Dionýsova svatyně v Yria: Porovnání verzí

Verze z 5. 4. 2019, 12:32

Žalostný zbytek Dionýsova chrámu (ohlodaný zubem času a Poseidóna) v elegantní úpravě. Yria na Naxu.

Dionýsův chrám, Yria, kolem 580 př. n. l.

Obcházení chrámu.

Adyton Dionýsova chrámu.

Hestiatorion a propylaje v areálu Dionýsova chrámu, směrem k moři.

Zbytky dionýsovské hospody (hestiatoria, estiatoria). Yria, Naxos.

Zbytky dionýsovské hospody, tedy domu pro symposia. Yria, Naxos.

Svatyně v Yria na Naxu je místem mytickým a současně historickým. Kontinuita kultu je tu doložená asi od 14. století před n. l. do konce antiky. Pokud bychom započítali i pravděpodobný nedaleký pokus o křesťanské přeznačení, tak ještě déle. Kdysi slavná Dionýsova svatyně Yria (Ýria, Hyria, Iria) leží 7 km jižně od centra Naxijské Chóry, v zelené rovině zvané Livadi („Louka“, leč myslí se tím místo trochu zelené). Není to však příjemná pěší cesta. (Snad by bylo lepší využít autobusu do vsi Glinado, odkud je to sem jen 2 km, nebo auto.) Jen málokdo se trmácí pěšky úzkou silničkou přes zemědělskou rovinu mezi protivětrnými zástěnami z živého rákosu. Ve 20. století se svatyně ocitla kousek za letištěm, z opačné strany dráhy než moře, ale od letiště k ní cesta nevede, aspoň o žádné nevím.

Najdeme tu zbytky Dionýsova chrámu z archaické doby a další pozoruhodnosti tradičního kultovního místa. Bohužel se toho zachovalo málo, protože okrsek je blízko moře a v rovině, takže v něm mokrý a prosolený zub času hlodal velice úporně. Dnes je to od moře skoro 2 km, ale na okraji saliniště, protože nadmořská „výška“ je nepatrná. Když tedy Poseidón vyhrožoval Dionýsovi spláchnutím, nebyla to pohrůžka nijak planá. Zatím však uspěl jen z malé části, možná díky Hermovi a Théseovi. Abychom však Poseidóna nekritizovali příliš, tak si musíme připomenout, že z archaické doby se ani jinde moc aspoň trochu stojících chrámů nezachovalo. Areál má pěknou parkovou úpravu , takže si v něm užijeme situovanost památek v zeleni, stranou městského ruchu. Je tady i maličké lokální muzeum.

Hned od vchodu do půvabného areálu vidíme něco zbytků Dionýsova chrámu z doby kolem roku 580 před n. l.. Můžeme ho obcházet, nahlédnout do prázdného, kdysi nepřístupného jádra svatyně (adyton). Kdo chce, může zkoumat i obranný val u vstupního okraje areálu.

V nové době totiž přicházíme z opačné strany, než přicházeli antičtí poutníci. Přicházíme od míst, kde posvátný okrsek končil, zatímco původní přístupová cesta k němu vedla od moře a ústila tam, kde novodobá úprava místa směrem k moři končí. Tam byly propylaje a blízko nich také hospoda, nebo spíš dům pro symposia, tedy pro „společné pití“.

Bývala to svatyně velice slavná, vždyť Dionýsos byl jedním z vládců ostrova a dokonce někde tady – pokud ne v okolí Bakchova mysu na ostrůvku Palatia u Chóry – slavil svatbu s Ariadnou! (Viz Ariadné na Bakchově mysu.) Proměna okolí i vliv moře je ovšem v řádu věcí a nemá cenu lkát, vždyť Dionýsos je bůh časných proměn, plození i odevzdávání se, takže musí počítat i se zanikáním. Naxos je mu pořád celkem věrný, a to nejenom v turistických reklamách s jeho jménem. Pro našince je ale potíž s tím, že dionysiakální produkty ostrova neoplývají lidovou cenou, takže si na ně musí vesměs nechat zajít chuť, buď se spokojit s druhou ligou, nebo experimentovat s místními víny na odlehlých místech. (Naštěstí jsme byli na veselce v Ag. Arsenios, kam je to odtud blíž než do Chóry, takže to byla vlastně dionysiakální záležitost, viz exkurz Svatba v Tripodes.)

Fotky ze svatyně mají samostatné album.

 Souvisle číst: Jihozápadní pobřeží

 Zpátky na obsah podkapitoly Památky před vysočinou

 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY