Dionýsova svatyně v Yria: Porovnání verzí

Verze z 2. 4. 2017, 12:04

 Stránka ve vývoji

Svatyně v Yria na Naxu je místem mytickým a současně historickým. Kontinuita kultu je tu doložená asi od 14. století do konce antiky. Pokud bychom započítali i pravděpodobný nedaleký pokus o křesťanské přeznačení, tak ještě déle. Kdysi slavná Dionýsova svatyně Yria (Ýria, Hyria, Iria) leží 7 km jižně od Naxijské Chóry, v zelené rovině zvané Livadi („Zahrada“). Není to však příjemná pěší cesta. (Snad by bylo lepší využít autobusu do vsi Glinado, odkud je to sem jen 2 km.) Jen málokdo se trmácí úzkou silničkou přes zemědělskou rovinu mezi protivětrnými zástěnami z živého rákosu. Leda tak autem. V 20. století se svatyně ocitla kousek za letištěm, z opačné strany dráhy než moře, ale od letiště k ní cesta nevede, aspoň o žádné nevím.

Najdeme tu zbytky Dionýsova chrámu z archaické doby a další pozoruhodnosti tradičního kultovního místa. Bohužel se toho zachovalo málo, protože okrsek je blízko moře a v rovině, takže v něm mokrý a prosolený zub času hlodal velice úporně. Dnes je to od moře skoro 2 km, ale na okraji saliniště, protože nadmořská „výška“ je nepatrná. Když tedy Poseidón vyhrožoval Dionýsovi spláchnutím, nebyla to pohrůžka nijak planá. Zatím však uspěl jen z malé části, možná díky Hermovi a Théseovi. Abychom však Poseidóna nekritizovali příliš, tak si musíme připomenout, že z archaické doby se ani jinde moc aspoň trochu stojících chrámů nezachovalo. Areál má pěknou parkovou úpravu , takže si v něm užijeme situovanost památek v zeleni, stranou městského ruchu. Je tady i maličké lokální muzeum.

Hned od vchodu do půvabného areálu vidíme něco zbytků Dionýsova chrámu z doby kolem roku 580 před n. l. Můžeme ho obcházet, nahlédnout do prázdného, kdysi nepřístupného jádra svatyně (adyton). Kdo chce, může zkoumat i obranný val u vstupního okraje areálu.

V nové době totiž přicházíme z opačné strany, než přicházeli antičtí poutníci. Přicházíme od míst, kde posvátný okrsek končil, zatímco původní přístupová cesta k němu vedla od moře a ústila tam, kde novodobá úprava místa směrem k moři končí. Tam byly propylaje a blízko nich také hospoda, nebo spíš dům pro symposia, tedy pro „společné pití“.

Bývala to svatyně velice slavná, vždyť Dionýsos byl jedním z vládců ostrova a dokonce někde tady – pokud ne v okolí Bakchova mysu na ostrůvku Palatia u Chóry – slavil svatbu s Ariadnou! (Viz Ariadné na Bakchově mysu.) Proměna okolí i vliv moře je ovšem v řádu věcí a nemá cenu lkát, vždyť Dionýsos je bůh časných proměn, plození i odevzdávání se, takže musí počítat i se zanikáním. Naxos je mu pořád celkem věrný, a to nejenom v turistických reklamách s jeho jménem. Pro našince je ale potíž s tím, že dionysiakální produkty ostrova neoplývají lidovou cenou, takže si na ně musí vesměs nechat zajít chuť, nebo se spokojit s druhou ligou, nebo experimentovat s místními víny na odlehlých místech. (Naštěstí jsme byli na veselce v Ag. Arsenios, kam je to odtud blíž než do Chóry, takže to byla vlastně dionysiakální záležitost, viz exkurz Svatba v Tripodes.)

Fotky ze svatyně mají samostatné album. [[1]]

 Souvisle číst: exkurz Svatba v Tripodes nebo rovnou Démétrion v Gyroulas u Sangri

Památky před vysočinou

NAXOS

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady