Afrodíté z Mélu: Porovnání verzí

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání
 
Řádka 13: Řádka 13:
 
Sochu vytvořil v letech 130 až 100 před n. l. z několika bloků parského mramoru helénistický sochař Alexandros z Antiochie. Je mírně nadživotní a chybí jí ruce, což jí (alespoň v mých očích) svědčí, neboť takto je symbolem a ne kýčem.
 
Sochu vytvořil v letech 130 až 100 před n. l. z několika bloků parského mramoru helénistický sochař Alexandros z Antiochie. Je mírně nadživotní a chybí jí ruce, což jí (alespoň v mých očích) svědčí, neboť takto je symbolem a ne kýčem.
  
[http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Louvre,_v%C4%9Bci_z_Kyklad#Afrod.C3.ADt.C3.A9_z_M.C3.A9lu Vystavuje ji] muzeum v Louvru, které už v době krátce po nálezu odstranilo původní podstavec a nejspíš i ruce, aby se mohlo říkat, že jde o dílo Praxitelovo. Zpodobnění totiž navazuje na paxitelovský typ ''Afrodíté anadyomené'', tedy „vynořující se (oblékající se) Afrodíty“, patrně po vynoření se z moře v blízkosti Kypru nebo Rhodu.
+
[http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Louvre,_v%C4%9Bci_z_Kyklad#Afrod.C3.ADt.C3.A9_z_M.C3.A9lu Vystavuje ji] muzeum v Louvru, které už v době krátce po nálezu odstranilo původní podstavec a nejspíš i ruce, aby se mohlo říkat, že jde o dílo Praxitelovo. Zpodobnění totiž navazuje na praxitelovský typ ''Afrodíté anadyomené'', tedy „vynořující se (oblékající se) Afrodíty“, patrně po vynoření se z moře v blízkosti Kypru nebo Rhodu.
  
 
Tak pokusem o podfuk vzniklo dílo zajímavější než původní, torzo je znakem. Podrobněji o okolnostech nálezu a problémech se sochou viz exkurz [[Venus de Milo]].
 
Tak pokusem o podfuk vzniklo dílo zajímavější než původní, torzo je znakem. Podrobněji o okolnostech nálezu a problémech se sochou viz exkurz [[Venus de Milo]].

Aktuální verze z 23. 6. 2019, 21:17

Afrodíté z Mélu tak, jak by vypadala po normálním sestavení nalezených dílů.

Afrodíté z Mélu – častěji označovaná jako Venuše z Mélu (Venus de Milo) – je socha převelice slavná.

V jejím dávném úkrytu ji roku 1820 našel sedlák z Trypiti na Mélu, čímž spustil lavinu dost zvláštních událostí.

Sochu vytvořil v letech 130 až 100 před n. l. z několika bloků parského mramoru helénistický sochař Alexandros z Antiochie. Je mírně nadživotní a chybí jí ruce, což jí (alespoň v mých očích) svědčí, neboť takto je symbolem a ne kýčem.

Vystavuje ji muzeum v Louvru, které už v době krátce po nálezu odstranilo původní podstavec a nejspíš i ruce, aby se mohlo říkat, že jde o dílo Praxitelovo. Zpodobnění totiž navazuje na praxitelovský typ Afrodíté anadyomené, tedy „vynořující se (oblékající se) Afrodíty“, patrně po vynoření se z moře v blízkosti Kypru nebo Rhodu.

Tak pokusem o podfuk vzniklo dílo zajímavější než původní, torzo je znakem. Podrobněji o okolnostech nálezu a problémech se sochou viz exkurz Venus de Milo.

 Souvisle číst: exkurz Venus de Milo, exkurz Její ozvěny nebo rovnou Profitis Ilias
 Zpátky na Sochy a reliéfy od klasické doby na Kykladách
 Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)
 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY