Proměny autorství: Porovnání verzí
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| − | Na památku archaického pojetí autorství je i tato osnova přednášky k dispozici | + | Na památku archaického pojetí autorství je i tato osnova přednášky k dispozici pod copyleftem, tedy volně. |
<br clear=all> | <br clear=all> | ||
<br /> | <br /> | ||
<br /> | <br /> | ||
Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]] | Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]] | ||
Verze z 9. 4. 2018, 16:45
Už v archaické době se sochy i některé vázové malby začínají podepisovat, zpočátku věnováním.
Básník archaické doby je podobně jako věštec živen inspirací, tedy vdechnutím božské pravdy (enthúsismem), což je analogií konceptu obklopování skutečností, z níž k nám přichází pravdivé rozpoznání, často jakoby rozpomenutí. Je služebníkem Mús.
V klasické době je autor spíše řemeslník textu, takže si nárokuje odměnu, někdy je také intelektuální až morální autoritou. Výtvarník spěje k originalitě výrazu.
Školním příkladem (viz např. Marcel Detienne) tohoto zlomu v pojetí autorství poezie je Simónidés z Keu. Je už veršotepec, který nepotřebuje inspiraci, vždyť jinak by ani nemohl uzavřít smlouvu se zákazníkem o dodání díla. Sám říká, že mu nejde o pravdu, za kterou by přece nikdo neplatil, ale o úspěch díla. Proto u starších autorů došel pověsti skrblíka, zatímco později byl oslaven jako patron autorských práv.
Na památku archaického pojetí autorství je i tato osnova přednášky k dispozici pod copyleftem, tedy volně.
Zpátky na začátek této prezentace
