Kmeny, národy a kultury: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | Náš pojem národa je novodobý, je produktem obrozeneckého 19. století. Ve starších dobách nebo prostě jinde je etnicita krom jazykového porozumění založena především nábožensky. „Našinec“ je ten, s kým se domluvím, ale především ten, s kým sdílím stejné náboženství a stejné nebo aspoň podobné zvyky. Tak je tomu v mnoha oblastech světa dodnes, například na Blízkém Východě. Dokonce i v současném Řecku potkáváme stopy tohoto tradičnějšího pojetí etnicity, byť sem dosáhl vliv západního obrozenectví. | |
| − | + | V antice se utváření sounáležitosti Řeků nemohlo opírat o společný vlastní stát. Zakládalo se na společném povědomí o různých verzích sdílených mýtů, vyprávěných podobnými jazykovými dialekty. Od 8. století před n. l. je řecká sounáležitost pěstovaná také prostřednictvím tzv. panhelénských (všeřeckých) her a náboženských slavností. Účastnili se jich Řekové z různých kmenů, potenciálně ze všech. Nejznámější z nich jsou olympijské hry. Panhelénské hry a náboženské slavnosti jsou společným prostorem výměny idejí. | |
| − | + | Obecně důležité jsou tyto řecké kmeny: | |
| − | + | Achájci, kteří byli tvůrci mykénské kultury už v době bronzové;<br /> | |
| + | Aiólové,<br /> | ||
| + | pak obyvatelé Attiky a s nimi související Iónové;<br /> | ||
| + | nakonec Dórové. | ||
| − | + | Dialekty těchto kmenů se staly spisovnými pro různé literární žánry. (Zatím zanedbáváme oblast severozápadního Řecka, dlouho okrajovou.) Viz info [[Hlavní řecké dialekty]]. Je zřejmé, že v případě řeckých kmenů můžeme mluvit o mírně odlišných kulturách, jak to ukazuje třeba část dodnes používaného pojmosloví pro řecké [[Stavební řády|stavební řády]] (styly). | |
| − | + | Od nejstarší doby se ovšem Řekové potkávali také s jinými kulturami, chcete-li, národy. Už při konstitucí Achájců zde sehráli roli záhadní Pelasgové, v době bronzové Achájci hodně přejímali od předřeckých Kréťanů, které nakonec převrstvili. Řekové obchodovali s Egyptem a syrskou oblastí, v Řecku i v celém Středomoří potkávali Foiníčany (Féničany); stýkali se s významnými kulturami Malé Asie i s okolními „barbarskými“ národy na řecké pevnině (Ilyrové, Thrákové); byli v kontaktu s Mezopotámií a s Perskou říší i s italskými Etrusky. Velice široký obzor otevřela Řekům kolonizace velkých částí Středomoří a Černomoří a později helénistická expanze, dokonce až do Indie. Podmanění Římem pak předznamenalo také pozdější evropské pochopení řecké antiky, totiž prostřednictvím latinského filtru. | |
| − | + | Cestu řecké národní identity přes několik tisíciletí popisuje exkurz [[Sebepochopení Řeků]]: ''Hellénoi'', ''Grékoi'', ''Rómanoi'', ''Ellines''. | |
| + | <br clear=all> | ||
| − | [[ | + | Souvisle číst: info [[Hlavní řecké dialekty]], exkurz [[Sebepochopení Řeků]] nebo rovnou [[Výtvarné styly a žánry|'''Výtvarné styly a žánry''']] |
| − | [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] | + | Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]] |
Aktuální verze z 13. 3. 2018, 16:28
Náš pojem národa je novodobý, je produktem obrozeneckého 19. století. Ve starších dobách nebo prostě jinde je etnicita krom jazykového porozumění založena především nábožensky. „Našinec“ je ten, s kým se domluvím, ale především ten, s kým sdílím stejné náboženství a stejné nebo aspoň podobné zvyky. Tak je tomu v mnoha oblastech světa dodnes, například na Blízkém Východě. Dokonce i v současném Řecku potkáváme stopy tohoto tradičnějšího pojetí etnicity, byť sem dosáhl vliv západního obrozenectví.
V antice se utváření sounáležitosti Řeků nemohlo opírat o společný vlastní stát. Zakládalo se na společném povědomí o různých verzích sdílených mýtů, vyprávěných podobnými jazykovými dialekty. Od 8. století před n. l. je řecká sounáležitost pěstovaná také prostřednictvím tzv. panhelénských (všeřeckých) her a náboženských slavností. Účastnili se jich Řekové z různých kmenů, potenciálně ze všech. Nejznámější z nich jsou olympijské hry. Panhelénské hry a náboženské slavnosti jsou společným prostorem výměny idejí.
Obecně důležité jsou tyto řecké kmeny:
Achájci, kteří byli tvůrci mykénské kultury už v době bronzové;
Aiólové,
pak obyvatelé Attiky a s nimi související Iónové;
nakonec Dórové.
Dialekty těchto kmenů se staly spisovnými pro různé literární žánry. (Zatím zanedbáváme oblast severozápadního Řecka, dlouho okrajovou.) Viz info Hlavní řecké dialekty. Je zřejmé, že v případě řeckých kmenů můžeme mluvit o mírně odlišných kulturách, jak to ukazuje třeba část dodnes používaného pojmosloví pro řecké stavební řády (styly).
Od nejstarší doby se ovšem Řekové potkávali také s jinými kulturami, chcete-li, národy. Už při konstitucí Achájců zde sehráli roli záhadní Pelasgové, v době bronzové Achájci hodně přejímali od předřeckých Kréťanů, které nakonec převrstvili. Řekové obchodovali s Egyptem a syrskou oblastí, v Řecku i v celém Středomoří potkávali Foiníčany (Féničany); stýkali se s významnými kulturami Malé Asie i s okolními „barbarskými“ národy na řecké pevnině (Ilyrové, Thrákové); byli v kontaktu s Mezopotámií a s Perskou říší i s italskými Etrusky. Velice široký obzor otevřela Řekům kolonizace velkých částí Středomoří a Černomoří a později helénistická expanze, dokonce až do Indie. Podmanění Římem pak předznamenalo také pozdější evropské pochopení řecké antiky, totiž prostřednictvím latinského filtru.
Cestu řecké národní identity přes několik tisíciletí popisuje exkurz Sebepochopení Řeků: Hellénoi, Grékoi, Rómanoi, Ellines.
Souvisle číst: info Hlavní řecké dialekty, exkurz Sebepochopení Řeků nebo rovnou Výtvarné styly a žánry
Zpátky na ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU
