Ostrovy v kruhu: Porovnání verzí

Verze z 27. 11. 2017, 12:34

Mapa Kyklad

Kyklady mají své jméno (Kyklades, Κυκλάδες) od tvaru souostroví, neboť hlavní z ostrovů tvoří v Egejském moři jakýsi poněkud šišatý kruh. Předem nutno vyznat, že to jsou ostrovy krásné, byť tím riskujeme, že se proti nám obrátí nedůvěra mnohých středoevropanů ke všemu, co souvisí s jakýmikoli jižanskými ostrovy. Moře tady patří k těm nejhezčím a nejbezpečnějším na světě, k tomu pěkné počasí (viz info Podnebí Kyklad), na řadě ostrovů taky krásné hory, navíc památky a muzea všeho druhu – není tedy divu, že to turisty přitahuje podobně, jako kdysi poutníky, i když s jiným zdůvodněním, alespoň na úrovni pomíjivého vědomí (viz Obřady turistů).

Na Kykladách je skoro každý kámen spojený s mýty i s historickými událostmi. Vládnou zde Apollón, Artemis, Zeus, Poseidón a Dionýsos, ale také Démétér a později Panagia, tedy „Přesvatá“ Bohorodička. Kdysi dávno tudy cestovali Théseus a Ariadné a zažili zde nečekaná dobrodružství. Vládli zde místní panovníci, sahala sem však i moc Athén, později zase Benátčanů; nemluvě o Alexandrově říši, Římu, Peršanech nebo Turecku. Působili tady nejlepší básníci a sochaři, žili tu malíři, keramici a kovotepci, mudrci a filosofové. Dokonce i některé skály v moři nebo pouhá místa v moři mají své příběhy, které se mnohdy vinou napříč tisíciletími. A leckterý kámen ve zdi už byl součástí několika staveb, často velice rozdílných, v postupu vícera tisíciletí.

Na řadě ostrovů vidíme už z dálky posvátné vrcholy, najdeme tady i několik posvátných jeskyní, většinou božího narození. Viz exkurz Obecná náboženská stratigrafie ostrovů. Z hor pak opravdu vidíme, že jsme na ostrově, a kolem i desítky dalších ostrovů. Dohled na sto kilometrů nebývá výjimkou. Prostě krajina, ve které se prolíná moře a hory, místa a příběhy, mýty a skutečnost, vyprávění bájná i historická.

Kykladské ostrovy jsou neuvěřitelně pestré. Každý z ostrovů je jiný a má taky i jinou pověst, jak v dávných dobách, tak nyní. Na větších z nich se nečekaně střídají naprosto různé typy krajiny. Některé skupiny ostrovů si ovšem jsou v lecčem podobné. V geologicky dávné minulosti prý totiž byla doba, kdy celé Kyklady byly jedním ostrovem, ale předtím také doba, kdy části dnešních Kyklad byly pokračováním jednotlivých horských výběžků nynější řecké pevniny. Už proto jsou rozmanité také geologicky, střídají se zde velice různé horniny, potkáme dokonce i dvě sopky, kolem je průzračná voda. Viz info Geografie Kyklad.

Skály, vítr a slunce sice působí romanticky, ale nebývá to úrodné prostředí pro běžný život. Zemědělské půdy je tady málo, jen Andros, Paros a Naxos jsou na tom realivně dobře. Dešťové vody je nedostatek nejen kvůli dlouhé době suché etésie, ale také proto, že v prudkých terénech rychle odtéká. Podobně také až sklovitě průzračné moře neposkytuje mnoho živin rybám a ostatní havěti. Viz info Kykladská flóra, info Kykladská fauna. Na některých ostrovech to aspoň zčásti vynahrazuje nerostné přírodní bohatství, na většině z nich pak v moderní době taky turistika, viz info Zdroje bohatství a mlsnosti Kyklad.

Své vlastní obyvatele si Kyklady přitáhly poprvé v průběhu neolitu a teď zde už přibližně třicet čtyři století žijí Řekové. Potkávaly se tu různé kmeny, rasy či národy, viz info Etnika na Kykladách. Přesto si souostroví udrželo svůj charakteristický ráz, dokonce i pokud jde o způsob života lidí a styl jejich výtvorů. Celé Středomoří bylo a je společným kotlem řady různých kultur, egejská oblast je toho typickým příkladem a Kyklady ukázkou par excelence. Podle toho, kam zaměříme pozornost, vidíme moderní a bohatou jižní Evropu, tradiční a chudou jižní Evropu, vlídnější stránku Blízkého Východu, pravoslavné Řecko, antické Řecko, dávné předřecké Kyklady. To všechno nejenom na památkách nebo v muzeích, ale v náladě krajiny, tvarech architektury, způsobu života. Viz exkurz Život na ostrovech.

Kyklady zažily několik období velikého rozvoje. První takovou hvězdnou dobou pro ně byla raná doba bronzová, hlavně první polovina 3. tisíciletí před n. l. Dalším byla řecká archaická doba, zvláště pozdní, tedy 6. století před n. l. Lokálně bylo štědrých období víc, z určitého hlediska také středověk a renesance, ba možná i nedávné pozdní 20. století. Viz info Periodizace kultur na Kykladách. Leccos je tu jinak než na pevnině, například i to, že slovutná „klasická doba“ (5. a 4. století před n. l.) je tady většinou dobou úpadku.

Staré zlaté časy se na Kykladách projevovaly vynikajícími sochařskými díly, unikátními stavbami, pěknou keramikou – a v řecké archaické době také výjimečně zajímavou lyrickou poezií. Souostroví patří k nejvýznamnějším regionům z hlediska vzniku a vývoje evropského sochařství a evropské poezie. Zrodily se zde i specifické typy stavebních řádů. Po velice dlouhou dobu se na Kykladách prolínaly motivy starokykladské, krétské, řecké (achájské, iónské, ale mezitím i aiolské a pak dórské), římské a křesťanské.

V řecké archaické době zde kulminovala hegemonie Naxu a Paru, v klasické době ovládnul většinu Kyklad Athénský (Délský) námořní spolek. Ve středověku byly Kyklady napřed součástí Byzantské říše a pak zde vzniklo Vévodství Archipelagu s centrem na Naxu, tedy vlastně samostatný kykladský stát. Ten vzal za své začleněním do Osmanské říše. V raném 19. století stály Kyklady, zvláště Mykonos, spolu s Peloponésem v čele boje za nezávislý řecký stát.

Viz album Příroda a historie Kyklad [1].

Milovníky soustavné prospekce muzeí může zajímat souhrnné album muzeí na Kykladách [2].

Viz taky výtečné belgické stránky Chození po ostrovech [3].

 Souvisle číst: info Podnebí Kyklad nebo rovnou na Kykladský pocit

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Kyklady