 | μνησάμενοι τέρπουσιν ὅταν στήσωνται ἀγῶνα. |
| Kdo by tak shromážděné v ten čas tu Ióny zastal, | φαίη κ' ἀθανάτους καὶ ἀγήρως ἔμμεναι αἰεὶ | ||
| nesmrtelní že jsou, by řekl, a neznalí stáří; | ὃς τότ' ἐπαντιάσει' ὅτ' Ἰάονες ἀθρόοι εἶεν· | ||
| spatřil by všech jich půvab a v svém by se potěšil srdci, | πάντων γάρ κεν ἴδοιτο χάριν, τέρψαιτο δὲ θυμὸν | ||
| na muže pohlížeje i na ženy s krásnými pásy, | ἄνδρας τ' εἰσορόων καλλιζώνους τε γυναῖκας | ||
| 155 | na jejich rychlé lodi a na všecko bohatství hojné. | νῆάς τ' ὠκείας ἠδ' αὐτῶν κτήματα πολλά. | |
| Mimoto velký ten div, jehož slavná nezajde pověst: | πρὸς δὲ τόδε μέγα θαῦμα, ὅου κλέος οὔποτ' ὀλεῖται, | ||
| délských dívek to sbor, těch služebnic Jistého střelce; | κοῦραι Δηλιάδες Ἑκατηβελέταο θεράπναι· | ||
| ty když Apollóna svou písní oslaví nejdřív, | αἵ τ' ἐπεὶ ἂρ πρῶτον μὲν Ἀπόλλων' ὑμνήσωσιν, | ||
| po něm velebnou Létu a panenskou Artemidu, | αὖτις δ' αὖ Λητώ τε καὶ Ἄρτεμιν ἰοχέαιραν, | ||
| 160 | vzpomenou mužů a žen dob dávných a o jejich činech | 160 | μνησάμεναι ἀνδρῶν τε παλαιῶν ἠδὲ γυναικῶν |
| zpívají staré zkazky a jímají zástupy kouzlem. | ὕμνον ἀείδουσιν, θέλγουσι δὲ φῦλ' ἀνθρώπων. | ||
| S průvodním klapotem taktu i různé hlasy všech lidí | πάντων δ' ἀνθρώπων φωνὰς καὶ κρεμβαλιαστὺν | ||
| napodobovat znají, a každý by řekl, že slyší | μιμεῖσθ' ἴσασιν· φαίη δέ κεν αὐτὸς ἕκαστος | ||
| vlastní svůj hlas; tak souhlasí věrně ten zpěv jejich vzácný. | φθέγγεσθ'· οὕτω σφιν καλὴ συνάρηρεν ἀοιδή. | ||
| 165 | Apollón s Artemidou nám nyní milostiv budiž, | ἀλλ' ἄγεθ' ἱλήκοι μὲν Ἀπόλλων Ἀρτέμιδι ξύν, | |
| drávy pak buďte vy všecky! A také vzpomeňte na mne, | χαίρετε δ' ὑμεῖς πᾶσαι· ἐμεῖο δὲ καὶ μετόπισθε | ||
| někdy až z pozemských lidí sem zavítá cizinec jakýs, | μνήσασθ', ὁππότε κέν τις ἐπιχθονίων ἀνθρώπων | ||
| zkušený svízelů cest a vás se vyptávat bude: | ἐνθάδ' ἀνείρηται ξεῖνος ταλαπείριος ἐλθών· | ||
| Povězte, dívky, který to muž sem nejlepší z pěvců | ὦ κοῦραι, τίς δ' ὔμμιν ἀνὴρ ἥδιστος ἀοιδῶν | ||
| 170 | přichází k vám, a který svým zpěvem vás nejvíce těší? | 170 | ἐνθάδε πωλεῖται, καὶ τέῳ τέρπεσθε μάλιστα; |
| Tehdy pak jedním hlasem mu všechny odpověď dejte: | ὑμεῖς δ' εὖ μάλα πᾶσαι ὑποκρίνασθ' ἀμφ' ἡμέων· | ||
| Slepý to muž, jehož vlast je skalnatý Chios, | τυφλὸς ἀνήρ, οἰκεῖ δὲ Χίῳ ἔνι παιπαλοέσσῃ, | ||
| ten, jehož veškerých zpěvů i později vytrvá sláva. | τοῦ πᾶσαι μετόπισθεν ἀριστεύουσιν ἀοιδαί. | ||
| My zase vaši slávu chcem větrem roznášet dále, | ἡμεῖς δ' ὑμέτερον κλέος οἴσομεν ὅσσον ἐπ' αἶαν | ||
| 175 | pokud se budeme toulat, kde města jsou k bydlení vhodná; | ἀνθρώπων στρεφόμεσθα πόλεις εὖ ναιεταώσας· | |
| všude tam uvěří nám, co také je skutečná pravda. | οἱ δ' ἐπὶ δὴ πείσονται, ἐπεὶ καὶ ἐτήτυμόν ἐστιν. |
