Agios Prodromos: Porovnání verzí

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání
 
Řádka 1: Řádka 1:
   info - Stránka bez jednoznačného pokračování
+
   info - stránka bez jednoznačného pokračování
  Stránka ve vývoji
 
  
Svatý Jan Křtitel by sice mohl být řecky titulován ''Ióannés Baptistés'', obvykle je však nazýván ''Agios Prodromos'', tedy Svatý Předchůdce. Je to syn židovského kněze Zachariáše a svaté Alžběty, narozený půl roku před Ježíšem. Základem je novozákonní text. ''Evangelium podle Lukáše'' (1, 39-80) vypráví legendu o narození Jana Křtitele, včetně Mariiny návštěvy u těhotné Alžběty, kde Marie pronáší hymnus, který stal se součástí pravoslavné i katolické liturgie. Na Západě pod titulem ''Magnificat'' (''Lk'' 1, 46-55), protože začíná slovy: „Velebí má duše pána.“ ''Lukášovo evangelium'' to uvozuje vyprávěním o předpovědi narození Jana Křtitele (1, 5-25). Text je u Lukáše symetrický s analogickými legendami o Ježíšovi: předpověď jeho narození (1, 26-38) a pak narození samotné (2, 1-20), vyprávěné s využitím předlohy tehdy módního textu Vergiliovy ''IV. Eklogy'' o pastýřích.
+
Svatý Jan Křtitel by sice mohl být řecky titulován ''Ióannés Baptistés'', obvykle je však nazýván ''Agios Prodromos'', tedy Svatý Předchůdce. Je to syn židovského kněze Zachariáše a svaté Alžběty, narozený půl roku před Ježíšem. Novozákonní text ''Evangelium podle Lukáše'' (1, 39–80) vypráví legendu o narození Jana Křtitele, včetně Mariiny návštěvy u těhotné Alžběty, kde Marie pronáší hymnus, který stal se součástí pravoslavné i katolické liturgie. Na Západě pod titulem ''Magnificat'' (''Lk'' 1, 46-55), protože začíná slovy: „Velebí má duše pána.“ ''Lukášovo evangelium'' to uvozuje vyprávěním o předpovědi narození Jana Křtitele (1, 5-25). Text je u Lukáše symetrický s analogickými legendami o Ježíšovi: předpověď jeho narození (1, 26-38) a pak narození samotné (2, 1-20), vyprávěné s využitím předlohy tehdy módního textu Vergiliovy ''IV. Eklogy'' o pastýřích.
  
 
Jan Křtitel je pak u ''Lukáše'' (3, 1-22) pochopený jako poslední židovský prorok, jako asketa, který vyzývá k nápravě života. Jedním ze znaků toho nebo cestou k tomu je očištění člověka rituální koupelí, tedy křtem. Takový křest ještě není nábožensky specifický, může mít místo uvnitř judaismu i leckde jinde. Jan sám se prý považuje za pouhého předchůdce toho, kdo přichází, Ježíše. Ten se od něho nechává ve výše vyloženém smyslu slova pokřtít, přestože se Jan zdráhá a zdůrazňuje Ježíšovu nadřazenost. Nutno vědět, že název „křesťané“ (''christianoi'') nepochází od křtu, nýbrž od vztahu k Ježíšovi jakožto ke Kristu (''Christos''). Křesťanský křest je kromě rituálního očištění především identifikací s Kristem.
 
Jan Křtitel je pak u ''Lukáše'' (3, 1-22) pochopený jako poslední židovský prorok, jako asketa, který vyzývá k nápravě života. Jedním ze znaků toho nebo cestou k tomu je očištění člověka rituální koupelí, tedy křtem. Takový křest ještě není nábožensky specifický, může mít místo uvnitř judaismu i leckde jinde. Jan sám se prý považuje za pouhého předchůdce toho, kdo přichází, Ježíše. Ten se od něho nechává ve výše vyloženém smyslu slova pokřtít, přestože se Jan zdráhá a zdůrazňuje Ježíšovu nadřazenost. Nutno vědět, že název „křesťané“ (''christianoi'') nepochází od křtu, nýbrž od vztahu k Ježíšovi jakožto ke Kristu (''Christos''). Křesťanský křest je kromě rituálního očištění především identifikací s Kristem.
  
Jan Křtitel byl ve své době velice významnou náboženskou postavou,  nakonec přišel o hlavu na příkaz krále Héroda, kvůli kritice jeho vlády i kvůli krutě navedené tanečnici, což podrobněji vypráví Evangelium podle Matouše (14, 1-12). Vztah Jana Křtitele a Ježíše je popisovaný i v ostatních evangeliích, samozřejmě ze strany stoupenců Ježíšových, zvláště významně v ''Evangeliu podle Jana'' (1, 19-34). Jan Evangelista, zvaný také Theolog, je samozřejmě jiný Jan.
+
Jan Křtitel byl ve své době velice významnou náboženskou postavou,  nakonec přišel o hlavu na příkaz krále Héroda, kvůli kritice jeho vlády i kvůli krutě navedené tanečnici, což podrobněji vypráví ''Evangelium podle Matouše'' (14, 1-12). Vztah Jana Křtitele a Ježíše je popisovaný i v ostatních evangeliích, samozřejmě ze strany stoupenců Ježíšových, zvláště významně v ''Evangeliu podle Jana'' (1, 19-34). Jan Evangelista, zvaný také Theolog, je samozřejmě jiný Jan.
  
 
Jan Křtitel byl pochopen především jako Předchůdce Krista. Působil uvnitř staršího náboženství, v daném případě židovského, avšak připravoval cestu novému, alespoň je tak chápaný z hlediska toho nového.
 
Jan Křtitel byl pochopen především jako Předchůdce Krista. Působil uvnitř staršího náboženství, v daném případě židovského, avšak připravoval cestu novému, alespoň je tak chápaný z hlediska toho nového.
 +
<br clear=all>
  
    Souvisle číst: třeba [[Pouť do jeskyně]]
+
  Souvisle číst: třeba [[Pouť do jeskyně]]
  
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]
+
  Zpátky na obsah podkapitoly [[Irakleia]]
  
[[Irakleia]]
+
  Zpátky na obsah kapitoly [[MALÉ KYKLADY]]
  
[[MALÉ KYKLADY]]
+
  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]
  
  

Aktuální verze z 27. 12. 2017, 14:59

 info - stránka bez jednoznačného pokračování

Svatý Jan Křtitel by sice mohl být řecky titulován Ióannés Baptistés, obvykle je však nazýván Agios Prodromos, tedy Svatý Předchůdce. Je to syn židovského kněze Zachariáše a svaté Alžběty, narozený půl roku před Ježíšem. Novozákonní text Evangelium podle Lukáše (1, 39–80) vypráví legendu o narození Jana Křtitele, včetně Mariiny návštěvy u těhotné Alžběty, kde Marie pronáší hymnus, který stal se součástí pravoslavné i katolické liturgie. Na Západě pod titulem Magnificat (Lk 1, 46-55), protože začíná slovy: „Velebí má duše pána.“ Lukášovo evangelium to uvozuje vyprávěním o předpovědi narození Jana Křtitele (1, 5-25). Text je u Lukáše symetrický s analogickými legendami o Ježíšovi: předpověď jeho narození (1, 26-38) a pak narození samotné (2, 1-20), vyprávěné s využitím předlohy tehdy módního textu Vergiliovy IV. Eklogy o pastýřích.

Jan Křtitel je pak u Lukáše (3, 1-22) pochopený jako poslední židovský prorok, jako asketa, který vyzývá k nápravě života. Jedním ze znaků toho nebo cestou k tomu je očištění člověka rituální koupelí, tedy křtem. Takový křest ještě není nábožensky specifický, může mít místo uvnitř judaismu i leckde jinde. Jan sám se prý považuje za pouhého předchůdce toho, kdo přichází, Ježíše. Ten se od něho nechává ve výše vyloženém smyslu slova pokřtít, přestože se Jan zdráhá a zdůrazňuje Ježíšovu nadřazenost. Nutno vědět, že název „křesťané“ (christianoi) nepochází od křtu, nýbrž od vztahu k Ježíšovi jakožto ke Kristu (Christos). Křesťanský křest je kromě rituálního očištění především identifikací s Kristem.

Jan Křtitel byl ve své době velice významnou náboženskou postavou, nakonec přišel o hlavu na příkaz krále Héroda, kvůli kritice jeho vlády i kvůli krutě navedené tanečnici, což podrobněji vypráví Evangelium podle Matouše (14, 1-12). Vztah Jana Křtitele a Ježíše je popisovaný i v ostatních evangeliích, samozřejmě ze strany stoupenců Ježíšových, zvláště významně v Evangeliu podle Jana (1, 19-34). Jan Evangelista, zvaný také Theolog, je samozřejmě jiný Jan.

Jan Křtitel byl pochopen především jako Předchůdce Krista. Působil uvnitř staršího náboženství, v daném případě židovského, avšak připravoval cestu novému, alespoň je tak chápaný z hlediska toho nového.

 Souvisle číst: třeba Pouť do jeskyně
 Zpátky na obsah podkapitoly Irakleia
 Zpátky na obsah kapitoly MALÉ KYKLADY
 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY