Archaické sochařství na Kykladách: Porovnání verzí
| Řádka 30: | Řádka 30: | ||
Samozřejmě se sochá leccos. Zvláště lvi, někdy jsou velké sochy záměrně ponechané jako součást přírodní skály. | Samozřejmě se sochá leccos. Zvláště lvi, někdy jsou velké sochy záměrně ponechané jako součást přírodní skály. | ||
| − | Viz také [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/GreekCyc#Sculptures | + | Viz také [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/GreekCyc#Sculptures oddíly alba archaických soch na Kykladách a z Kyklad]. |
(Pokud komu chybí základní poučení o řeckém sochařství a touží po něm, najde je v infu [[Styly a žánry řeckých plastik]].) | (Pokud komu chybí základní poučení o řeckém sochařství a touží po něm, najde je v infu [[Styly a žánry řeckých plastik]].) | ||
Verze z 8. 1. 2018, 16:02
V druhé polovině řecké archaické doby (7. a 6. století před n. l.) se Kyklady podruhé dostávají na pomyslnou špičku sochařské dokonalosti (totiž po rané době bronzové). Zdejší mistři významně přispěli k vývoji řeckého a evropského sochařství. Místní zásoby mimořádně kvalitního mramoru a místní sochařské školy, zvláště naxijská a parská, získávají věhlas po celém řeckém světě. Jejich produkci potkáváme prakticky všude, třeba až na Sicílii, avšak nejlepší kousky se vozily na Délos. Dodnes je Délos místem, kde můžeme v muzeu vidět pohromadě nejvíc archaických plastik, byť v podobě torz. Celými exempláři se chlubí Národní muzeum v Athénách a vybraná světová muzea.
Převažují sochy mladíků (viz info Kúros) a dívek (viz info Koré), a to v elegantním iónském stylu, který upřednostňuje lehčí štíhlejší postavy než mužnější styl dórský. S kykladským exportem soch a mramoru souvisí také větší počet nalezených polotovarů soch, ponechaných po cestě nebo přímo v lomu, viz exkurz Polotovary soch. Některé z nich jsou úctyhodných rozměrů, neboť řečtí Kyklaďané tuto kolosální formu z jednoho kusu mramoru oblibují a technicky zvládají. Patrně rekordním kouskem byl kúros z Naxu stojící na Délu, který byl vysoký kolem 14 metrů.
Kykladští kúrové jsou většinou štíhlejšího iónského typu, dokonce představují jeho extrém, viz např Kúros z Mélu. Kupodivu to platí i na ostrovech s dórským obyvatelstvem.
Kykladské korai (dívky) jsou nejprve stylizované v ploše, téměř jako pradávné idoly, je to ale spíš vlivem návaznosti na raně archaické plastiky, zvané xoana, protože byly většinou dřevěné, možná jde i o zbytek vlivu geometrické stylizace. V každém případě jsou méně trojrozměrné než plastiky střední a pozdní doby bronzové, což je vlastně překvapivé. Postupně nabývají na objemu a na zdobnosti oděvu.
Dalším typickým darem posvátnému místu byly sfingy, třeba naxijská v Delfách nebo parská na Délu. Už koncem 7. století před n. l. se na podstavce soch občas píše dedikace nebo i jméno mistra. Lépe si to vše ukážeme na sochách až v Archeologickém muzeu na Délu i jinde.
Samozřejmě se sochá leccos. Zvláště lvi, někdy jsou velké sochy záměrně ponechané jako součást přírodní skály.
Viz také oddíly alba archaických soch na Kykladách a z Kyklad.
(Pokud komu chybí základní poučení o řeckém sochařství a touží po něm, najde je v infu Styly a žánry řeckých plastik.)
Souvisle číst: exkurz Polotovary soch nebo rovnou Drobné bronzy
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
