Poklad fragmentů kykladských idolů: Porovnání verzí
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
Lze to celé pochopit tak, že dávná rituální fragmentizace, završená tehdy jakýmsi odsvěcením a pohřbením poškozených (nebo prostě zastaralých) posvátných předmětů, byla v naší době dovršená dalším kolem fragmentizace, odsvěcení a pohřbení, v duchu reálného náboženství současnosti. | Lze to celé pochopit tak, že dávná rituální fragmentizace, završená tehdy jakýmsi odsvěcením a pohřbením poškozených (nebo prostě zastaralých) posvátných předmětů, byla v naší době dovršená dalším kolem fragmentizace, odsvěcení a pohřbení, v duchu reálného náboženství současnosti. | ||
| − | Souvisle číst: [[ | + | Souvisle číst: [[Daskalio u Keru]] |
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]] | Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]] | ||
Verze z 23. 3. 2017, 10:58
Stránka ve vývoji
Už první nálezy na ostrůvku Daskalio (Daktylio) u Keru a na Keru samotném odkryly četné úlomky kykladských idolů. Při práci se starými výtvarnými díly i se starými texty jsme na fragmenty zvyklí, bývá to bohužel typický způsob zachování, ale tohle bylo něco jiného! Nálezy se množily a ukazovalo se, že šlo kupodivu o záměr. Napřed to vypadalo na to, že tady v rané době bronzové idoly a možná také nádoby potloukali – teď se spíš věří na to, že je sem vozili už potlučené, asi už jenom jejich části!
Pro soubor fragmentovaných idolů se rychle vžil název „poklad z Keru“, Keros Hoard, nebo „nahromadění fragmentů z Keru“. Ukážeme si aspoň jeden příklad expozice malé části tohoto „pokladu“, a to v Goulandrisovu Muzeu kykladského umění v Athénách. „Pokladu z Keru“ je tam věnováno mnohem víc místa, navíc jsme podobné věci mohli vidět taky v naxijském muzeu. Víc fotek je v oddílu alba. [[1]]
Alespoň část nalezených úlomků vznikla při nechtěném rozbití jindy a jinde, ale pak byly na Keru rituálně „odsvěceny“ nebo pohřbeny. Část možná nechtěně potloukli až lupiči ve službách obchodníků v druhé polovině 20. století, nebo dokonce záměrně. Zmatek do výkladu vnesl trh se starožitnostmi, na který se značná část nálezů nějakým způsobem dostala, v masovém měřítku prý roku 1970. Lupiči i obchodníci někdy zkoušeli zvýšit cenu artefaktů tím, že kdejaký fragment vydávali za „fragment z Keru“. Došlo k mnohým škodám na věcech samých i informacích o nich. Většinou se přitom mluví o údajně renomovaných obchodnících v Paříži, ale také o výstavách „jejich“ díla, prý třeba v Karlsruhe, často spíš v USA. (Koho to baví, může googlit nářky archeologů, dost marně lamentujících v odborných časopisech.) Místo dalších nářků nakonec zkusme najít poučení, které neblahá praxe odkrývá:
Lze to celé pochopit tak, že dávná rituální fragmentizace, završená tehdy jakýmsi odsvěcením a pohřbením poškozených (nebo prostě zastaralých) posvátných předmětů, byla v naší době dovršená dalším kolem fragmentizace, odsvěcení a pohřbení, v duchu reálného náboženství současnosti.
Souvisle číst: Daskalio u Keru
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
